Tento teplý dubnový týden nabídl v domácím prostředí relativně málo zajímavých událostí a není divu, že ve světle dějů, jež hýbou okolním světem (zejména celé bruselské říše), se česká společnost zajímá nejvíce o dění v oblasti migrace a důsledky vnucování politiky evropských špiček, s čímž souvisí i blížící se volby do evropských struktur. Již několikrát bylo v Týdeníčku zmíněno, že „hadovitá“ politika současného premiéra A. Babiše je zjevná, což bylo snad nejvíce zřejmé právě v „uprchlické“ otázce, nicméně ani jeho další aktivity (o účinnosti EET již bylo psáno minule) nejsou právě dobrou vizitkou dobrého hospodaření, což bylo velké motto premiérovo po vyhraných volbách a sestavení vlády. K dobru rovněž nepřispívá ani kauza Čapího hnízda dosud visící ve vzduchu, kterou premiér označuje za politický proces (což v jistém smyslu i je) a jeho slova o „neodchodu“ z tohoto vysokého postu ani v případě, že by byl obžalován, vyvolalo v řadách kritiků i politické opozice nejednu alergickou vyrážku. Stejný zdravotní problém Babišových kritiků i příznivců vyvolal spor deníku Forum24 s Českým rozhlasem ze kterého je patrné, jak blízko jsou již evropské volby a jak úměrně tomu stoupá politický adrenalin. S těmi ostatně souvisí i čím dál těžší ráže kritiků SPD na tuto stranu včetně zprávy z kanceláře ministra vnitra, jež údajně hraje vedoucí roli v šíření nenávisti v našich hvozdech. Inu, predikce nepříznivých dopadů násilím tlačené migrace na základě událostí v zemích, ve vzdálenostech coby kamenem dohodil, je evidentně šíření nenávisti… K šíření téhož patrně přispívá i slovo „vlastenec“ u něhož je snaha o přelepení na výraz „euroobčan“ – je opravdu ironií, že palác s názvem Evropská unie se zvolna drolí a puká v základech a ti, kdož na tento zcela viditelný jev poukazují, jsou nálepkováni a posíláni na vidle správcům inferna.
Dohru měly v tomto týdnu i děje okolo V. Klause mladšího, jež byl „konečně“ zbaven členství ve školském výboru Sněmovny a echo tohoto kroku ještě dlouho obíhalo řečništěm a celou budovou Poslanecké sněmovny. Dozvuky byly slyšet i v samotném srdci Klausovy původní partaje, načež její šéf byl například publicistou P. Štěpánkem označen jako „blb měsíce“ v souvislosti s jeho reakcí na odchod poslankyně ODS Z. Majerové Zahradníkové z poslaneckého klubu téže partaje. Z celého divadelního kusu je však nejzajímavější reakce citovaná v Parlamentních listech, která přesně vystihuje současný názorový „beton“ vedení ODS:
Podporovatelé vedení ODS ovšem olomoucké poslankyni také dávají „čočku“: Prý se jí uleví, až teď bude moci v klidu chválit Rusko, zpochybňovat vyšetřování otravy Skripala, útočit na Sorose a používat termín „eurohujer“.
PL
Jinými slovy – Rusko je fuj, otrávili Skripala, Söros je „in“ a „eurohujer“ se neříká. Lepší příklad politického černobílého vidění snad nalézt nelze a není divu, že v této partaji lze nalézt pouze poslušné kývače jimž je mozková hmota evidentně na obtíž a celé toto uskupení směřuje ke dnu volitelnosti. Větší „kreativitu“ než tato „tradiční konzervativní strana“ vykazují Piráti, ovšem jejich politicky aktivní představitelé zase připomínají hejno neřízených biologických střel.
