Představitel Rady Národní domobrany pplk. v.z. MUDr. Marek Obrtel odpovídal na dotazy serveru Reportéři během Vlasteneckého setkání na zámku Příčovy 13. srpna 2022.
Domobrana má na dnešní akci postaven krásný prezentační stánek, ale současně na celou akci tak trochu dohlíží, je to tak?
Oficiálně tu jako pořadatelská služba nejsme a já si myslím, že majitelka zámku ani o takový rušivý typ dohledu v tomto krásném a klidném prostředí neměla zájem. Máme ale ústní dohodu, že pokud by se vyskytly nějaké problémy a bylo potřeba zakročit, tak to uděláme.
Jak vypadá dohled na takovými akcemi, jako je ta dnešní?
Tak v první řadě se musí vyhodnotit potenciální rizika dané akce. Takovým rizikem může být například exces nějakého účastníka, který požil příliš alkoholu a začal být agresivní, případně se začal chovat jiným nevhodným způsobem. Je ale třeba počítat i s faktorem provokatérů, kteří na akce chodí s cílem je poškodit. Dozor se musí uspořádat tak, aby pokud možno už předem rozpoznal rizika.
Může ta rizika rozpoznat i běžný účastník?
Jedním ze znaků případných problémů může být například určitý typ oblečení provokatérů – ať už jsou to trička s vyzývavými nápisy, obrázky politiků, nebo symboly typu svastika, zkrátka něco, co vyzývá k nějaké reakci okolí a má potenciál vyprovokovat konflikt „pod cizí vlajkou“. Provokatéři vystupují jako vlastenci, ale jejich skutečným cílem je vlastence diskreditovat. A to i svým chováním, nevhodnými výkřiky a podobně.
Co když domobrana nerozpozná riziko konfliktu dopředu?
Ne každá provokace vede ke konfliktu. Vždy záleží, jak zareaguje aktuální okolí. Když k nějaké nepříjemnosti dojde, je potřeba konfliktní chování eliminovat. A to pokud možno tak, že se dotyčnému nedává pozornost, tím se mu nedá prostor k agresivní odezvě a nechá se to takzvaně vyšumět. Pouze v případě, že už bohužel došlo i k nějaké ohrožující konfrontaci, tak je třeba zasáhnout a danou osobu vyvést z daného prostředí, ať už je to interiér, nebo nějaké shromáždění venku, a pokusit se ji usměrnit domluvou. K použití síly se přistupuje až v momentě, kdy opravdu není jiné cesty.
Je výskyt provokatérů na akcích běžnou záležitostí?
Já osobně jsem se s provokatéry setkal mnohokrát. Někdy to byly individuální akce různých odpůrců, jako je třeba Antifa, LGBT komunity… To se nám vlastně stalo i zde na prvním ročníku Vlasteneckého setkání. I tehdy se termín konání kryl s akcí Prague Pride v Praze a kdosi Vlastenecké setkání označil na „akci bílého heterosexuálního muže Petra Hampla“. V reakci na to se sem z Prahy vydala padesátičlenná skupina z LGBT komunity a chtěla vyvolat konflikt. Ale zvládlo se to urovnat bez následků.
Jindy jsem se ale bohužel setkal i s přímou provokací bezpečnostních složek státu. To se nám stalo na jedné z pražských demonstrací, kde do civilu oblečení policisté nejen, že monitorovali průběh akce a sledovali projevy jednotlivých účastníků demonstrace, ale byli mezi nimi i přímí provokatéři, kteří měli zřejmě za úkol vyprovokovat konflikt, který by dal policii důvod zasáhnout.
Co to bylo za demonstraci?
Byla to vlastně první demonstrace v roce 2020 na Staroměstském náměstí. S některými aktéry jsem se setkal už u vlaku směrem do Prahy, kdy jsem měl možnost pozorovat, jak se jeden z provokatérů oblečený jako fotbalový fanoušek radí se svými staršími kolegy, co se má a nemá v různých situacích během akce dělat. Z toho důvodu se obávám, že konkrétně tato akce byla předem dobře připravena.
Tehdy ale dorazili i opravdoví fotbaloví fanoušci, je to tak?
