Druhý dubnový týden přináší spoustu aktuálního i staronového materiálu jak ve vodách zdejších, tak i cizozemských a co se týče těch domácích, na vnitropolitické scéně ještě doutná kauza vyloučeného poslance z řad ODS V. Klause mladšího, což bude mít nepochybně dopady na řádně prohnojenou domácí politickou půdu. Již nějakou dobu vrabci na našich střechách štěbetali o vzniku nové politické skupiny pod vedením V. Klause mladšího, kterýžto tento úmysl zveřejnil s tím, že podrobnosti sdělí občanstvu až po volbách do EP – tedy koncem května. Již nyní se spekuluje o tom, jak velkou členskou i voličskou základnu nová strana obsáhne, ve sněmovně prozatím probíhají boje o výbory, neboť ze školského výboru se oponentům nepodařilo V. Klause ml. vystrnadit a na programu dne je patrně výborový handl. Jak se již v posledních měsících stalo pravidlem, na události okolo V. Klause ml. se sneslo i pražskokavárenské a sluníčkářské bahno bohatě dotované za každý kýbl špíny, které se podaří na toho či onoho kritika dnešních „evropských“ i jiných hodnot vylít. Na samotnou ODS se v posledních dnech snáší deštík historických přehmatů z dob, kdy byla tato strana na vrcholu své slávy, nicméně i její současní politici občas otevřou Pandořinu skříňku jako kupříkladu europoslanec J. Zahradil, jenž se přiznal k tomu, že za volantem mezi Bruselem a Štrasburkem nějaké to pivo v sobě má.
Politika současné vlády přešla, jak se zdá, svým vrcholem a občané začínají vnímat poslední kroky nejvyšších činitelů kritičtějším okem – v minulém týdnu byl zmíněn „úspěch“ systému EET a premiér A. Babiš nešetří chválou na růst HDP, faktem ale zůstává, že na bohatství obyčejných lidí se tento fakt nijak neodráží a již nějakou dobu mnozí ekonomové poukazují na odliv kapitálu do zahraničí – ti „prostořecí“ hovoří rovnou o kolonii či „východním odpadu“. Ke kritičtějšímu pohledu vedou zdejší lid i další okolnosti, jako například tlaky z Bruselu ohledně migračních toků, které Brusel vyloženě podporuje, přičemž krásnou ukázkou neskutečného pokrytectví je návštěva předního obhájce „multikulti kultu“ J. Hamáčka (ČSSD) v Albánii, kterýž zde vedl hrdinné řeči o zastavení migračního přívalu skrze Balkán. V této souvislosti vyvolává rezonance i nápad z dílny hnutí ANO, ČSSD a Pirátů – pakliže například odmítnete pronajmout byt imigrantovi či Romovi, o němž víte, že nájmu se od tohoto člověka nedočkáte, může být obviněni z rasismu a důkazní břemeno (že nejste rasista) je v tomto případě na vás. Úžasný byznys šitý na míru „neziskovkám“. V čočce mediálního objektivu se chvílemi ocitá i senátor P. Fischer, jehož protiruská i protičínská nota občas narazí a na povrch vyplouvá i jeho minulost. Smršť emocí a nenávistných komentářů lze očekávat v případě plánovaného státního vyznamenání prezidentem M. Zemanem, přičemž oceněným bude Mons. P. Piťha, jehož odvážné postoje k tradičním křesťanským hodnotám jsou již nějakou dobu trnem v oku pražskokavárenské havlérce. Obecně lze konstatovat, že se celý společenský systém v naší zemi sune ke mnohem těsnější kleci, v níž jsme žili ještě koncem osmdesátých let minulého století a k optimismu nepřispívá ani náhodný objev studenta ohledně povolebního sčítání hlasů.