Jak již bylo výše zmíněno, hlavním tématem dneška je migrace a s ní související nitky událostí – portál Česká věc si posvítil na tzv. „neziskovky“ pomáhající údajným uprchlíkům ze kterých vyplývá, že až 74% veškerých prostředků (tedy i z našich daní) jde na jejich mzdy, spisovatel a kandidát do EP J. Hausmann přináší realistické varování před volnou hranicí s naším západním sousedem a velmi výstižně popsal důvody své kandidatury:
Od evropských voleb, do nichž sám kandiduje, očekává „posílení stran hájících identitu svých národů a brojících proti rádoby novodobému typu člověka – bez pohlaví, bez rasy, bez národa, bez domova, bez historických kořenů, bez vyznání, bez rodiny, bez názoru.“
J. Hausmann, PL
Volební klání na obsazení křesel v Evropském parlamentu již ostatně probíhá napříč Bruselskou říší a euroskeptické strany houfují své příznivce a zároveň vytvářejí mohutný blok proti „tradičním“ partajím. Důvodů ke skepsi ohledně společného evropského domu je přitom více než dost a v posledních měsících je stále zřetelnější snaha o urychlení některých procesů – zejména migrace, kdež někteří evropští politikové hrozí i sankcemi. Má-li tohle být forma „společného domu“… Již měsíc před samotným volebním aktem se ve členských zemích objevují pokusy o podvody s volebními hlasy a nejmladší slovenský kandidát do EP se hrdě pyšní tím, že bude zároveň prvním „digitálním“ poslancem, čímž má na mysli, že na otázky voličů bude odpovídat pouze naprogramovaný počítač. Myslím, že by v tomto případě mohl kandidovat přímo onen stroj. Ani finanční stránka unie není zdaleka růžová, zato v bruselských sítích byrokracie se již nyní hledají teplá a dobře placená místečka pro vysloužilé politiky za peníze nás všech. Za zmínku jistě stojí i výsledky proběhlých voleb ve Finsku a zajímavé tanečky okolo plynovodu Nord Stream 2, jež bude pro Českou republiku výrazným přínosem.
Sociální sítě, které se v posledních měsících stávají synonymem pro slovo „cenzura“, hrají před jakýmkoliv plebiscitem – o tom celoevropském nemluvě – zásadní roli a tomu odpovídají i kroky globálních hráčů. Situace tvrdne i v dalších společenských tématech, o kritice některých států či národů ani nemluvě. Že se vrací „staré dobré časy“ zažil na vlastní kůži Pepa Nos či skupina Ortel (o tom již byla zmínka v minulém díle) a nezdá se, že by by byli posledními skauty novodobé éry přistřihování křídel svobody projevu.
Slovenská „neziskovka“ Globsec provedla vlastní průzkum ohledně prezidentských kandidátů a zjistila, že nejvíce citovaným kandidátem na „dezinformačních“ stránkách využívající Facebook byl Š. Harabin, naproti tomu na stejných zdrojích byla Z. Čaputová hodnocena jako nejnegativnější kandidátka. Hodnota tohoto „průzkumu“ je opravdu fascinující – pokud bychom použili prostředí sportu, jde o stejný nesmysl jako ptát se fanoušků Baníku co si myslí o pražské Spartě. Prezidentské volby však mají ještě pokračování, neboť Š. Harabin podal na průběh voleb dvě stížnosti a vzkazuje Z. Čaputové, že by s otevíráním šampaňského měla přece jen chvilku počkat. Ta mezitím stačila „vytočit“ část politického spektra i veřejnosti prohlášením, že pokud by Slovensko jen na milimetr uhnulo ze svého evropského směru, je připravena převzít výkon zahraniční politiky do vlastních rukou. Silná slova od osoby, která ještě neusedla na prezidentský stolec. Další ránu pak zasadila naší „pražské kavárně“ pochvalou na adresu A. Babiše. Zvolení Z. Čaputové nastartovalo globálně orientované slovenské politické křídlo v čele s dosluhujícím prezidentem A. Kiskou a o tom, jakou cestou by se toto uskupení vydalo v případě získání nadvlády, nejlépe vypovídají slova soudce M. Radačovského, který soudil A. Kisku v jeho pozemkové blamáži:
Z celého mediálneho priestoru skoro denno-denne srší na všetky strany, že príprava na víťazný pochod na Úrad vlády SR po ďalších parlamentných voľbách je v plnom prúde a prevzatie moci je neodvrátiteľné.”
Avizovaný “víťazný pochod” na Úrad vlády podľa Radačovského spĺňa všetky náležitosti doteraz historicky známych víťazných pochodov. “Predovšetkým je tu jedinečný a a nenahraditeľný líder a otec národa, ktorý zhromažďuje masy slušných a aj poslušných ľudí, jedinečného a jednotného názorového prúdu. Víťazný pochod má svojho prezidenta, ešte dovymenovať Ústavný súd a pochod môže začať. Už len hudba a nejaké tie horiace lampióny, či ako sa to volá v rukách a povel vpred!.”
