Představitel rady Národní domobrany František Krejča komentuje snahy parazitující pražské kavárny, která vesele kolaborovala se všemi režimy, o vyvolání společenského neklidu a destabilizaci republiky.
„Minulé dny byly plné zneklidňujících událostí, ve kterých se prokázalo dlouhodobé názorové napětí ve společnosti. Měly být věnovány oslavě výročí založení našeho novodobého státu, ale namísto toho přinesly faktickou hrozbu ohrožení demokratického systému v zemi. Tato situace vznikla v souvislosti s tzv. „kauzou Brady“ a vše nasvědčuje tomu, že záležitost vyvolaná údajně ze strany prezidenta neoprávněným a svévolným neudělením státního vyznamenání Jiřímu Bradymu, byla ve skutečnosti vytvořena účelově a záměrně. Urážlivé, lživé a manipulativní útoky jejích tvůrců na prezidenta České republiky, řádně zvoleného v přímých demokratických volbách většinou hlasů oprávněných voličů, mají evidentně jediný cíl – přivodit změnu vnitropolitických poměrů formou jakéhosi „pražského majdanu“ nebo navozením a opakováním scénáře listopadových událostí 1989. Protagonisté této snahy, sdružení v pospolitosti právem kriticky označované jako „pražská kavárna“, vyzývají k občanské neposlušnosti a pod hesly obrany demokracie, svobod a lidských práv v zemi, usilují o pravý opak – o destabilizaci demokratických poměrů v zemi. Je na místě vyjádřit znepokojení.
Kdože jsou tito ochráncové národa a vlasti, ti hrdinové dneška? Vždyť jsou to stále titíž, které už česká veřejnost zná tak dlouho; mnohé z nich dokonce už od padesátých let. V dobách hluboké totality to byli „uvědomělí“ soudruzi a soudružky, poslušní mopslíci tehdejšího režimu, nezřídka vědomí agenti StB, normalizační „tvůrci, umělci a intelektuálové“, kteří po listopadu 89 „prohlédli“ a včas se zařadili do procesu změn. Od počátku 90. let minulého století sami sebe vehementně označovali div ne za spasitele národa, aby zakryli podstatu „sametového“ podvodu a domluveného předání moci a legitimizovali tak svoji nepokrytou snahu prodrat se na vlivná místa a k majetku. Spasitelé přeci vždy stojí v popředí, že!? A tihle polepšení normalizátoři, příslušníci falešných elit a lžiproroci občanských svobod a lidských práv se dnes opět chtějí prezentovat jako obránci demokratických poměrů v naší zemi, jsouce podporováni některými příslušníky mladé generace ve svých řadách, kteří z důvodů svého věku ještě nemohli dostatečně prokázat svoje charaktery, ale z důvodů bůhví jakých se už také cítí být novou duchovní, kulturní a morální avantgardou národa. Jak velkolepé! Není ale tak těžké po všech těch letech poznat, o co jim jde, pro koho to dělají a jaké zájmy ve skutečnosti hájí.
Stojí psáno – Poznáte je podle skutků jejich! Jaké skutky hovoří za tyhle lidi!? Co všechno podporovali a čemu pomáhali na svět? Jen tak namátkou a v krátkosti – převádění národního majetku do cizích rukou a jeho přímé rozkrádání, agresi vůči Jugoslávii a „humanitární“ bombardování, uznání narkomafiánského pseudostátu Kosovo, budování americké vojenské (nejprve radarové, nověji raketové) základny v ČR, zhovadilé válečné zločiny NATO v Afghanistánu, Iráku, Sýrii, Lybii a jinde, prosazení Lisabonské smlouvy (vzpomeňme na nátlak, vyvíjený na exprezidenta Klause, když správně upozorňoval na nebezpečí, která tato smlouva pro nás představuje – především ve věcech přijímání utečenců ze zemí třetího světa), hluboké sympatie pro fašoidní režim na Ukrajině a jeho agresi proti obyvatelstvu Donbasu. V současné době jsou tito obránci demokracie halasnými a odhodlanými podporovateli migrace do Evropy a do ČR a stejně tak juvenilní justice, inkluze ve školách, úplného odzbrojení občanů, přijetí smlouvy TTIP, falšování výsledků II. světové války, zpochybnění Benešových dekretů. Výčet toho nekalého, čemu pomáhali a pomáhají, by byl předlouhý, avšak život je krátký a kdo se o takový výčet pokusí, mohl by stářím či zhnusením zemřít dříve, než jej dokončí.