Kritizovanou stálicí na českém mediálním nebi je „naše“ Česká televize, které bude záhy v oblasti zpravodajství konkurovat TV Prima a již nyní televizní vysílače ČT chrlí „zasvěcené“ komentáře některých jejích redaktorů na adresu budoucí konkurence, což jen svědčí o správnosti a potřebě nového zpravodajského kanálu na našich obrazovkách. Kavčí Hory se již nějaký ten rok v oblasti komentovaných zpráv potýkají se stížnostmi na objektivitu, přičemž nejednou byla překročena tenká hranice etického kodexu nehledě na neprůhledné hospodaření s prostředky daňových poplatníků a není tedy divu, že mnozí diváci ČT kladou rovnítko s ČST před třemi desítkami let.
Jedním z dalších témat, jež pravidelně obchází celým mediálním prostorem včetně (především) sociálních sítí je cenzura, jež zvolna závit po závitu přitahuje své šroubení směrem k uniformitě myšlení, což je – jak již bylo zmíněno v minulém týdnu – stejná utopie jako kterýkoli -ismus. Je přitom více než zjevné, že se začínají „ježit“ i periodika dříve k „alternativě“ nepřátelská – příkladem budiž J.X. Doležal z Reflexu (byť jeho některé postoje stále budí kontroverze):
Minulý týden navštívil Prahu a jedna z našich čtenářek – lovkyně Michaela, která sice nikdy nezastřelila žádného lva, ale desetitisíce lidí podepsaly petici, aby jí úřady zakázaly ty lvy střílet – se s Robinsonem setkala. „FB mi v rámci svobody slova zrušil publikování stránky Michaela Fialová a dal mi ban za jednu fotku s Tommym Robinsonem, že prý šířím nenávist,“ napsala mi do e-mailu a přidala pár smajlíků. Nevěřil jsem. Tak mi poslala screenshooty, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. A dodala: „Setkání s ním nebylo nic ofiko, jen prostě byla party a zábava. Ani jsme nic netočili nebo tak – neaktivistovali jsme. Já nevím nic moc o politice, jen to, že mě to začíná pěkně (cenzurováno autorem). Já si jen udělala fotku a mám za to ban a zrušenou stránku. Ožrat se s Robinsonem je dle Facebooku ještě horší než propagovat odstřelovačky či sežrat žirafu – za to jsou jen 3 dny v trestu.“
J.X. Doležal, Reflex
Typickým příkladem návratu „starých časů“ je nejen ignorace a společenský tlak na majitele rádií kupříkladu ohledně skupiny Ortel, ale svůj „comeback“ si zažívá i Pepa Nos, jemuž se někde ruší koncerty jen z důvodů jeho inklinace k SPD. Neodvratně se tak vtírá myšlenka, že je jen otázkou času, kdy se některé politické strany prostě zruší (nejnovější pokus zažívají na Slovensku se stranou M. Kotleby) a vznikne zde nový typ „Národní fronty“ – ten již v podstatě vznikl a nazývá se „Demoblok“, přičemž nejmenší práce bude ta ideologická; myšlení předáků této „Neonárodní fronty“ je totožné s padesátými léty, jen její nátěr není červený, nýbrž modrý a „vedoucí silou“ jsou momentálně Piráti. Nástrojů k propagaci těch správných a „nepomýlených“ myšlenek mají až až – kupříkladu webový server „manipulatori.cz“ kdež se paradoxně manipuluje více než na tkanivu sociálních sítí. Jednou z forem cenzury je i zatajování informací – jak zažily Parlamentní listy v otázce smlouvy s německou policií, jež má právo zasahovat i na našem území.
Generál Blaško se přišel podívat na čtvrteční besedu, kterou jsem měl – společně s Davidem Bohbotem – v Pardubicích. Bylo nabito do posledního místečka, přestože místní bojovníci za politickou korektnost vytrvale a pečlivě strhávali všechny plakátky a pozvánky. Jak se dalo čekat, ani jeden z nich nenašel odvahu přijít a říct své námitky.
