Představitel rady Národní domobrany František Krejča komentuje včerejší odvysílání propagandistického dokumentu vlastizrádné České televize „Domobrana“, který v druhé půli roku 2015, dlouho před vznikem rady Národní domobrany a jejím představení v únoru 2016, na politickou objednávku zplácal havloidní propagandista Břetislav Rychlík.
„V současné době je celá Evropa a tedy také naše země vystavena nebezpečí, které přináší migrační invaze – milionové masy ilegálních migrantů hrozí nejen rozvrácením stability evropských zemí, ale přímo zničením základů evropské kultury a civilizace. Evropské mocenské elity tomu všemožně napomáhají a v souladu s jejich pokyny se státní moc evropských zemí (včetně té naší) nejen že se nikterak nesnaží hájit zájmy svých občanů, ale naopak se přímo staví proti nim! Je proto logické, že reakcí na to jsou po celé Evropě spontánní snahy občanů vytvářet oddíly domobrany. V souvislosti s tím se naskýtají otázky: Kde je hranice mezi tolerancí k jinakosti a nezbytností bránit se agresívnímu cizorodému živlu? Dokdy se mohou občané spoléhat na stát a od kdy se musí spolehnout sami na sebe?
Česká televize se pokusila na věc nahlédnout a v rámci projektu Intolerance uvedla na programu ČT2, ve čtvrtek 14.4.2016, od 22:00 hodin pořad o domobraně s názvem „Domobrana“. Domobrana je pojem, který označuje snahu lidí bránit svoje domovy za situace, kdy státní moc není schopna či ochotna obyvatelstvu země bezpečí a stabilitu zajistit, intolerance je nesnášenlivost ba dokonce nenávist k tomu, co je odlišné a Česká televize je veřejnoprávní subjekt, který má za peníze českých občanů přispívat k informovanosti a k prosazování hodnot demokracie, občanských svobod a názorové plurality v české společnosti.
Jak samotný projekt, tak také tento konkrétní dokument má být podle svých tvůrců počinem, který se zabývá údajnými projevy nesnášenlivosti, hrubosti, arogance, nacionalismu, xenofobie a rasismu v naší společnosti a prý dokonce pracuje s konkrétními a silnými modelovými příběhy. Domobranecké aktvity občanů byly v tomto pořadu prezentovány formou navzájem spolu nesouvisejících, z kontextu vytržených a záměrně pospojovaných ingrediencí. Pravdoláskařští neofašisté se skutečně činili a Česká televize se jako vždy zpronevěřila svému veřejnému poslání. Odvysílaný dokument se ukázal být něčím mezi zvětralým pivem ve IV. cenové a dortem pejska a kočičky. Byla to vskutku nepovedená „normalizační“ agitka, nostalgický politicko–propagandistický vzlyk. Bylo by ovšem chybou vnímat jej jen jako odraz osobnostních rysů tvůrců, i když pravda pravdoucí, věčná a platná všude a za každého počasí říká, že – Jaký mistr, takové dílo. S tím se nic nenadělá a nikdo se z toho nevysmekne. Ale tady jde o zásadnější problém. Velmi zjednodušeně je vymezen protikladným vztahem pojmů vlastenectví a lokajská servilnost.
Na jedné straně je to silný pocit zodpovědného vztahu k zemi, kde žijeme, kde žijí naši blízcí, se kterými sdílíme domov, kulturu, způsob života, hospodářské vztahy a dějinné zkušenosti. Je to společné vlastnictví citového pouta k rodné zemi a toto citové pouto je pro čestné a charakterní lidi důvodem, proč jsou ochotni bít se za svoji zem s nasazením vlastních životů. Tomu se říká VLASTENECTVÍ a je to jedna z NEJVYŠŠÍCH HODNOT, kterou lidé znají.
Na druhé straně je lokajství – bezpáteřnost, ubohá servilnost, bezcharakternost a rektální alpinismus. LOKAJ považuje za samozřejmé sloužit komukoli, kdo zaplatí. Lokaj nemá vlast a vlastenectví je pro něj prázdným pojmem. Vlastence nemá rád, protože jednak se v jejich očích vidí takový, jaký je opravdu – tedy jako ubožák. Pak jde také o to, že pokud lidé se vztahem ke své vlasti dosáhnou vítězství, musí lokaj zmizet a ke všem čertům táhnou i jeho „páníčkové“, což je pro každého lokaje ta nejhrůznější vize, protože potom by byl nucen začít dělat něco pořádného. A to neumí.
Naše země prošly v minulosti mnoha zkouškami charakterů a odolnosti. Za Rakousko-Uherska vlastence pronásledovali nejen silové struktury říše, ale důsledně a „obětavě“ tak činili také DOBROVOLNÍ LOKAJOVÉ. Na sklonku předmnichovské republiky, a naprosto brutálně pak v době protektorátu, byli čeští vlastenci vystaveni nejen perzekuci ze strany orgánů Velkoněmecké říše, ale stejně tak nátlaku a útokům proněmecky a pronacisticky orientovaných ochotných lokajů. Bolševický režim nic na téhle praxi neměnil a pro boj proti buržoaznímu nacionalismu a nepřátelům proletářského internacionalismu účelně využíval jak represívních složek státního aparátu, tak také věrných služeb snaživých a úslužných lokajů.
Po roce 1989 jsme si po dobu několika málo let mohli myslet, že demokracie, občanské svobody a lidská práva jsou pojmy, které mají skutečný a smysluplný obsah. Mohlo se nám zdát, že obnovíme demokracii a čeká nás budoucnost ve společenství dalších vyspělých demokracií. Ale nadnárodní elity, zákulisní neviditelná bratrstva, všichni ti loutkáři nás skrze války, krize, pokusy o umělé vyvolání epidemií a skrze postupný proces likvidace občanských svobod a snižování důstojnosti lidského života rychle přesvědčily o tom, že realita je jiná a že zájem občana tak zvaně demokratické společnosti není zájmem jejich. Nyní k tomu za pomoci svých lokajů přidaly trik s „nebohými“ běženečky, kteří u nás hledají ochranu a spásu.
Není divu, že lidé toho mají dost a že začínají zakládat domobranu. A nechť se nemýli ti, kteří přibíhají, aby lidem objasnili „ohavnost a nepřípustnost“ něčeho takového – Ústava jasně hovoří o právu na odpor, pokud politická moc zneplatňuje a rozbíjí demokratický systém v zemi, což se v současné době děje jak u nás, tak v celé Evropě. Oprávněný odpor občanů proti zvůli elit si lokajové dovolí označovat za nesnášenlivost, rasismus, xenofobii a extremismus?! Pokud režim nebude ochoten jednat s opozičními názorovými skupinami a nadále tak jako doposud povede stát do marasmu, pak nezbytnou cestou k nápravě věcí veřejných je změna politického uspořádání. K té může dojít buďto nenásilným nebo v krajním případě násilným způsobem a k obojímu mají občané právo dané Ústavou a Listinou základních práv a svobod!
Těžko říci, o co se vlastně počin ČT snaží, ale nebylo by správné ho úplně odmítat! Naopak, jeho přínos je nesporný, protože také díky němu veřejnost vidí, že stát pro bezpečí občanů ve skutečnosti nic neudělá a že tedy bude nezbytné zajistit si bezpečí vlastními silami. A za takové situace je jediným řešením budování Národní domobrany!“