Je naopak celkem jednoduché uvést výčet toho, co opravdu nikdy neměli a nemají v úmyslu podporovat – právo a spravedlnost v naší zemi a její suverenitu, prosperitu a bezpečí. „Jsme Západ!“, vykřikují nyní, aby dali najevo, jak moc se jim nelíbí snaha prezidenta navazovat ekonomickou spolupráci s Čínou a Ruskem. Poukazují na ruský imperialismus, na připojení Krymu… Proč ale mlčeli, když Západ ukradl Srbům Kosovo? Varují před ruskou hrozbou, ale proč mlčí o tom, že Německo, dnes náš „spojenec nejvěrnější“, mělo za druhé světové války konkrétní plány na vyhlazení našeho národa? Poukazují na hodnoty svobody a demokracie; proč mlčí o tom, že ve jménu těchto „hodnot“ USA a NATO destabilizují celou řadu zemí v Africe a v Asii, zabíjejí statisíce lidí a další milióny v migračním proudu tlačí do Evropy? Jsme Západ, říkají! Chtějí také snad bojovat za svatou pravdu, že déšť padá z nebe a voda je mokrá?! My jsme přeci nikdy nebyli nic jiného. Jde jen o to, co tím oni mají na mysli. Ano, naše vlast leží ve Střední Evropě a po tisíc let byla pod silným vlivem západní kultury a civilizace. Jsme suverénní stát a máme zájem na tom spolupracovat ku vlastnímu prospěchu se všemi, kteří s námi spolupracovat chtějí – a takový postoj suverénního státu je v souladu s těmi nejlepšími evropskými tradicemi. Ovšem tyto nejlepší evropské tradice nemají mnoho společného se zájmy elit onoho politického Západu, kterému oni tak slouhovsky poklonkují – ten nás v minulosti zradil a předhodil Hitlerovi, pak nás přenechal Stalinovi a po listopadu 89 nás obelhal, okradl – a činí tak dodnes.
Ach, ti naši neohrožení demokratizátoři US-NATO-EURO hujerského zaměření! Díky jejich úsilí je pro nás současná tvářnost Západu a jeho hodnot v jejich pojetí k nerozeznání od vzhledu „zadních tváří“ jistého podporovatele západních, tzv. Evropských hodnot, který tyto své „zadní tváře“ ochotně předvádí v homosexuálních porno snímcích. Morální avantgarda vyzývá k týdnům neklidu. Co jim na to můžeme říci? Jedině snad vyzvat je, aby se pokusili ty svoje týdny neklidu nějak přečkat a aby svůj klid potom našli v pevném rozhodnutí naplnit svoje tužby. Říkají – Jsme Západ, Patříme na Západ, Chceme na Západ! Tak ať se s odhodláním a vší vervou na svůj vysněný Západ vydají. Nikdo nemůže naložit tuto zemi na vozíček a táhnout jí tam či onam. Ale tam či onam může táhnout sám. My nemusíme chodit nikam, patříme sem. Tady je česká země, je to náš domov a jen my máme plné právo o něm rozhodovat. Sami víme nejlépe, co dobrého si brát odjinud a co můžeme nabídnout na oplátku. Čechy patří českým občanům, českým vlastencům a cizí slouhové tu zapotřebí nejsou!”