“Sú tu síce aj nejaké prekážky. Státisíce národne orientovaných Slovákov s iným názorom. Tí však do šíkov víťazného pochodu nepatria. S nimi si ľahko poradia. Označia ich za fašistov, extrémistov a možno aj občanov druhej kategórie.”
M. Radačovský, www.hlavnespravy.sk
U našich východních bratří ovšem, stejně jakožto u nás, vzniká i protitlak k „Bruselské říši“ i demokracii s přívlastkem „liberální“ a k euroskeptickým stranám se nově řadí i hnutí Sme rodina, která ostře kritizuje například směrnici z dílny EU o dvojité kvalitě potravin, přičemž jeho předák B. Kollár otevřeně hovoří o spojení s italským M. Salvinim, což těžce nese liberální část politické i mediální scény. Do dosluhující hlavy státu se pustil premiér P. Pellegrini ohledně jmenování ústavních soudců, neboť (nejen) z jeho pohledu prezident A. Kiska zbytečně zdržoval jejich jmenování a teprve zdejší ústavní soud svým rozhodnutím k tomuto kroku prezidenta dotlačil. Verbálně perlil svého času nomenklaturní kádr a současný ministr zahraničí M. Lajčák, když na setkání skupiny V4 pohovořil o „vysoké a garantované“ svobodě médií na Slovensku, přičemž organizace Reportéři bez hranic si stěžuje na politické zastrašování v souvislosti s vyšetřováním kauzy J. Kuciaka. Podobné téma řeší i článek s poslancem P. Marčekem ohledně plynovodu Nord Stream 2 v duchu celkové politické atmosféry v zemi pod Tatrami.
Turbulence v zemi na západ od Šumavy začíná nabírat až příliš konkrétních rysů v oblasti ekonomické i sociální a můžeme si být jisti i v našich luzích a hájích, že německá krize záhy dolehne i na nás, přičemž jedním z hlavních faktorů je tvrdě prosazovaná migrace ruku v ruce se štědrým sociálním systémem, což paradoxně vede k tomu, že čeští lékaři a nemocniční personál se přelévá do lépe placeného Německa a němečtí lékaři se přelévají do Švýcarska. Po internetových vláknech se již nějakou dobu šíří klip skupiny Rammstein s názvem Deutschland, kterou poměrně trefně popsal M. Vidlák.
Francií otřásl v tomto týdnu požár symbolu křesťanské tradice – katedrály Notre Dame, což opět vyvolalo řadu otázek a odhalilo i mnoho aspektů současné francouzské, evropské i světové společnosti. V první řadě zapracovala média hlavního proudu a ještě než první plameny stačily pokropit hadice místních hasičských sborů, přišla s tvrzením, že požár rozhodně nemá nic společného s migranty a že šlo o nehodu při rekonstrukci chrámu. Téměř vzápětí po tomto prohlášení přikvapila cenzura a vyhrožování a novodobí hlídači „demokratických hodnot“ (jinými slovy udavači) měli opravdové žně. Vzato z čistě pragmatického pohledu, nelze vyloučit žádnou variantu vzniku požáru až do řádného vyšetření, nicméně otázkou je, zda skutečná příčina bude někdy vůbec známa. Z hlediska logiky a souvisejících událostí ve Francii i po celé Evropě je poměrně pravděpodobné, že požár byl založen úmyslně a položíme-li si otázku „Cui bono?“ , okruh podezřelých se značně zúží. Zaměstnanci firmy Le Bras Freres jednoznačně popřeli jakoukoli odpovědnost za červeného kohouta v podkroví chrámu, nehledě na fakt, že 800 let starý dub nehoří zrovna jako papír. Vezme-li se rovněž v potaz počet útoků na křesťanské symboly jen ve Francii, kterých bylo jen za loňský rok přes 800 (tedy v průměru asi dva útoky denně), nemůže se jednat jen o „klukoviny“. Bohužel, jak už to tak bývá, zatímco požár Notre Dame byl mediálně viditelný po celém světě, již mnohem méně se publicistická obec zajímá o ničené křesťanské památky v jiných zemích a v některých případech jim dokonce tleská – jako v případě Kosova, Donbasu, Luhanska a mnoha dalších zemí. Štěstím v neštěstí hořící katedrály bylo, že nikdo nepřišel o život – takové štěstí ovšem neměli na Srí Lance o této velikonoční neděli a z rozsahu bombových útoků a počtu obětí opravdu mrazí (podrobnosti přineseme v příštím týdnu).