Mimochodem, za více než rok od vyjití Prolomení hradeb nedošlo ani k jedinému (!) případu, kdy by se někdo z Kavárny pokusil argumenty obsažené v knize vyvrátit. A tam, kde neexistuje diskuze, tam neexistuje ani myšlení. Kdo není schopen debatovat, ten není schopen ani analyzovat a řešit problémy. V zásadě to není špatná zpráva. Ukazuje to na postupující degeneraci elit, a tudíž i jejich klesající schopnost potlačovat odpor.
P. Hampl, Vlastenecké noviny
Dalším z bitevních polí dneška je diktát řvoucích menšin, ať již jde o homosexuály/ky, feministky či etnické a jiné skupinky a problémy s nimi spojené. Tradiční rodina dostává evidentně v dnešní době nářez, což bylo zjevné minulý týden v souvislosti se zrušenou konferencí o rodině, přičemž z mého pohledu byla účast britského aktivisty T. Robinsona jen malichernou záminkou, neboť na konferenci měli vystupovat i řečníci s poměrně tvrdou rétorikou a stejně tvrdými fakty – prakticky totožná konference (kongres) se konala v italské Veroně, přičemž se fanatickým LGBT aktivistům nepodařilo kongres narušit, byť se snažili opravdu hodně a samotný Vatikán dal od kongresu ruce pryč, což se z jistého úhlu pohledu dá pochopit, neboť rodinná politika se stala vyloženě politickou záležitostí. Jakmile ovšem zastáncům LGBT došly argumenty, použili zoufalý trik s Kremlem. Řádění LGBT zoufalců jde ovšem napříč Evropou a v nedávno ostře sledovaném Katalánsku, jehož centrem je Barcelona, vyhotovili na jedné škole index „Libri prohibiti“, na něhož zařadili na dvě stovky pohádek, neboť jsou údajně příliš sexistické – mezi nimi je i například Karkulka či Šípková Růženka. Inu, probouzet někoho z věčného spánku polibkem zavání sexuálním obtěžováním – zde stačilo použít zákon šaría a pár facek – konečně Katalánsko má naběhnuto stát se prvním zcela islámským autonomním územím v Evropě. Na celé kauze je nejsmutnější fakt, že i jedna „aktivistka“ duševně ne zcela při smyslech, může nastartovat proces v celé společnosti (neboť je to právě „in“) a buďme si jisti, že u jedné školy to celé neskončí (viz švédská klimatická aktivistka a její „hnutí“).
Evropsko unijní prostor ožil předvolebním bojem jednotlivých politických sil i zásilkou nových zákonů a nařízení, přičemž několik aspektů se bytostně dotýká i našich trávících ústrojí – přes hlasitou, doktora Goebelse hodnou propagandu naší eurokomisařky V. Jourové o konci dnů dvojí kvality potravin v eurozóně je skutečnost taková, že tzv. „východní“ Evropa (Osteuropa) si příliš v kvalitě potravin nepolepší a rovněž dovoz masa ze země na sever od našich pohraničních hvozdů stále vykazuje hygienické nedostatky a sortiment se navíc rozšířil i o zeleninu, kterou bychom si za „normálních“ okolností dokázali vypěstovat sami. Jiným, velice kontroverzním tématem evropských struktur, je i otázka řízeného a plánovaného přesunu migrantů na evropskou půdu, s nimiž jsou nebývalé problémy a pod rouškou údajné rasové nesnášenlivosti a xenofobie je tato agenda tlačena i přes odpor obyvatelstva jednotlivých členských států – Českou republiku nevyjímaje, přičemž premiér A. Babiš i J. Hamáček na jedné straně slibují obyvatelstvu akci „No passaran“, na druhé straně poslanci za jejich partaje hlasují v EP zcela opačně. EU se přitom nezřízeně chvástá, že od roku 2015 „zachránila“ ve středomoří více než 700 000 migrantů, načež nešlo vůbec o záchranu, nýbrž plánovaný dovoz za účasti novodobých otrokářů – zejména „neziskových“ organizací, pro něž se stal tento obchod skutečně výnosným byznysem a to vše za podpory Vatikánu. Provázanosti s mnoha dalšími zákony a rezolucemi z kanceláří EU jsou zcela zjevná – kontroverzní