Proč se mnozí stále drží státem předepsaného narativu o koroně?

Proč se tolik lidí nechá bez odporu ovlivňovat koronovou propagandou a ve velkém strhnout?
Proč si nevšimnou, že je po mnoho měsíců neustále a vtíravě ovládají masmédia pomocí emocí?

Tuto otázku si kladou lidé, kteří se dokážou racionálně distancovat od masové hypnózy a u kterých strašení nefunguje.

Ti registrují víceméně zděšeni, jak se jejich bližní nechají svést cíleným mediálním ovlivňováním k chování, které by za normálních okolností pravděpodobně z etických důvodů odmítli. Dr. Mattias Desmet, profesor klinické psychologie na belgické univerzitě v Gentu a psychoanalytik, měl od začátku pocit, že s vyprávěním hlavního proudu o koroně není něco v pořádku. Bral tento pocit vážně a snažil se své domněnky objektivizovat. Profesor porovnal čísla, statistiky a grafiku a v květnu 2020 zjistil, že nebezpečí viru bylo přeceněno. Našel toto hodnocení potvrzené v publikacích profesora Johna Ioannidise ze Stanfordské univerzity. „Modelové výpočty Imperial College v Londýně vypočítaly, že na konci května 2020 ve Švédsku zemře na virus kolem 80 000 lidí, pokud země nepůjde do karantény. Země se ale do karantény nedostala. A do konce května 2020 zemřelo necelých 6000 lidí. (Min.: 00:04:42) Profesor si také všiml, že instituce a vlády postupovaly nekorektně, i když bylo zcela jasné, že modelové výpočty riziko viru dramaticky přeceňují.

– Absurdity a rozpory nebyly vnímány

V tuto chvíli již Mattias Demet nezkoumal koronovou situaci ze statisticko-matematického hlediska, ale přešel na psychologický přístup. Divil se, jak může celá světová populace následovat narativ, který se vyznačuje takovými absurditami.

Jedním z největších rozporů pro něj bylo varování OSN, že lockdowny způsobí v rozvojových zemích vyšší úmrtnost hladem, než kolik by kdy mohlo dojít k úmrtí na koronavirus bez lockdownu. Takže léčba byla horší než nemoc. Ale zdálo se, že to nikoho nezajímá. Všichni byli zaměřeni pouze na oběti Covid-19.

– Drama totality

V srpnu 2020 došel k závěru, že se jedná o masové ovlivňování ve velmi velkém měřítku. Zpětně se podivil, že to trvalo tak dlouho, než na to přišel, i když sám takové předměty učil.

Toto zpracování mas může uspět pouze tehdy, jsou-li ve společnosti splněny čtyři požadavky:

„Nejdůležitějším předpokladem je, že mnoha lidem chybí sociální vazby, tedy nedostatek sociálních vazeb.

Druhým požadavkem je, že lidem chybí smysl jejich života. Je zde souvislost. Pokud se někdo necítí sociálně spjatý, pak mu také chybí smysl života.

Třetím bodem je, že v mnoha lidech existuje latentní, neúčelný strach, který je obtížné ovládat.

Čtvrtý faktor, který vidím, je latentní, neúčelná, frustrace a agrese.” (Min: 00:08:35)

– Nové sociální vazby ve společném boji proti viru

Pokud pak masmédia poskytnou vnější nepřátelský objekt, na který může být strach nasměrován, a také poskytne strategii pro boj s tímto objektem, pak jsou lidé velmi ochotni následovat předepsaný scénář. Když každý pak zaměří svůj strach na stejný objekt a stejnou akční strategii, objeví se mezi lidmi nový sociální vztah. V jejich očích život dostává vyšší společný smysl. Proto také politici rádi fungují v krizovém režimu. Vzniká nová solidarita. Lidé vystupují ze svého negativního, méně smysluplného života a ze sociální izolace do života s vysokou sociální solidaritou. Vlastní strach už není tak hrozivý, má cíl. Společně nyní všichni svádějí hrdinný boj proti děsivému viru, proti společnému nepříteli.

– Ritualizace (pozn. překl.: jev, kdy určité prvky chování ztratily svou původní funkci a staly se symbolickými ceremoniály)

To je hlavní důvod, proč lidé sledují zadaný narativ, bez ohledu na to, jak absurdní a protichůdný je. Je to druh ritualizace. Lidé se těchto rituálů účastní, například nosí masku, aby dali najevo, že patří k určité skupině. Tak se dá vytvořit kolektiv. Čím absurdnější jsou rituály z praktického hlediska, tím lépe fungují, tím lépe je lze použít k prokázání sounáležitosti ke skupině.

– Kde jsou příčiny?

Pracovní nespokojenost zaměstnanců (až 50 procent) a vysoké dávky antidepresiv tvoří dobrý základ pro takové masové jevy. Namísto zvenčí naordinovaného panického programu by bylo lepší, kdyby se lidé sami sebe zeptali: Jak to, že jsme tak špatní, naše práce nás nebaví, jsme izolovaní, musíme brát psychofarmaka? Jak jsme se dostali do této slepé uličky strachu, hněvu a marnosti?

