Čas těsně předvánoční byl nabit událostmi a v domácím podnebí zuřily opět „milionové“ demonstrace „Chvilkařů“, kteréžto se organizátoři tentokrát snažili dostat i do „vidlákova“ – tedy mimo katastr hlavního města, načež snaha skončila víceméně fiaskem. Viděno ze stratosféry – demonstrace se konaly nejen ve špatný čas, kdy lidé měli před vánočními svátky poněkud jiné starosti, ale začíná viditelně působit i rezistence občanů a zejména zákon akce a reakce. Průzkumy veřejného mínění hovoří více než jasně – hnutí Ano suverénně obsadilo první pozici politické soutěže a mikrostrany typu TOP-09 se propadají do zapomnění. Z jiného úhlu pohledu si patrně čím dál více občanů začíná uvědomovat, že politicky laděné neziskové organizace se pokoušejí o nový systém politického klání a hlavním propagačním materiálem není síla argumentů a faktů, nýbrž fyzická síla hlasivek. Selským rozumem vzato však nemá Minářova parta žádnou naději na úspěch, neboť krom zmanipulované ulice postrádá jakékoli legitimní nástroje a může svého úspěchu dosáhnout pouze tím, že politické osoby, proti nimž bouří, nadělají do kalhot a dobrovolně ze scény odejdou, což v případě A. Babiše ani M. Zemana nelze čekat. U premiéra A. Babiše je sice jistá šance na úspěch – hodně bude záležet na tlaku Bruselu, nicméně jeho výměna za jiného premiéra z řad hnutí ANO by na celé věci prakticky nic nezměnilo a z tohoto vidu je energie vložená do času demonstrantů vyhozenou investicí. Jinou záležitostí ovšem je, že nejde ani zdaleka o premiéra A. Babiše, nýbrž o celkovou změnu vedení země předanou do neoliberální náruče – svědčí o tom plamenné projevy představitelů „demobloku“ na těchto demonstracích. Zdá se, že Minářův spolek a část zmasírované společnosti bude muset sáhnout v tom nejhorším případě k násilí, což bude zároveň epitaf na jeho náhrobním kameni se jménem Milion chvilek pro demokracii.
Do popředí mediálních zpráv se opět dostal bulvární buran P. Novotný, jež (bohužel) v současné době zastává pozici starosty městské části Řeporyje. Pokud by tento nechutný produkt dnešní doby urážel pouze voliče vlastního obvodu, mohlo by to být záležitostí voličů, nicméně tvrdá vládní diplomatická práce na mezinárodním poli dostala notně na frak, když tento tvor prohlásil o ministrovi zahraničí Ruské federace S. Lavrova, že by měl viset, což vyvolalo i u (jinak notně rusofobního) zdejšího ministra zahraničí T. Petříčka zděšení. Řeporyjský rusobijec rovněž sestavuje seznam svých úhlavních nepřátel, který se bude nepochybně rozšiřovat, neboť kritiků mohutně přibývá. Poněkud zvláštní postoj zaujaly některé politické persony, které s buranskou rétorikou Novotného nemají problém a mezi obhájce patří zejména šéf strany P. Fiala – je opravdu otázkou, zda politicky Fiala vsadil na dobrého koně, jeho optimismus mohou přikrmovat i průzkumy veřejného mínění, ve kterých se ODS drží na relativně dobrých pozicích, nicméně dle mého soudu se voličské hlasy pouze přelévají v rámci „demobloku“ a voliči prchají z potápějících se kocábek typu TOP-09.
Na vládní rovině došlo k odvolání šéfa Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) D. Navrátila, přičemž důvody odvolání se přenesly i do mediální a politické roviny. Faktem zůstává, že šéf NÚKIB byl napojen na naše americké „přátele“ s čímž souvisela i kauza čínského Huawei v našich zemích – opět se situace jeví tak, že naše země bojuje za americké obchodní zájmy, což mohlo být jedním z důvodů odvolání. Co je více znepokojivé, jsou nedávné kybernetické útoky na nemocnici v Benešově, která zůstala jistou dobu úplně ochromená a rovněž na společnost OKD – zde by bylo záhodno položit mnoho otázek právě na adresu NÚKIB.