směrnice o zbraních, zavádění cenzury a masívní propagace toho jediného, správného názoru a vytvoření takzvaného euroobčana, jakým je například předseda TOP 09 J. Pospíšil. Celé toto direktivní chování vyvolává zcela logicky protireakci a není divu, že právě země střední Evropy jsou na tento druh jednání velmi citliví. Předvolební kampaň na křesla v Evropském parlamentu již běží celou unií a přináší i u nás zajímavou podívanou – například rektor Palackého university v Olomouci J. Miller slibuje prostřednictvím webového rozhraní s názvem „EUforka“ zaručeně pravdivé informace o Evropské unii, český europoslanec P. Telička, jež by si rád udržel slušný zdroj příjmů a jež se po zádech hnutí ANO vyšplhal do EP, načež ANO poté opustil a založil vlastní hnutí Hlas, vytvořil vlastní předvolební video, které se ovšem nesetkalo s příliš velkým pochopením u veřejnosti. Jiný film vytvořil S. Brunclík v němž naopak nešetří kritikou na adresu Bruselské říše a co se týče evropsko-unijní opozice, ta slibuje masivní kampaň s cílem vrátit EU její původní ideje. Nad celou unii se zatím snáší ekonomická recese a předseda J. C. Juncker i nadále „reprezentuje“ evropský blok v cizině, přičemž ve Rwandě málem podpálil představitelku této africké země. aq
Slovenskem doznívají prezidentské volby, v nichž na základě vzorné PR práce zvítězila proglobalistická kandidátka Z. Čaputová, kterážto ve své předvolební rétorice hýřila slovy o spojování lidí a její první návštěva po volbách vedla za řeku Moravu za svými věrnými podporovateli – K. Schwarzenbergem, T. Halíkem a dalšími, což jasně ilustruje, za který mančaft kope a z tohoto pohledu jsou její kroky do budoucna velmi čitelné. Na průběh voleb bylo podáno celkem pět stížností, z toho dvě podal jeden z kandidátů na stolec nejvyšší Š. Harabin a bude velmi zajímavé pozorovat průběh vyřizování stížností, přičemž se dá s velkou pravděpodobností predikovat zametání pod koberec. Slovensko rovněž řeší smlouvu o „bratrské pomoci“ ze zámoří, přičemž soudě dle tahanic o zveřejnění smlouvy mezi Slovenskem a USA skrze ministra M. Lajčáka, jenž se tváří jako pověstný tajemný hrad v Karpatech, se smlouvou nebude vše v pořádku a našim východním sousedům možná přibude jedna americká základna se statusem „na věčné časy“. Že si Spojené státy hájí jen a jen svoje zájmy není žádnou novinkou, velmi čitelnou indicií je mimo jiné zrušení víza hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního soudu F. Bensouduovou, jejímž záměrem bylo šetření válečných zločinů amerických vojáků v Afghánistánu. Slovenským parlamentem odhlasovaný nesouhlas s Istanbulskou úmluvou bude mít ještě zřejmě ve světle výše uvedených skutečností ohledně volby hlavy státu šanci na úspěch (spíše je téměř jisté, že bude nakonec přijata) a ožili i někteří slovenští youtubeři, jež se veřejně přidali na stranu migrace a LGBT, což jen ukazuje na směr, odkud proudí finance do jejich kapes.
Je pro naše končiny – čímž mám na mysli i Slovensko – výrazně charakteristické, že nejsme schopni se poučit z okolních zemí a musíme si rovněž projít ohněm zkušenosti a to se týká zejména cizích vojenských základen; občané v Polsku se v současné době bouří proti americkým vojákům ve městě Powidz, kde rostou sklady a hangáry jako houby po dešti a žádné ohledy se neberou ani na přírodní parky zařazené v systému Natura 2000, přičemž chování američanů je klasifikováno jako chování sarančat. Podobné protesty jsou známy i z Japonska a dalších zemí, kde vojenské základny již jsou – včetně Německa, které se staví kriticky k USA i z pohledu vnucovaných sankcí, které dle Němců porušují mezinárodní právo.