– Silné zaostření, prostorově omezené vidění

„Jedním z nejdůležitějších účinků takového masového jevu je velmi omezené pole vnímání. Lidé se soustředí jen na malou část reality, a to jak kognitivně, tak emocionálně. Je to vidět z toho, že lidé jsou například citliví pouze na oběti koronaviru. A všechny ostatní oběti – děti, které hladoví, lidé, kteří přijdou o práci, tyto velké vedlejší škody, které daleko převyšují škody způsobené koronavirem, mizí z dohledu.” (Min: 00:17:42)

Všechny racionální protiargumenty nezapadají do úzkého pole pozornosti mas.

– Necitlivost vůči ztrátě

V této masové hypnóze lidé zanedbávají věci, které jsou pro ně obvykle extrémně důležité: své vlastní fyzické a duševní zdraví, pohodu, svou individuální svobodu a majetek. Můžete lidem všechno vzít a ztráty si ani nevšimnou. Přijímají nepřiměřená omezení a už nemají zdravý egoismus. Naopak: masová hypnóza je činí necitlivými vůči vlastnímu emocionálnímu utrpení a utrpení druhých, například dětí. Středem zájmu zůstává solidarita a sdílený moralizující narativ. Tyto procesy bylo možné pozorovat i v totalitních státech dvacátého století, v Sovětském svazu a za nacistického režimu. Lidé byli připraveni obětovat vše, co pro ně mělo hodnotu, jako by si toho ani nevšimli. Zabití mnoha lidí bylo přijato bez stížností. Člověk byl necitlivý k utrpěným ztrátám a obětoval vše solidárně kolektivismu.

– Tajemství krize

Jedním z velkých tajemství této krize je, že většina lidí se nechce vrátit ke svému starému životu. „Pokud chcete lidi probudit, neměli byste v nich vyvolávat dojem, že se chcete vrátit ke „starému normálu”. Nechtějí se vrátit k těm blbým zaměstnáním, nechtějí se vrátit ke strachu. Měli bychom jim ukázat, že je čas změnit „starý normál”. (Min: 00:24:14)

– Nesnášenlivost vůči kritickým hlasům

Protichůdných hlasů se zhypnotizovaní bojí a konfrontují kritiky narativu s problémy, které měli předtím, se svými latentními pocity osamělosti, nesmyslnosti, strachu a agrese. Tyto agresivní pocity jsou nyní namířeny také proti lidem, kteří zpochybňují předepsaný scénář. Je třeba chránit nově vzniklý kolektiv. Proto je prakticky svatou povinností bojovat s těmito nesouhlasnými hlasy! Na druhou stranu jsou nepřátelé narativu potřeba, protože dav lze vytvořit pouze v případě, že existuje společný objekt strachu. Totalitní systémy vždy potřebují nové objekty strachu a nepřátel, jinak nemohou existovat. Vůdci mas se bojí, že se lidé probudí a napadnou je. Jakmile se masy vynoří ze své hypnózy, uvědomí si své ztráty a obviní z nich své politické vůdce.

– Rozdíl mezi totalitou a diktaturou

V klasické diktatuře lidé poslouchají diktátora, protože se ho bojí. Ale v totalitním státě jsou lidé hypnotizováni totalitními vůdci. Totalita funguje jinak než klasická diktatura.

„Když už v klasické diktatuře neexistuje žádná veřejná opozice, diktátor se obvykle stává mírnějším a přátelštějším. Chápe, že musí vytvořit pozitivní image, aby zůstal vůdcem. V totalitním státě je tomu přesně naopak. Jakmile opozice ztichne, systém se úplně zblázní. Viděli jste to v roce 1930 v Sovětském svazu a v roce 1935 v nacistickém Německu. Jakmile opozice utichla, změnil se totalitní systém. Systém se stal monstrem, které zničilo každého, bez ohledu na to, zda se systému přizpůsobil nebo ne, jak také uvedla Hannah Arendtová.” (Min: 00:32:55)

– Nutnost pokračovat ve vyjadřování kritiky a nesouhlasu

Pro opozici to má následující důsledky: Měla by se nadále vyjadřovat a prezentovat své názory. Nemůže zastavit proces masové hypnózy, ale může zabránit tomu, aby se tento stal tak hlubokým, že se páchají zvěrstva. Jinými slovy, kritici svými výroky a svými činy chrání celou společnost před prohlubováním a udržováním hypnózy a před nekontrolovatelným výbuchem násilí.

– Tři skupiny v populaci

Asi 30 % populace je skutečně zhypnotizovaných a orientovaných na totalitu.

40 % není zhypnotizovaných, ale nejdou proti této první skupině. To znamená, že 70 procent lidí jde cestou mas.