Svět LGBT agendy předvádí každý týden nové a nové kousky, k čemuž notně přispěje i Istanbulská smlouva (bude-li ratifikována) a vládní ČSSD skrze J. Maláčovou vede kampaň za tyto nechutnosti s nebývalou vehemencí – má-li ještě někdo soudný pocit, že ČSSD je sociální stranou, pak snad jedině sociálně experimentální. V těchto sociálních sférách se v posledních letech skutečně experimentuje u nás i v zahraničí – rovnost žen bez ohledu na schopnosti, změna pohlaví na požádání neboť je to „in“ neboli „cool“ a pokud se proti tomuto nesmyslu kdokoli postaví, je vyhnancem a za spálení duhové vlajky a verbální útok lze dostat „flastr“ jako za vraždu. Příchuť trapné frašky má novodobá propagace nebílých obyvatel, neboť paragrafy vůči rasové nenávisti k bílým lidem se ohýbají a být bílým evropanem – heterosexuálem začíná zavánět nečím společensky nechtěným. Mezitím inkluze ve zdejších školských zařízeních, do které se nalily těžké peníze daňových plátců, jde do kytek…
Ovšem jako kytičky kvete doma i v cizozemsku cenzura, které se nebývale daří, zvláště pokud jde o tzv. „předsudečnou nenávist“, která ovšem platí opět jen výběrově – na některé se plivat může, někteří jsou pod neprůstřelnou ochranou. Co musí dráždit každého plátce daní, to jsou novodobí kazatelé jediné a správné pravdy typu J. Jandy, za jehož tlachy musí odvádět bernou minci, útoky na tzv. „dezinformační“ weby jdou do další fáze skrze reklamní prostor a světová síť zvaná internet již zdaleka není tou informační dálnicí, neboť se zde nasazují svodidla a dostávají (alespoň prozatím) parametry – stále slušné – silnice první třídy. Přes tři desítky návrhů se sešlo k letošní nominaci na největšího slídila (čili práskače) roku – nezisková organizace z jiného proudu Iuridicum Remedium si na domácí půdě nebere servítky a zajímavou zprávou z našich mediálních křovisek je výměna předsedy Rady ČTK, který by chtěl podávat zcela nestranné a objektivní informace – tedy do této doby nebyly?
Signálů, že věci jdou nesprávným směrem přibývá, přestože ČT09 referuje výhradně jen o zářných zítřcích před námi. Pro pamětníky budování rozvinuté socialistické společnosti bych měl odkaz na článek popisující aktuální situaci ve Francii. Je zde. Pokud se zájemce nechce zaplést s konspirativním, xenofobním zdrojem, zajisté v žoldu Putinovy úderky, může okem spočinout na zdroj s aktuálně žádoucím a preferovaným původem v USA – česká verze je pak zde. Pamětnicí si možná uvědomí, že pokud zamění téma mírumilovného islámu a vše okolo za myšlenku budování socialismu, pravicové extremisty za zaprodance a ztroskotance atd., tak zde máme déjà vu … ovšem bohužel na časy hluboké totality u nás, kdy sice byla deklarována svoboda projevu, ovšem už nikoliv po projevu. No nic, naše zkušenost říká, že ve Francii budou mít nejspíše velmi vzdělané kotelníky a umývače oken. Přece jenom dialog … už jste přiložil pane profesore? s odpovědí … ano pane docente, tlak v potrubí je dobrý nebo … tu výlohu jste umyl perfektně pane doktore … může mít své kouzlo, obávám se ale, že Francii asi moc dopředu neposune.
D. Dvořák, Pravý prostor
Ekonomická stránka našich domácností se pohledem na rekordní tržby v závěru roku zdá být velmi příznivá, nicméně kulatý rok 2020 již přinese méně dobrých zpráv – automobilový průmysl zvolna stagnuje, na domácích silnicích se prohání mnohem méně nově registrovaných aut a stoupající křivku prozatím vykazuje hrubý zahraniční dluh ČR a ceny potravin u nás a na Slovensku – v tomto směru jsme v Evropě „nejlepší“. Faktem je, že samotný finanční systém není již dlouho udržitelný a snaha o jeho zachování je vidět v nových ekonomických celosvětových „projektech“ jako například klimatická hrozba. Není divu, že státy mimo tzv. Západní okruh hromadí zlaté rezervy, které letos dobře povyskočily na svých cenách a boj Západu s Východem (velmi zjednodušeně řečeno) probíhá i skrze sankční politiku bez ohledu na fakta. Hořkou pilulkou zastáncům eura bude i zpráva z útrob ČNB, neboť ta tvrdí, že zavedení eura brání rozdíl v ekonomické úrovni ČR a ostatními zeměmi eurozóny.
