Představitel rady Národní domobrany František Krejča se ohlíží za nedávným pochodem “Za lidskou svobodu a skutečnou demokracii” spolupořádaném Národní domobranou a hysterií, kterou vyvolala jeho trasa.
„Znáte tu starou židovskou anekdotu, jak se setkají Khon a Roubíček? Roubíček s tajemným výrazem ve tváři vytáhne krabici svíček a nabízí jí Khonovi ke koupi. „Dám lacino, Khon“, říká. „Vždyť nemají knot; s těma se nedá svítit!“ zvolá Khon. Roubíček se rozhořčí: „No tak, Khon! Chtějí svítit nebo obchodovat!?“ Přesně v tomto duchu postupovali někteří sionisté při líčení událostí 17. listopadu 2016 v Praze, zejména pak při popisu pochodu vlasteneckých sil, kterýžto směřoval z Letné na Betlémské náměstí. Před Betlémskou kaplí, ve které kázal Mistr Jan Hus, se měly symbolicky završit a zakončit národovecky orientované mítinky ten den v Praze pořádané.
Jak se pravilo v dispozicích akce: Pochod je řádně nahlášen. Je akcí nadstranickou, určenou všem občanům, kteří chtějí projevit znepokojení nad konáním vlády a pražské kavárny dlouhodobě jednajících proti zájmům národa, a kteří chtějí vyjádřit svojí vůli po životě ve skutečně svobodné a demokratické České republice. Načasování a trasa sjednoceného protivládního pochodu je navržena tak, aby se k němu mohli připojit všichni vlastenci, kteří budou 17. listopadu demonstrovat na různých místech v centru Prahy. Pochod projde centrem města a bude symbolicky zakončen na Betlémském náměstí na Starém Městě, před Betlémskou kaplí, odkud mistr Jan Hus před mnoha sty lety usvědčoval tehdejší „elity” ze lži, hlásal pravdu a českému lidu dával víru ve vlastní sílu a potřebnou naději.
Trasa průvodu byla plánována tak, aby se průvod nedostal do kontaktu s lokalitami, které si zablokovali sluníčkáři. Jednalo se takřka o všechny důležitější křiřžovatky a ulice v centru města, takže trasa z Letné na Betlémské náměstí přes nábřeží Edvarda Beneše – Čechův most – Pařížskou – Jáchymovu – Maiselovu – náměstí Franze Kafky – U Radnice – Malé náměstí – Karlovu – Jalovcovou – Husovu – byla jediná vhodná a vlastně jediná logicky možná. Uznali to také magistrátní úředníci při jeho řádném nahlášení a příslušníci Policie ČR a Městské policie Hl. Města Prahy při jeho zajištění a doprovodu.
Ale jak se zdá, čeští sionisté už dlouho neměli příležitost poukázat na nebezpečí „protižidovských” nálad. A čas se nachyluje! Po zvolení D. Trumpa prezidentem odjede z Prahy jejich dosavadní přítel a ochránce, ambasador A. Shapiro, kterému nikdy nic vysvětlovat nemuseli; on sám všechno chápal a věděl, co je třeba. Ale jestli přijde někdo méně nakloněný jejich potřebám? Jak ho přesvědčí, že jsou zde tolik ohrožováni, diskriminováni a zneuznáni? No, jak!? Nejlépe excelentním spektaktáklem, ze kterého vše vyplyne samo. Konvičkův happening s žertovnou imitací ataku bijců Islámského státu na Staromáku se jako to pravé nebezpečí bohužel předestřít nepodařilo. Chtělo by to něco jako tažení neonacistů, antisemitů, rasistů, fašistů, extrémistů, etc….! Což využít pochod, sjednocený a protivládní, který organizátoři pořádají „k zakončení oslav dne boje za svobodu a sebeurčení českého národa“!? Vždyť je veden kolem Josefova, oblasti, která je neoficiálně označovaná za tzv. Židovské město! Nejde sice jeho středem (jen okolo), ale když se o tom nebude mluvit… A byl by problém účastníky nějak vyhecovat, aby třeba po cestě řekli nebo udělali něco, co by se při troše dobré vůle dalo použít jako příklad antisemitismu? No, a když nic neřeknou a neudělají, tak stejně řekneme, že řekli a udělali. A bude!
A média se jala informovat. Vrchní zemský rabín Sidon veřejně označil takovýto záměr za lumpárnu. S tím by šlo i souhlasit, pokud by takový záměr existoval. Ale podobný záměr neexistoval. A šířit nepravdy, to je také lumpárna. Vrchní zemský rabín si tedy neověřil pravý stav věcí nebo snad dokonce šířil vědomě nepravdivá fakta. Nyní by pan Sidon by měl tedy říci, že jeho prvotní vyjádření se nezakládalo na faktech. Neodvážím se prohlašovat, že se pan Sidon dopustil lumpárny. Ale tvrdím, že pan Sidon nejprve promarnil skvělou příležitost mlčet a následně pak promarnil skvělou příležitost promluvit. To je škoda a je to na pováženou.
Své polínko přiložil také radní města pro kulturu, když pravil, že pochod středem Josefova je … a květnatě uvedl, co. Jako občan Prahy bych byl pobouřen, že mnou volený radní nezná místopis města! Z popisu trasy bylo jasné, že průvod středem Josefova nepůjde, takže si pan radní buďto neověřil fakta nebo nezná Prahu. A nebo to řekl tak, jak to říci chtěl a skutečnost ho nezajímala. To všechno ovšem je také na pováženou.
Za povšimnutí také stojí to, že kauzu „Boj o Židovské město“ fortelně rozehrávali především tací, kteří k takovým věcem mají dispozice téměř rodové. Rodič (otec Petr Uhl) přiběhne 17. listopadu 1989 s báchorkou o mrtvém studentovi Šmídovi zabitém komunistickou policií při zásahu proti demonstrantům na Národní třídě. Báchorka je vylhaná, ale má svůj účel – žádoucím způsobem ovlivnit dění ve společnosti. Potomek (dcera Saša Uhlová) přiběhne 17. listopadu 2016 s báchorkou o pochodu neonacistů do Židovského města. Báchorka je vylhaná, ale má svůj účel – žádoucím způsobem ovlivnit dění ve společnosti. Věru, podobnost vskutku náhodná, ale život je plný podivných náhod.
No jo, no. Znáte tu novou židovskou anekdotu, jak se setkají Khon a Roubíček? Roubíček s tajemným výrazem ve tváři vytáhne papír a ukazuje Khonovi. „Co to je“, ptá se Khon. „Informace! Budou žasnout, Khon. A já jim to dám lacino!“ vece Roubíček. „O co jde?“ zajímá se Khon. „Do Židovského města míří pochod neonacistů,“ říká Roubíček. „Ale vždyť tam nikdo nejde. Žádný pochod tam není.“ zvolá Khon. Roubíček se rozhořčí: „No tak, Khon! Chtějí nudnou zprávařskou novinařinu nebo senzační sionistickou propagandu!?
Naši sionisté.si vždy vědí rady. Ale nyní si dovolují zneužívat a špinit symboly a city, které jsou pro každého slušného českého vlastence posvátné. Činí tak proto, že nejsou českými vlastenci a lžou, protože nejsou slušnými lidmi. Mně osobně jejich prolhané blábolení uráží jako Čecha, vlastence a jako spoluorganizátora dotyčného průvodu a jeho přímého účastníka. Proto reaguji.”