Poslední – 30 % skupina není zhypnotizována a snaží se něco udělat a jít proti narativu. Tato třetí skupina je extrémně heterogenní. Lidé z této skupiny pocházejí z různých etnických, politických a ekonomických prostředí. Jakmile se tato skupina dokáže identifikovat a spojit se navzájem, krize je pryč a masová hypnóza je u konce. To je ta výzva.

Proč třetí skupina není ovlivněna masovou hypnózou? Na to se těžko hledá odpověď. Možná to souvisí s názory na svět? Lidé, kteří se ztotožňují s daným narativem, zjevně nemají problém s redukovaným biologicko-mechanickým obrazem člověka. Věří například, že očkování je nejlepší způsob, jak posílit imunitní systém. Nemají námitky ani proti transhumanismu, údajné optimalizaci lidí pomocí technologických postupů.

Psycholog Mattias Desmet je přesvědčen, že skončíme v transhumanistické společnosti, pokud budeme pokračovat v cestě, kterou jsme šli v době Corony. Lidé, kteří protestují, odmítají tento model biologického myšlení.

Zajímavé je, že podle Gustava Le Bona platí toto pravidlo: čím vyšší úroveň vzdělání, tím jsou lidé obvykle náchylnější k masové hypnóze. (pozn. překl.: nemá délka vzdělávání souvislost s délkou zpracovávání mozků studentů?) Vysoká inteligence je podobná masové inteligenci, což znamená, že racionální myšlení se zcela ztrácí i u velmi inteligentních lidí. Zdá se, že ani vysoká úroveň emoční inteligence a dobrá intuice neochrání před masovou hypnózou. Dochází k překračování etických hranic.

Člověk by se měl ptát zastánců narativu, kdy by měly být znovu vybudovány koncentrační tábory, například aby bylo možné prakticky izolovat nemocné Covidem. Totalita bez skrupulí překračuje všechny etické hranice, jako by jiná možnost nebyla. Nemělo by se předpokládat, že metody národních socialistů nelze znovu použít. „Bude těžké vyhnout se tomu, abychom neskončili v nové totalitě. Ale bude to nová totalita. Bude mít známé rysy, ale bude se také velmi lišit od dosud známých totalitních systémů. Bude celosvětová, nebude mít žádné vnější pouze vnitřní nepřátele a s vnitřními nepřáteli bude jednat jinak. Nepřátelé uvnitř budou tolerováni, protože budou potřeba. Bez nepřátel by se systém zhroutil. Budou ale marginalizováni a vyhnáni. Tomu se lze jen stěží vyhnout.” (Min.: 01:01:01)

– Strategie

Nejdůležitější je nadále vyjadřovat svou kritiku, aby byla hypnóza narušena a nebyla tak ztuhlá. To je velmi základní, protože propaganda je každý den vtloukána do hlavy hromadnými sdělovacími prostředky. Neměli byste se přestat snažit ostatní přesvědčovat racionálními argumenty. Ale vždy je třeba si uvědomit, že začátek totality je afektivní proces. Pocity jsou řešeny vědomě a manipulativně. Pokud se lidé více bojí rizika totalitního systému než viru, pak lze překonat i masovou hypnózu. Sám psycholog zažil, že posluchači poznali nebezpečí totality, a proto se probudili z hypnózy

– Totalita má sebedestrukci jako program

Totalitní systémy jsou silné, ale v konečném důsledku sebedestruktivní. Nikdy bychom proto neměli chtít zničit nepřítele, protože nepřítel se může zničit pouze sám.

„Náš hlas musí zůstat přítomný a pár let bychom měli ideálně přežít,” říká psycholog. “Měli bychom se ujistit, že můžeme přežít mimo systém.” Poté musíte počkat, až se systém sám zničí. Neříkám, že to bude snadné, ale je to strategie a jsem si jistý, že to bude fungovat. Malá odbojová skupina přežije a po zhroucení totalitního systému bude hrát důležitou roli při budování nové humánně a eticky orientované společnosti. (Min: 01:06:45)

– Jak dlouho bude trvat, než koronový systém selže?

Ještě musíme ujít pár kroků. Ale může se stát, že současný totalitní systém se zničí rychleji než totalita 20. století, protože se očkováním zaměřuje na těla lidí. Nacistický režim a stalinismus pokračovaly ve svých šílených projektech, dokud nebylo obyvatelstvo zcela vyčerpané. Pro takové totalitní výstřelky potřebujete velkou populaci, jako tomu bylo v Rusku. Vědecké procesy jsou často doprovázeny nevědomými psychologickými procesy a jsou jimi řízeny. Tímto způsobem mohou do výzkumu a výsledků proudit i nevědomé destruktivní energie, které v konečném důsledku řídí sebedestrukci systému. Očkovací kampaň by proto mohla skončit velmi velkolepou katastrofou, která se nepodobá ničemu, co jsme dosud viděli.