Evropská unie se dostala do mediální kritiky z úst ruského prezidenta V. Putina, jenž v rámci tradiční maratonské výroční konference znovu narazil na téma druhé světové války a s ní související rezoluci Evropského parlamentu tvrdící, že za vznikem tohoto válečného konfliktu stojí pakt o neútočení mezi tehdejším SSSR a Německem. Znovu se ukazuje faleš Bruselu, neboť fakta jsou neúprosná – dohodu o neútočení či hospodářské spolupráci podepsal SSSR jako poslední, ovšem proti nově vytvořenému nepříteli je třeba bojovat i lží. Brusel kritizuje rovněž ruský zákon o zahraničních agentech a mnohem nepochopitelnější bylo hlasování o rezoluci OSN k boji proti nacismu, přičemž proti byly tradičně USA a nacistická Ukrajina, nicméně 52 zemí se hlasování zdrželo a mezi nimi i Česká republika a Slovensko. Téma druhé světové války je nejen v současném Rusku velmi citlivým tématem, v našich končinách se začíná objevovat snaha i o revizi poválečných Benešových dekretů, což vypovídá o snaze rozebrat středoevropský prostor. Z tohoto pohledu již není tak nepochopitelná snaha všech eurohujerů i vedení EU za každou cenu udržet střední Evropu v unii, přestože důvodů by bylo více než dost. Zatímco Evropa si řeže svou ekonomickou větev pod vlastním zadkem, Čína kroutí hlavou – o Rusku nemluvě – a bruselské vedení hodlá razit vlastní obchodní model. Perličkou může být v jistém smyslu směrnice EU, která zavádí ochranu „oznamovatelům protispolečenské činnosti“ – v podstatě bude chránit jen udavače alternativních zdrojů a osob, neboť už jen fakt, že směrnici velebí naše eurokomisařka V. Jourová dává tomuto názoru žulový podklad.
Slovensko se potýká se stejným problémem a padl zde rozsudek vyloženě ideologický a to pouze za citování slovenských klasiků, doba zde opět pokročila k nové totalitě. Do hry vstoupila slovenská prezidentka Z. Čaputová ve věci padesátidenního volebního moratoria, ve kterém šlo o zveřejňování předvolebních výsledků – přestože slovenský parlament přehlasoval veto prezidentky, Z. Čaputová se obrátila na Ústavní soud, který jí okamžitě vyhověl a pozastavil účinnost tohoto zákona. Podobný osud čeká zřejmě i Istanbulskou smlouvu, kterou zdejší parlament odmítl ratifikovat a zjevně probruselská prezidentská loutka Z. Čaputová se již nechala slyšet, že to tak nenechá.
Německou atmosféru protínají blesky kauzy ruského plynovodu Nord Stream 2, který je pro USA z finančního hlediska nepřijatelný, neboť konkuruje (předraženým) americkým dodávkám kapalného plynu. Snaha Spojených států je však poněkud mimo mísu, neboť již zavedené sankce nemají žádný reálný smysl a nehorázný tlak americké administrativy na Německo i na společnosti s plynovodem související vyvolává naprosto opačné reakce. I zde je jasně cítit, kterak se zámořská mocnost hýbe v základech a politickým pozorovatelům sotva mohl ujít fakt, že novodobá, uměle vyráběná nenávist k Rusku je výhradně ekonomickou záležitostí, přičemž Německo je si dobře vědomo, že Putinova říše nabízí do budoucna nejen zdroj dobrých obchodních příležitostí, ale i komodity, které jsou v USA (i leckde v Evropě) již dávno vyrabovány a zcela jasným faktem je i to, že celkovou spotřebu plynu v Evropě nelze tankery v žádném případě nahradit. Německo však čelí i tlaku Číny ohledně společnosti Huawei, která slibuje patřičnou odvetu za případné vyloučení z německého trhu.
