Závěr měsíce února a počátek března přinesl na domácím poli především zajímavé informace o vládní straně ČSSD, která v prvních dvou březnových dnech zahájila svůj jednačtyřicátý sjezd, na němž se celkem jasně ukázalo, kterým směrem tato politická partaj kráčí a to už při samotném zahájení sjezdu. Ani průběh celé sešlosti nebyl příliš velkým překvapením – post předsedy strany obhájil J. Hamáček, kterýž se nezapomněl pochlubit úspěchy při dosavadním vedení, odmítl jakoukoli kritiku na své ministry a jedna z hájených ministryň doslova hořela optimismem. Poněkud jiné informace ovšem zaznívají od „rebelů“ oranžové partaje a při celkovém pohledu na toto politické uskupení nelze přehlédnout fakt, že ČSSD již není klasickou levicovou stranou se sociálním aspektem, nýbrž proliberální a silně proevropsko-unijní stranou toho současného střihu, tudíž nelze počítat s tím, že bude hájit občany před různými moderními výstřelky a trendy z dílny EU – na pořadu dne je například cílené odzbrojování obyvatelstva, podpora migrace, LGBT a gender agenda o které konečně promluvil i host na tomto sjezdu prezident M. Zeman a jehož slova o volební podpoře ČSSD jistě zaskočila nejednoho voliče.
Vláda premiéra A. Babiše s výše uvedenou ČSSD v koaličním objetí mezitím hledá jakoukoli zatoulanou minci, neboť optimismus minulého roku ohledně státního rozpočtu již vyprchal pohledem na realitu dnešních dní, kdež i nenapravitelný optimista musí vidět vkrádající se horší časy. Samotný premiér si dojednal mimo naše „zamini“ návštěvu oválné pracovny v zámoří a bylo mu nečekaně vyhověno, což okamžitě vyvolalo úvahy nad podstatou vypité kávičky s D. Trumpem, neboť žádná taková kávička není zdarma – o tom hovoří letité zkušenosti. Co se týče moderních „výdobytků“ nové doby, na mediální vidle si tentokrát naběhla naše tenistka M. Navrátilová svoji kritikou na adresu transgenderových sportovců a není jedinou postavou sportovní scény, která poukazuje na nefér podmínky v tomto oboru. Zkušenosti s nucenou inkluzí ve školství již také prosvítají na denní světlo a věru není to právě pěkné čtení. Ovšem to bychom nebyli my, Češi, abychom i vážné věci nebrali s humorem – dobrý vtip padl od šéfa KB penzijní společnosti P. Racochy, který tvrdí, že každý občan by měl mít těsně před odchodem do penze na svém účtu 3 miliony korun. Šéf tohoto fondu jistě nemá bydliště na téhle planetě, což ze samotného článku jasně vyplývá – jeden komentář z FB za všechny:
To dělá si dávat stranou měsíčně po dobu 35 ti let 7142,86 Kč… Příjem mám docela slušný, ale toto je nereálný i pro bohatší lidi.
Tlaky na svobodu slova s blížícími se volbami do evropsko-unijních struktur zvolna sílí a kritizovat cokoli, co bruselská administrativa tlačí ze svých útrob, se rovná minimálně sociální izolaci na netových sítích – příklady jsou dnes a denně. Je nasnadě, že svobodný internet vbrzku skončí, neboť jeho informační zdroje jsou mnohdy velkým trnem v oku globálních myslitelů a jejich plánů a navíc internet přispívá i k odhalení lží, které by jinak unikly pozornosti společnosti. Schizofrenie Evropské unie je mimochodem zjevná i v tom, co si přeje německá kancléřka A. Merkelová, kterážto se stále cítí být tou vůdčí osobností evropského bloku a jak reaguje vedení EU – na paškále je momentálně Maďarsko, které obvinilo EU ze spolupráce s G. Sörosem (což je naprosto zjevné a prokazatelné), přičemž Evropská komise „nařčení“ odmítá a A. Merkelová rovnou požaduje, aby Polsko a Maďarsko odevzdaly kontrolu svých státních hranic pod správu EU. Bruselská byrokracie si rovněž všimla, že v České republice jsou regiony s různými rozdíly(!) a na jaře dá patřičné rady. Inu, Evropa je naše máma…
Na Slovensku se momentálně bojuje o prezidentský stolec, kandidátů se sešlo přehršel, ovšem o rovných podmínkách politického soupeření se dá s úspěchem pochybovat – prostor v oficiálních médiích prakticky nedostávají dva z nich: Š. Harabin a M. Kotleba. Naštěstí pro ně – existují alternativní zdroje informací, kde prostor oba mají: Rádio Infovojna. Rozhovor s Š. Harabinem mimo jiné předchází exkurze do života G. Sörose a z rozhovoru rovněž vyplývá, jak se manipuluje s volebními průzkumy.