S rostoucí agresivitou mocných souvisí i případ zatčeného J. Assangeho na londýnské ambasádě, kterému hrozí vydání do Švédska a Spojených států – i v tomto případě je zde mnoho důvodů k zamyšlení nad současným stavem světa a jistým paradoxem (či spíše záměrem?) je schválený zákon bruselské administrativy o ochraně informátorů a to jen pár dní po jeho zatčení.
Ať je motivace hlavních iniciátorů aktuálních událostí kolem Juliana Assangeho jakákoli, je ukázkovým příkladem limitů současné politické moci i omezené racionality stávající politické elity. Administrativa USA a někteří její partneři v Evropě si pod tlakem počínají jako sloni v porcelánu. Aktuálním pronásledováním online disidentů demontují po více než století budovanou iluzi o svobodě a demokracii, jež je integrální součástí ideologie liberalismu jako nátěru současného kapitalismu. O tom, že si politická elita počíná v situaci neřízených informačních úniků dlouhodobě skoro až hystericky, svědčí už výroky některých politiků z doby, kdy kauza WikiLeaks dosahovala svého vrcholu. Tedy koncem roku 2010.
J. B. Ftorek, www.casopisargument.cz
Není ani překvapivým zjištěním, že za peníze britských daňových poplatníků se popravuje a mučí v zahraničí a na dokreslení uvadajícího bývalého koloniálního impéria přispívá i rozhodnutí britské vlády vyslat na ruské hranice pár vysloužilých vrtulníků Apache, aby tyto „zadržely Rusko“ (stejný krok učinila i Francie).
Ukrajinou dozněla předvolební kampaň druhého kola prezidentských voleb, kterážto hýřila zajímavými ukázkami veškerých forem politického boje – nutno dodat, že na tzv. „Západě“ ne zase tak neobvyklými. Například pokus na poslední chvíli soudně odstavit favorita voleb V. Zelenského není na západ od ukrajinských plání tak úplně neznámou novinkou a jistou paralelu bychom našli i v našich končinách například v devadesátých létech minulého století. Současný lídr P. Porošenko sáhl i na dno své samolibosti a prosil lid o odpuštění hříchů a druhou šanci na prezidentském stolci, nicméně vyslyšen nebyl, neboť dle prvních výsledků je jednoznačným vítězem V. Zelenský, od něhož se víceméně očekává nemožné – vyvedení země ze současné kritické situace viditelné prakticky ve všech aspektech společnosti. Velmi zdrženlivě se k výsledkům voleb postavil ruský prezident V. Putin a čeká s blahopřáním ke zvolení na konkrétní činy a opatrnost k jakýmkoli závěrům je znát i z ukrajinských analytických kruhů.
Spojené státy nevybočily ze svého sankčního rámce a zavedly tyto ekonomické nátlakové nástroje proti Kubě, Venezuele a Nikaragui, což vyvolalo mnohé reakce i na evropském kontinentu, neboť například v kubánské otázce jde o případné žaloby ohledně zabaveného majetku americkým občanům po kubánské revoluci, což je ovšem jen další Pandořina skříňka, ve které se navíc nachází i spoustu investic různých světových zemí včetně Číny, která zde těží ropu. Je-li v jakémkoliv činu Spojených států znát zoufalství, pak je to zcela jistě v souvislosti s financemi, neboť média již otevřeně píší o bankrotu USA zejména kvůli vojenským výdajům, které rozhodně nestačí na aktivity Číny a na pořadu dne je rovněž pokles průmyslové výroby. Špatným zprávám pro USA ovšem není konce – strategické zásoby ropy jsou znehodnoceny sirovodíkem a znečištěnou ropu z amerických břidlicových nalezišť odmítá nakupovat například spřátelená Jižní Korea a druhá půle rozdělené Korei již otevřeně odmítá jednat s M. Pompeem ohledně jaderného potenciálu, neboť americký ministr zahraničí je údajně překážkou v jednání (nediplomaticky sděleno, je nafoukaný a agresivní). Čína je zlým ekonomickým snem nejen v Evropě, ale zejména na americké půdě a se svojí „Hedvábnou stezkou“ vydráždila USA k reakci – vznikne alternativa v podání USA, Kanady a EU, přičemž blok EU je již naštípnut účastí některých členských zemí na čínské stezce.