Mnohé evropské země jsou Spojeným státům vděčné za sankce proti Nord Streamu II, konstatuje americký velvyslanec v Německu… Berlín americké sankce odmítá a konsorcium, které plynovod staví, trvá na tom, že jej i dokončí… proti sankcím se postavila i Evropská komise, podle níž by evropské firmy neměly být trestány za legální podnikání… dostavba plynovodu ale kvůli sankcím naráží na problémy, protože nejsou okamžitě k dispozici specializovaná plavidla, která by proložila posledních pár kilometrů rour po dně Baltského moře… „příště nám snad zakážou i dýchat,“ reaguje na sankce Rusko s tím, že plynovod prostě dostaví…
T. Spencerová, FB
Francie se již ocitá ve společenské schizofrenii – v Paříži probíhá demonstrace proti důchodové reformě, k níž se (jak jinak) přimíchali i výtržníci všeho druhu a proti nimž zasahovala místní policie. Feministky naopak útočí na pokojné demonstranty upozorňující na důsledky imigrace a především co se násilných činů na ženách týče – v této souvislosti si nelze nepoložit otázku, zda něco v tomto ohledu vyřeší cár papíru s nadpisem Istanbulská úmluva. K dokreslení společenské katastrofické situace ještě zprávička z předvánoční atmosféry – levicoví aktivisté napadli (zatím jen verbálně) dětské představení a děti u betlémských jesliček nazvali fašisty. Rozum z této země bere do zaječích…
Události ve Velké Británii vyvolaly v našich mediálních kruzích velké emoce, načež před kamerami i redaktory různých listů se střídali především politikové „demobloku“, kteří nemohou volební vítězství B. Johnsona rozdýchat. Z jistého pohledu mají oprávněnou obavu, neboť Británie by mohla být vzorem pro další země, které by se rády dostaly z okovů bruselské říše, byť je tato idea jen málo pravděpodobná. Britské volby a vítězství Konzervativců však má jisté dozvuky – lídr B. Johnson hodlá začít vyšetřování proti G. Sörosovi ohledně možného zasahování do voleb, což jasně ukazuje, odkud že se bere větřík ovlivňování různých volebních výsledků a z východu to asi příliš foukat nebude. Rovněž se již ukazuje, že pesimistické hlasy ohledně obchodních záležitostí Británie nebudou tak horké – EU již nyní doufá, že tyto vazby zůstanou. Před B. Johnsonem je však těžká a trnitá cesta…
Spojené státy se i nadále přetahují s Tureckem o slovíčka i o zbraně, ve hře je ruský systém S-400, který Ankara nakoupila do svého arzenálu a skutečnou provokací byly zkoušky na letadlech americké výroby F-16, což se neobešlo bez rázné reakce USA. Turecký lídr R. Erdogan však kontroval hrozbou o uzavření amerických základen na tureckém území. Jinou ranou pro Turecko bylo rozhodnutí Senátu amerického Kongresu o vraždách na Arménech, přičemž Senát označil jednání Turecka jako genocidu – R. Erdogan uvažuje, že recipročně by mohl ve svých zákonodárných sborech schválit jako genocidu vraždy na severoamerických indiánech. Co se týče stíhaček americké provenience, jistou nespokojenost projevilo Švýcarsko, které hodlá zakoupené stroje typu F-5 zpětně Spojeným státům odprodat, nicméně úmysl je jedna věc, realizace věc druhá. Co však hýbe zdejší politickou scénou je snaha o odvolání D. Trumpa z pozice lídra země – v Kongresu schválili proces, vedoucí k jeho možnému odvolání, což se neobešlo bez ostrých reakcí postiženého i mnohých komentátorů. Spojené státy nemají ustláno na růžích ani v oblasti Sýrie, kdež nějakou tu dobu nelegálně působí jejich ozbrojené složky a v duchu banditismu okupují syrské ropné zdroje, na což reagoval zdejší prezident B. Asad a hodlá okupační armádu z této oblasti vyprovodit. Jednou z cest kterak tohoto cíle dosíci, by mohlo být zapojení do čínské Hedvábné stezky, k tomu bude ovšem země potřebovat dočistit některá území od zbytků ISIS.