Určitě. Na jednu stranu to byla hezká ukázka jednoty, protože se fanoušci různých fotbalových klubů domluvili, že na akci přijdou bez klubových vlajek a dalších označení a budou se k sobě chovat přátelsky, a to dokonce i Baník se Spartou. Provokatéři ale využili toho, že za normálních okolností je běžné, že se mezi sebou fanoušci různých fotbalových klubů perou, a rozhodli se vyprovokovat potyčku. Dokážu svým způsobem pochopit, že se nějaká skupina mladých kluků dohodne si jet někam vyřizovat účty, to se zkrátka v životě stává, jakkoli to není dobrý nápad. Ale přímou účast policie v civilu s cílem rozpoutávat násilí na politických akcích neuznávám a přijde mi to morálně zvrácené.
Jak se změnily dnešní postupy policie oproti době před revolucí?
Myslím, že se to v zásadě nijak nezměnilo. Všechny režimy používají stejné metody. Co se v roce 89 kritizovalo, to tu máme dnes na druhou. Až na to, že se používají daleko sofistikovanější technologie a rafinovanější metody. Tehdy jen nastoupila řada policistů a někomu v něčem bránila. Dnes se daleko více používají právě provokace „pod falešnou vlajkou“, podávání nevhodných nebo mylných informací, na jejichž základě se potom něco semele a tak dále.
Zpět k vašemu stánku na dnešní akci. Jak lidé reagují na Národní domobranu? Rozumí, co je její podstatou?
Domobrana už od počátku, od první ho dne svého vzniku odolává pokusům o diskreditaci, kdy se režim i média pokouší vykreslit její obraz ve falešném světle. Jsme prezentováni jako nějací Kalverovci, kteří někam najedou a terorizují tam obyvatelstvo, kradou mu zásoby a podnikají guerillové bojůvky. Jeden nejmenovaný novinář z České televize o nás natočil dokument, kde nás podobným způsobem vykreslil.
Nicméně od té doby se podařilo dostat do povědomí veřejnosti, že skutečnost je jiná, a na tom obrazu, jak nás lidé vnímají, zapracovat. Žádné problémy s chováním našich členů se nikdy neobjevily, takže nikdo nemá objektivní důvod tvrdit, že jsme takoví, jak nás vykreslují média. Ba naopak se snažíme ten obraz upravit v tom smyslu, aby lidé pochopili, co se skrývá na pozadí samotného názvu Domobrana – a to je obrana vlastních domovů.
Proč vlastně Národní domobrana vznikla?
Vznikli jsme z důvodu předpokladu, že systém sám v budoucnu dost možná nebude schopen plnit to, co správně plnit má, tedy nebude schopen bránit domovy občanů. Domobranectví je vlastně taková pojistka a výraz občanské odpovědnosti jednotlivce. Každý otec rodiny jistě někdy pomyslel na to, co by se stalo, kdyby dejme tomu vypadl elektrický proud na několik dní nebo ještě déle. Jaká bezpečnostní rizika by to přinášelo občanům. Když přestanou fungovat bezpečnostní složky, kriminalita prudce stoupne a nastává rabování. Společnost se přepne do režimu zákonu džungle, kde vítězí ten silnější. Je dobré umět si svůj vlastní domov ubránit a nebýt tak závislý na armádě nebo policii.
Dnes ale aktuálně dochází spíše k opačnému problému. Systém neselhává, ale jeho schopnost bezpečnostní kontroly naopak roste stále rychleji. Počítali jste i s tím?
Na takový vývoj jsme připraveni skutečně nebyli. Nenapadlo nás, že se represivní schopnosti systému tak rychle a významně zdokonalí a běžný občan bude nakonec čelit něčemu, co začíná připomínat korporátní fašismus.
Změnily se nějak v souvislosti s tím cíle Národní domobrany?
Neřekl bych. I za těchto okolností má Domobrana stejný cíl a úkol, který stále dává smysl. A tím úkolem je umět přežít krizové situace tak, aby na konci byl opět normální život. Učíme se zvládat krizové situace v takovém stavu mysli i těla, aby byl poté člověk zase schopen plnohodnotného návratu do normálního života.
Zdroj: Cecilie Jílková