Itálie se – stejně jakožto všechny členské země EU – tvrdě připravuje na volby do EP načež italský ministr vnitra M. Salvini jasně pojmenoval, co by mělo být v zájmu EU a politické či migranty vítající „neziskovky“ to rozhodně nejsou. Na svoji stranu rovněž získal nové politické kruhy z Finska, Dánska a Německa, což současnému vedení EU musí dělat vrásky na čele. Francie prošla dalším kolem protestů Žlutých vest, jejichž síla zvolna klesá, nicméně o to více se na sociálních sítích objevují videa dokumentující nepřiměřené násilí a zcela zrůdný byl útok policistů slzným plynem v zábavném parku proti dětem. Paradoxem doby je fakt, že například v našich luzích a hájích může občan za nenávistný antisemitský projev tvrdě pykat, ve Francii je antisemitismus na úrovni fyzické likvidace, Židé emigrují do klidnějších končin a vedení EU včetně médií hlavního proudu o tom zdatně drží bobříka mlčení. I tohle je společná Evropa dnešních dnů.
Tanec okolo vystoupení Británie ze struktur EU i nadále pokračuje a vzhledem ke stále nejistému výsledku panuje v zákulisí názor, že premiérka T. Mayová hraje občanům jen velké divadlo, přičemž poslancům již dochází trpělivost a ti radikálnější požadují ukončit členství rychle a rázně, neboť tato země má i jiné starosti – především s bezpečností na ulicích. Velký rozruch nejen v britských médiích vyvolalo násilné zatčení J. Assangeho na ekvádorské ambasádě v Londýně, jemuž nyní hrozí vydání do Spojených států a ozvalo se rovněž Švédsko, jež chce J. Assangeho znovu soudit za údajné znásilnění, přičemž toto stíhání bylo odloženo a případný trestný čin byl již promlčen. Na obranu zatčeného Assangeho se postavila mimo jiné i OSN, ale své příznivé duše našel i v mnoha dalších zemích, politických osobnostech i osobách jemu podobně smýšlejících i konajících jako například v E. Snowdenovi. Ani naše země nezůstala opodál tomuto dění a předsedovi vlády míří otevřený dopis. Jeho informační přínos, který byl velmi nepříjemný zejména americké administrativě je nepochybný:
Šéfredaktor WikiLeaks vytahující kostry ze skříní světových elit. Nepřítel amerického státu, který zdiskreditoval vojenská dobrodružství Pentagonu a diplomacii amerického ministerstva zahraničí. Legenda „nových médií“, jemuž se leckým přiznávaly ceny za obranu lidských práv ve stejné řadě s Nelsonem Mandelou a dalajlámou. Podle čtenářů časopisu Time „muž roku“, který měl téměř podobu „elfa“. Takový byl superhrdina 21. století přinášející světlo skryté pravdy světové veřejnosti.
P. Hájek, www.protiproud.cz
Je téměř jisté, že morální podpora J. Assangeho bude ve světě pokračovat a bude sledován každý krok vládnoucích elit v jeho dalším osudu, stejně tak je jisté, že globalistický systém bude utahovat šrouby v proudu informací, což se v podstatě již děje:
Facebook zablokoval účet bývalému ekvádorskému prezidentovi Rafaelu Correovi, který ostře kritizuje rozhodnutí svého nástupce Lenína Morena vyhnat z ambasády v Londýně Juliana Assanhego a předhodit ho tak Spojeným státům… podle Correy je Moreno se svou snahou o sblížení se s USA „největším zrádcem v ekvádorských a latinskoamerických dějinách“…
T. Spencerová, FB
Jiné absurdní divadlo probíhá právě na Ukrajině v podobě prezidentských voleb, kdež jsou po prvním kole známi dva vítězové – P. Porošenko a V. Zelenskyj, což v případě vítězství jednoho či druhého kandidáta nebude zřejmě žádná výhra pro občany této země, nicméně ze současných dat lze usuzovat, že dosavadní politika P. Porošenka již vyčerpala své limity i trpělivost národa a občané budou zřejmě volit (21.4. 2019) raději televizního baviče, než notorického válečného štváče, který navíc za dobu svého vládnutí poslal ekonomiku Ukrajiny a tím pádem i životní úroveň svých obyvatel do předpeklí boje o holé přežití.