Zprávy z oblasti migrace jsou stále hluboko pod hranicí optimismu, do Evropy teče neustálý proud běženců z oblasti Turecka, Řecka, Itálie i Španělska, což jsou nejčastější trasy, načež Evropská unie se svojí promigrační otevřenou politikou spěje jednoznačně ke svému konci, neboť islámská náboženská doktrína je všeobecně známa a výjimky neexistují. Po Evropě, svázanou Schengenskou dohodou otevřených hranic, se již dnes potuluje nezjištěné množství militantních fanatiků schopných udeřit kdekoliv. Sever Evropy denně přesvědčuje o tragické pohádce multikulturního soužití, vláda v Norsku jde islámu velmi dobře na ruku, Francie postoupila o další level ke své národní katastrofě, proti níž vystupuje již jen M. Le Penová. Německo zažívá multi-kulti „obohacení“ prakticky denně a tato země hledá další migranty i mimo země EU – není tedy daleko doba, kdy bude Německo skutečně islámskou zemí a v tomto smyslu i mnohem horší soused než v době před téměř stovkou let. Za vodou v tomto ohledu v žádném případě není ani naše země, snad nejvíce o tom může svědčit naše metropole a jeho centrální část, v politické rovině není bohužel naše vláda zdaleka tak razantní, aby jakkoliv ovlivnila postupné prorůstání migrace a vyloženě násilného islámu do našich končin, svůj podíl na této neutěšené situaci má i EU se svojí pseudohumánní politikou diktovanou z nejvyšších pater OSN. Jsou však země, které mají své zkušenosti…
Klimatické ohlupování nepolevuje ani v závěru tohoto roku a v plné nahotě se ukazuje, že ideje jsou sice krásná záležitost, tvrdá realita však druhá – nejlépe o tom vypovídá klimatická konference OSN, kdež se sice hezky žvatlalo, ale konkrétní kroky konference nepřinesla téměř žádné. Různé summity sotva vyřeší problém životního prostředí, zato víme, že to celé divadlo bude stát hodně peněz. To patrně souvisí i se současným ekonomickým systémem, kterému dochází dech a hledá nové možnosti pro udržení své další existence, neboť klimatické bláznění jinak nemá pražádný smysl. V rámci této klimatické seance pro chovance Chocholouškova ústavu by se měla omezit spotřeba masa, senioři by se měli začít patrně střílet, neboť jsou již neproduktivní a zanechávají uhlíkovou stopu, dojde i na vánoční osvětlení a spoustu dalších věcí. Hlavní, uměle vytvořená a zneužitá ikona novodobé klimatické horečky G. Thunbergová již začíná nehorázně plácat a celkem dobře se vpasovala do role světice, jež má zachránit svět před uhlíkovým satanem, méně známý je však její protipól – rovněž švédská mladá dáma Isabelle Nilson Järvandiová, kterážto disponuje (na rozdíl od Gréty) i přirozenou inteligencí a je příznačné, že všem liberálním demagogům je trnem v oku. V Evropě se zatím vlády předhánějí, kdo dříve smázne uhlík, proudí debata o obnovitelných energiích i ekologických autech (které ekologické ani nejsou) a ti „odvážnější“ navrhují vydávat automaticky pasy všem klimatickým uprchlíkům.
Každý obézní člověk ročně vyprodukuje asi tunu dodatečných uhlíkových emisí, což se rovná jednomu transatlantickému přeletu, spočítali prý vědci… zakážeme tlusťochy!…
T. Spencerová, FB„Nemám rád zbabělce, ale děsí mě, když hlupáci dostanou odvahu…“
Časopis Dikobraz
Z ostatních zpráv:
- Ubytovna pro podmínečně propuštěné se chystá v Písku a vznikla petice.
- Navzdory sankcím bude Škodovka vyrábět tramvaje v Petrohradě.
- Na tapetě je opět domobrana – SPD se ohrazuje proti některým informacím.
- Na Slovensku mají stále častější problémy s kvalitou německých potravin.
- V Berlíně neznámí pachatelé otevřeli hrob R. Heydricha.
- NATO slouží i k ekonomickému nátlaku ve prospěch USA.
- Záchrana žraloka na břehu moře…
- Vánoce – jak dlouho nám v této atmosféře ještě vydrží?