Vztahy naší země s Polskem se v minulých dnech poněkud zkalily dovozem nekvalitního masa, načež česká strana přijala jako opatření zvýšené kontroly nad dovozem, ovšem reakce polské strany byla spíše podrážděná – inu kšeft je kšeft bez ohledu na zdraví, přičemž korunu všemu úsilí nasadila opět bruselská administrativa, jež direktivním tónem vyzvala české orgány k ukončení kontrol, neb dle ní není dalších důvodů je provádět. Prakticky v týž čas odhalila inspekce další polskou dodávku kuřecího masa napadeného salmonelou a šéf české veterinární správy Z. Semerád, k němuž se tentokrát přidalo i ministerstvo zemědělství (byť postoj ministra M. Tomana připomíná hlavu v písku) , ukončení kontrol rozhodně odmítli. Pamětníkům jistě netřeba připomínat, že dovozy potravin z Polska mají za sebou nejednu aféru a jak se to tak jeví, tak i před sebou.
Francie nadále prožívá protestní demonstrace Žlutých vest a byť se již na titulní strany mainstreamových médií nedostaly, neustále pokračují a ta největší čeká Francii zřejmě 16. března. Tvrdě potlačovaná sociální vzpoura občanů však již nyní v plné nahotě odhalila jasnou hranici mezi demokracií a novodobou totalitou. Na Britských ostrovech se dosud neúspěšně řeší Brexit a zdá se, že si zdejší lid znovu zahlasuje o vystoupení z EU a tentokrát „správně“. Co ovšem již nyní ukazuje tvrdé vyjednávání o Brexitu je výstraha pro další „zájemce“ o odchod z této bruselské mašinérie, přičemž kam se Británie dostala i díky politice EU je více než zjevné – problémy s migranty a nastupujícím islámem jsou v této zemi již na pokročilé úrovni, načež veškeří kritikové jsou bezprecedentně cenzurováni, což zažívá v těchto dnech i T. Robinson.
Náš ukrajinský „přítel“ i se všemi „demokratickými hodnotami“ prochází předvolební prezidentskou kampaní, jež má k západním standardům notně daleko a v absurdnostech vede jednoznačně staronový kandidát P. Porošenko, jehož metody volebního klání – za tichého souhlasu celého „Západu“ – jsou opravdu svérázné. Mnoho indicií rovněž napovídá, že P. Porošenka ten náš „Západ“ již odepsal…
USA ukrajinskému Porošenkovi neslíbily podporu pro další „kerčský incident“, tvrdí ukrajinská média… takovou akci by Evropská unie nepodpořila a Bílý dům nechce ještě víc prohlubovat rozkol s Evropany ohledně vztahů s Ruskem… Porošenkovi to prý bylo „poměrně tvrdě“ sděleno na nedávné mnichovské bezpečnostní konferenci… a jako náplast na pár dní v Oděse zakotvil americký křižník Donald Cook… Porošenko se na něm slavnostně setkal s americkým „místodržícím“ Volkerem… a pak křižník zase odplul… Kyjev mezitím s Moskvou podepsal dohodu o kvótách rybolovu v Azovském moři, načež ji Porošenko obratem ruky sám zpochybnil, že ji Rusové beztak poruší, protože takoví prostě jsou…
Poté, co praskl skandál s ilegálním nákupem a pašováním ruských součástek pro potřeby ukrajinské armády, koncern Ukroboronprom se dušuje, že už s tím vším přestal… lídr prezidentského ratingu Vladimír Zelenský má za to, že z hlediska boje proti korupci se Ukrajina od Majdanu vrátila o dobrých deset let zpátky… prezident Porošenko v průzkumech klesl na třetí místo, za Julii Tymošenkovou… Porošenkův štáb prý zrušilobjednané billboardy na duben, tedy na dobu před druhým kolem voleb… je to přiznání porážky?…
Ukrajina vymírá a mizí, varuje šéf státní bezpečnostní rady Turčynov… loni zemřelo 587 tisíc lidí a narodilo se jen 335 tisíc dětí, přičemž počet potratů překročil 100 tisíc… za prací do zahraničí pravidelně jezdí 9 milionů lidí, přičemž 3,2 miliony Ukrajinců už žijí venku trvale…
T. Spencerová, FB
Spojené státy se jakožto velmoc zvolna sunou k nižším příčkám, snad nejmarkantněji se v USA „bojuje“ proti bělošskému etniku a tento moderní trend se bohužel rozsévá po světě jako semeno pampelišky, přičemž se nelze ubránit dojmu, že jde o součást plánů globálních elit, jež snad v tomto ohledu ani nevědí, co činí. Velmi sledovanou událostí byl v minulých dnech summit mezi D. Trumpem a severokorejským Kim Čong-unem, jež dle mnohých pozorovatelů skončil tentokrát fiaskem, neboť strany si zřejmě kladly příliš velké cíle a navzájem se předem zapomněly informovat.