Ukrajinské prezidentské volby na chvíli nabraly mezinárodní rozměr: Porošenko si zaletěl do Berlína za Merkelovou, ale výsledkem byly jen plané německé fráze, zatímco vítěz prvního kola Zelenský odjel do Paříže, kde měl oba kandidáty přijmout Macron… Zelenský se k němu dostal jako první… došlo nakonec i na Porošenka, který ale po jednáních odjel z Elysejského paláce bez jediného slova… nebo že by výmluvně “neschopen slova”?… ministr vnitra Avakov ujišťuje, že má po ruce nástroje, které mu v rámci vyšetřování korupce umožní „zahájit procedury proti občanovi, který býval prezidentem“… „Vinen, bude se zodpovídat, nevinen, všechno v klidu…“ fascinující… bookmakeři mezitím prudce snížilikurzy na Porošenkovo vítězství ve druhém kole… je hotovo?
T. Spencerová, FB
Médii stále doznívá výročí založení Severoatlantické aliance NATO a dále se vedou úvahy o smyslu jejího bytí, načež je v retrospektivním pohledu stále více zřejmější, že tato vojenská aliance je jen pákou USA k prosazování vlastních zájmů, přičemž případní noví členové v lepším případě se členstvím váhají, v jiném přímo členství odmítají. Samotné Spojené státy prozatím vedou ve světě svou – velmi jemně řečeno – asertivní mezinárodní politiku a D. Trump označil íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci, což nemohlo v Íránu projít bez povšimnutí a tato země odpověděla stejně těžkým kalibrem, což může v praxi znamenat potíže pro americkou armádu kdekoliv ve světě. Po neúspěšné aféře s údajným ruským vlivem na D. Trumpa, který nebyl o ničem jiném než zákulisním tahem proti Rusku samému s cílem znemožnit lepší vztahy a udržet tohoto strašáka na mezinárodním poli, začíná zajímat média Trumpovo daňové přiznání, což opět není nic než hra „deep state“ proti současné hlavě státu. Paradoxem zůstává, že tři roky vyšetřování ruského zasahování do zdejších prezidentských voleb bylo bezvýsledné, do týchž voleb údajně zasahovala Ukrajina.
Začíná se rozmotávat všechno to špiclování kolem Trumpa a jeho lidí, přičemž se z nejrůznějších zpráv a zpráviček zatím dá poskládat obrázek, z něhož vyvstává spolupráce zřejmě šesti amerických tajných služeb, které pod vedením Obamova šéfa CIA Brennana prováděli domácí sledování Trumpových společníků a nejspíš i Trumpa… když FBI narazila se dvěma žádostmi o soudní příkaz na odposlechy „trumpovců“, byla do hry kvůli zdání legality vpuštěna britská tajná služba GCHQ, protože zatímco americké tajné služby vesměs nesmějí špiclovat v USA, natožpak americké občany, Britové mohou… GCHQ přitom neoperovala z Británie, ale ze sídla NSA ve Fort Meade, tedy pod přímým vedením a kontrolou Americké bezpečnostní agentury… GCHQ mohla své odposlechy obhajovat legalitou, protože jedna z účastnic někdejších jednání o Trump Tower v Moskvě, ruská advokátka Natalia Veselnická, byla mezitím označena za mezinárodní riziko… takové „legální“ špiclování započalo už měsíce předtím, než se zrodila nechvalně proslulá Steeleova zpráva, která byla „nabita“ neprokazatelnými nebo smyšlenými Trumpovými vazbami na Rusko… a ani odposlechy GCHQ, které měl Robert Mueller k dispozici při svém vyšetřování „Russiagate“, nakonec nic neprokázaly… fascinující… mimochodem, poté, co Mueller přiznal, že nenašel žádnou „ruskou stopu“, Trumpova domácí popularita vyskočila…
