Na otázku odpovídá představitel Rady Národní domobrany Marek Obrtel.

Čtenáři MY znají Váš životní příběh do okamžiku, kdy jste ze sebe z důvodu principiálního nesouhlasu se směřováním NATO svlékl zelený mundúr a ponechal si jen ten bílý. Ale nyní koukám na fotografii, v níž opět vypadáte jako voják. Vy jste se snad do armády vrátil?

Nevrátil. Po pravdě řečeno, jsem přesvědčen, že už by to ani nešlo. Nejen z důvodů, pro které jsem z armády odešel (musel bych si přece připadat poněkud pošetile, kdybych se vrátil do armády, kterou jsem opustil a která je nadále členem zločineckého paktu, vraždícího miliony nevinných lidí a devastujícího suverénní a svobodné země pro mocenské a finanční zájmy úzké skupiny „vyvolených“), ale také z toho důvodu, že jsem si dveře do AČR v její současné podobě zřejmě definitivně zavřel. Téměř s jistotou mohu říci, že bych neprošel bezpečnostní prověrkou, jejíž vysoký stupeň jsem kdysi míval. A to ani jako lékař s vysokou kvalifikací a dlouholetou odbornou praxí. Armáda (a to i to trapné nefunkční torzo, co z ní zbylo) má sice, jako mnohá jiná odvětví našeho hospodářství, velký problém s kvalifikovanými specialisty na všech stupních, ale důležitější je samozřejmě ten mediální „image“ armády navenek, směrem do Bruselu a Monsu, a ten jim zcela jistě kazím….

Tak trochu mimo Vaši otázku musím říci, že mne vnitřně takový konec služebního poměru, pro který jsem se rozhodl, docela dlouho mrzel, protože jak už jsem uvedl v první části našeho rozhovoru, služba vojenského lékaře mi připadala naprosto ideální kombinací služby pro vlast, navíc mne uniforma a pořádek a kázeň s ní spojený, přitahovala od dětství. Nebylo však zbytí, pramen poznání skutečného stavu věcí naplnil číši trpělivosti až po okraj a odchod musel přijít….

Tím současným důvodem, proč nosím i nadále stejnokroj je moje příslušnost k Národní domobraně, nezávislé, přísně nadstranické, veřejně apolitické a dobrovolné občanské iniciativě, hlásící se k vlastenectví, brannosti, občanské statečnosti a k institutu uvědomělého, zasvěceného, poučeného, ozbrojeného občana, stojícího pevně na stráži občanské suverenity, hájícího zájmy a skutečnou svobodu a demokracii naší vlasti, nebo domoviny, chcete-li….. Podobně, jako je tomu například ve Švýcarsku…

Zní vám to poněkud „strašidelně“? Napadají vás všelijaké násilnické scény z laciných západních akčních filmů nebo máte snad pocit, že to zavání kriminálem? Pak jste ovšem na omylu, jako mnoho jiných, kteří si buď podvědomě a nebo (a to je daleko častější) účelově myslí nebo chtějí myslet totéž…. O tom třeba dále v našem rozhovoru.

Příští otázka: Proč vznikla Národní domobrana a kdo ji řídí?

 

Sdílet.

O autorovi

admin