Belgické tajné služby neodhalily žádné důvody k domněnce, že by se měl někdo bát technologií od čínského Huawei… po Řecku, Portugalsku a nedávno Itálii se Švýcarsko stalo čtvrtým evropským státem, který formálně podepsal dohodu o své účasti na čínském projektu Nové hedvábné stezky…
Americké ozbrojené síly po celé Africe aktuálně provádějí 36 vojenských “operací” s vlastním kódovým označením…
T. Spencerová, FB
Aféra s ruskou stopou v amerických prezidentských volbách, při nichž vyhrál D. Trump, je po Muellerově vyšetřování sice již pasé, nicméně kruhy nepřátelské současné hlavě státu jedou ve starých kolejích a snaží se rozdmýchávat uhasnutý oheň. Ani aféra s čínskou firmou Huawei nemá ten správný účinek jaký byl očekáván a server Protiproudu si všímá posunu v genderovém pojetí lokální politiky – v Chicagu byla zvolena starostkou osoba, jejíž ideová i fyzická kombinace je momentálně vzorovým prototypem euroobčana.
Snaha Spojených států o vliv ve Venezuele se prozatím nesetkala s valným úspěchem, byť pokusy o změnu režimu ještě stále nejsou tak úplně mimo hru, ovšem průhledná taktika fungující mnoho let i v jiných částech světa již přestává zabírat a to i přesto, že v této zemi nemají bankovky hodnotu ani papíru určeného k podpálení domácího krbu. Poněkud netradičně se zachovaly maltské úřady, které odmítly vydat povolení dvěma ruským letounům k průletu přes vzdušný prostor Malty, P. C. Roberts se zamýšlí nad plány válečných jestřábů z Washingtonu v této jihoamerické zemi. Krom toho USA ztrácejí i svůj vliv v zemích jako je Sýrie, na jehož území zřídily americké síly sběrný tábor pro běžence z území ovládaného bojovníky IS a kdež denně umírají lidé včetně dětí – viděno z politického hlediska zřejmě Spojeným státům není po chuti, aby běženci vyprávěli o zrůdnostech členů IS, které v podstatě USA kryjí. Sýrie rovněž oslovuje různé země, které by mohly pomoci s obnovou syrské krajiny a je smutné, že naše země, která se tak ráda řadí k tzv. „Západu“ není mezi prvními, neboť vztahy mezi oběma zeměmi bývaly svého času na vysoké úrovni. Trpkým soustem musí být rovněž pro USA žádost prezidenta Iráku směrem k Rusku o pomoc při obnově země. V sousedním Íránu byla odhalena špionážní síť CIA a zvláště poté, co USA prohlásily íránské Revoluční gardy teroristickou organizací, ani zde nebudou mít na růžích ustláno.
Migrace se momentálně prolíná všemi aspekty společenského života v Evropě a nejvíce „postižené“ země již počítají roky do úplné likvidace původního obyvatelstva, přičemž jejich čelní představitelé neváhají hrozit ostatním, aby přijaly stejný úděl. Jen málokterá země světa se může pochlubit tak zásadovým předsedou vlády jakého mají v Austrálii a jež vyzval všechny muslimy, chtějící žít podle práva šaría, aby neprodleně opustili zemi. Je však na druhé straně jen velmi těžké odmítnout bohaté sociální dávky, které nabízejí některé evropské země v rámci „multi-kulti“ utopie, tudíž se tzv. „uprchlíci“ dopouštějí i podvodů a lhaní, jen aby okusili slasti sladkého nic nedělání a ještě dostali zaplaceno.
Z ostatních zpráv:
- Antropologové postrádají na celém světě 23 milionů žen – ironik by dodal, že po osvícené době LGBT je budou mít problém i identifikovat.
- Klimatické oteplování – je skutečně takovou hrozbou nebo má i světlé stránky?
- Bývalý prezident Peru obviněný z korupce se zastřelil.
- Problematický Facebook používá data uživatelů pro byznys. Nihil nuovo sub sole.
- Zajímavý seznam problémových čerpacích stanic v ČR.
- Automatická kontrola vozidel – přínos nebo pohroma?
- Dívka, která v kulečníku utře i profíky.
- Zvířecí video s názvem „Když se s bandou nad ránem vracíš z párty…“