T. Spencerová, FB
Samostatnou kapitolou, jež byla již zmíněna, je snaha americké administrativy zabránit vyšetřování válečných zločinů vlastní armády v Afghánistánu a Mezinárodní trestní soud v Haagu podlehl americkým výhrůžkám, což jasně něco vypovídá o zemi s „největší demokracií“ ve světě:
Mezinárodní trestní soud v Haagu se podvolil americkým pohrůžkám a zřekl se nápadu, že by prošetřoval americké válečné zločiny v Afghánistánu… Trump to považuje za „významné mezinárodní vítězství nejen pro (americké) vlastence, ale i pro vládu zákona“… fascinující…
T. Spencerová, FB
Není proto ani divu, že se současný, legálně zvolený prezident Venezuely N. Maduro vyjadřuje o USA opravdu ostře, neboť s americkou „demokracií“ má nejen Venezuela, nýbrž i mnohé země jižní a střední Ameriky své zkušenosti. I přes mezinárodní i domácí napětí pokračuje v této zemi běžný, a nutno říci nelehký život, zatímco mezi USA a Ruskem probíhají na úrovni ministrů zahraničí diplomatické přestřelky, přičemž co se týče diplomacie, lze v tomto případě hovořit pouze o ruském S. Lavrovovi, neboť jeho americký protějšek M. Pompeo a viceprezident M. Pence používají víceméně jazyk dobyvatelů. Zajímavou souvislost má i návštěva, kterou přijal český náměstek ministra zahraničí M. Tlapa – jeho hostem byla údajná „zvláštní vyslankyně prozatímního prezidenta Venezuely J. Guaidóa“ T. Sujuová.
Velmi zajímavou dohru má i útok na mešitu na Novém Zélandu, kdež zdejší parlament (celkem očekávaně) zakázal útočné a poloautomatické pušky a jež bude jasným precedentem i u nás v Evropě. Faktem je, že novozélandské zákony byly do této doby ve zbraních notně benevolentní, druhá strana mince ovšem logicky ukazuje, že podobným tragédiím se v zásadě nedá zabránit a jakékoli další omezení legálního držení povede k nekontrolovatelnému nabývání zbraní takzvaně na černo. Na sociálních sítích nezůstala změna legislativy bez povšimnutí, za všechny alespoň jeden názor:
Premiérka v parlamentu zdůraznila, že poslanci se zde sešli „ve jménu obětí a jejich rodin“. Ardernová navštívila zraněné v nemocnici – nikdo z nich neměl jen jednu ránu. „S následky se budou potýkat do konce života a ještě je tu psychický aspekt. Tyto zbraně vznikly za účelem zabíjet a zmrzačit, a to je také to, co se 15. března stalo,“ varovala premiérka.
———————————————————
To je přesně to, co pachatel chtěl, o čem psal v tom svém manifestu. Obvinění a demonstrativní pomsta na držitelích zbraní, kteří to budou vnímat (oprávněně) jako nespravedlnost a budou nenávidět (oprávněně) ty, kdo je trestají za čin nějakého nácka. Omezení práv lidí, kteří nic špatného neudělali, prosazené citovým vydíráním. Pomsta na věcech a jejich majitelích.
D.K. Karásek, FB
Poměrně složitá i zajímavá situace se nyní odvíjí v Libyi, do které vojensky zasahuje generál Haftár, přičemž tento vojenský činovník hraje s kartami, které mu rozdaly všechny velmoci a jak je již v tomto světě zvykem, prim zde opět hrají finance. Země bohatá na ropu má ovšem potíže s vlastní identitou v rámci OPEC, neboť země je rozdělena v půli a každou ovládá jiná vláda, načež výše zmíněný generál Haftár má ambice zemi opět sjednotit a to buď diplomaticky nebo silou.
Migrační toky nejen že neutuchají, nýbrž do zaběhlého života Evropanů vnášejí nové prvky jako například pozitivní diskriminaci ve prospěch nově příchozích a zároveň negativní diskriminaci původního obyvatelstva, jak se to kupříkladu děje u našich západních sousedů, přičemž pakliže jde o avizované „obohacování“, pak je otázkou, zda ve prospěch a z vůle německých občanů. Stále horší zprávy pocházejí ze severu evropského kontinentu, kdež na špici multikulturního obohacování vévodí Švédsko a na paty mu směle dýchá Dánsko, kteréžto se uchyluje ke známým praktikám a falšuje statistiky. Smutným faktem zůstává postoj většiny vlád v Evropě, které jen nečinně přihlížejí spanilým jízdám cizinců po kontinentu znásilňujících mnohdy děti a rovněž dokonale vymytých mozků „vítačů“ a „sluníčkářů“, jež brání deportacím násilníků. Situace na domácím poli začíná již být alarmující – zatímco německé úřady již delší dobu upozorňují na naši „zelenou hranici“, jež se zvolna stává migrační dálnicí, naše vláda tuto skutečnost popírá, přičemž nevítaní cizinci přicházejí stále s novými fintami a lhaní nebere konce. Averze k cizincům ovšem obecně roste k čemuž přispívá i politika Bruselu obecně a navíc roste i brutalita migrantů, není tedy divu, že zároveň o občanů klesá i obliba bruselského centralismu, jehož tlakům naše vláda příliš neodolává. Perličkou z našich dílen bude výrobek společnosti Moira, jež vyvíjí speciální kalhotky pro ženy připomínající pás cudnosti (tedy jakýsi trezor na ženský podbřišek), načež společnost ihned pohotově dodala, že její budoucí výrobek není v žádném případě jakkoliv spojen se vzrůstající sexuální kriminalitou migrantů. Zvláštní přitom je, že největší zájem pochází z Německa a Švédska, přičemž obě země a spolu s ním i Dánsko prodlužují kontroly na svých hranicích, neboť se údajně zvýšil „migrační potenciál“.
Všechny současné problémy světa poněkud potlačují do pozadí téma, kterého bychom si měli všímat nejvíce a tím je naše životní prostředí, které již vykazuje známky vážné nemoci a na které poukazuje již nějakou dobu i OSN. Z výzkumů vyplývá, že evropské řeky jsou zamořeny různými jedovatými látkami a to dokonce i zakázanými, jednou z oblastí, kde je rozhodně co napravovat je zemědělství – především množství a druh chemikálií, jež zvolna otravuje naše prostředí a je i jedním z důvodů vymírání hmyzu, především včel. Rovněž naše chování ke zvířatům není zdaleka takové, jaké by si obecně fauna zasloužila – příkladem budiž zastřelení největšího afrického slona německým „lovcem“ a není divu, že jistý pytlák, lovící nelegálně v národním parku dopadl tak, jak dopadl. V našich končinách otřásl veřejností smutný případ podřezaných labutí neznámým pachatelem. O násilí na domestikovaných zvířatech není třeba psát – o pohozených a týraných zvířatech existuje spousta podrobných informací na sociálních sítích. Naproti tomu je potěšitelné přečíst si takové zprávy, jako o manželech z Brazílie, kteří za dvacet let vysadili více než dva miliony stromů, případně se podívat na video o rozumném soužití člověka a divokého zvířete.
Z ostatních zpráv:
- Čína i Rusko se evidentně chystá k útoku na dolar.
- Velmi zajímavá zpověď Jana Saudka.
- Neslavné a nepříliš publikované výročí jisté americké atomové elektrárny.
- Poprvé v historii lidstva byla vyfotografována černá díra (a není to naše státní pokladna).
- Obavy jistého miliardáře z nejbližší budoucnosti.
- Jak vypadá dnes situace na anglosaských universitách?