Trump s Kimem se na dálku hádají o to, kvůli komu zkrachoval jejich druhý summit… podle Trumpa chtěl Kim zrušení sankcí, což bylo nepřijatelné, Kim prý ale chtěl jen „částečné“ zrušení sankcí výměnou za uzavření jednoho z jaderných zařízení… alespoň v tomto případě si Trump za svůj postup, tedy za předčasné ukončení rozhovorů, vysloužil pochvaluod obou amerických politických stran…
T. Spencerová, FB
Syrské události na pozadí jiných, nově otevřených světových dějů, znovu vešly do popředí, neboť se v současné době kupčí s Daešem, přičemž „obchod“ již dle médií proběhl a morálku fanatických bojovníků zažili na vlastní oči britští okupační vojáci, kteří nalezli na padesát uřezaných hlav jezídských otrokyň.
USA se prý dohodly s Daešem, že výměnou za volný odchod z východu Sýrie předá Američanům asi 50 tun zlata (v hodnotě 2,13 miliardy dolarů) nakradeného v Iráku a Sýrii, tvrdí syrská státní média… turecká médiadodávají, že americké vrtulníky už zlato odvezly ze základny v kurdském Kobani, přičemž část zlata byla ponechána i levicovým kurdským YPG, které jsou hlavní složkou „amerických“ SDF… dokonce i protiasadovská one-man šou z britského Coventry zvaná Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) tvrdí, že američtí a kurdští vojáci šetří bojovníky Islámského státu v regionu Dejrizoru na východě Sýrie, a to v naději, že jim za to teroristé prozradí, kde schovávají poklady… dohodu o volném odchodu lídrů Daeše uzavřeli Američané už po dobytí Rakká, „hlavního města Daeše v Sýrii“…
Západ kontruje Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která po roce konstatovala, že loni v Dúmě u Damašku se uskutečnil chemický útok s použitím jakési látky obsahující chlór… prý při něm bylo zabito 40 lidí… Británie požaduje potrestání pachatelů a ukazuje na Asada… před pár dny syrský redaktor britské BBC konstatoval, že celý tehdejší „útok“ byl nahraný… BBC se svého muže zřekla…
T. Spencerová, FB
Venezuelské události jsou i nadále komplikované, Spojené státy uvalily na tuto zemi další sankce a z posledních událostí lze vydedukovat, že podpora samozvaného prezidenta J. Guaida není tak silná, jak se snažila média podsouvat. Ve Španělsku proběhla demonstrace na podporu prezidenta N. Madury, z místní armády dezertovala asi stovka vojáků, která se nechala zlákat odměnou 20 000 dolarů. Pro USA je nepříjemná zpráva, že většina latinskoamerických zemí odmítá jakkoliv pomáhat s případným vojenským zásahem proti Venezuele – zřejmě již tyto země zakusily slasti americké demokracie. Dle komentářů a sloupků z převážně nemainstreamových médií lze vyčíst, že otěže nenásilných a tedy mírových řešení zvolna přebírá Rusko a Čína (viz i další události), zatímco Spojené státy a jejich vazalové používají výhradně násilnou rétoriku, což má (bohužel) svoji logiku – nejsilnější průmysl USA je vojenský a do zbrojení tlačí i své „partnery“. S Ruskem v zádech nařídil prezident N. Maduro i přemístění centrály ropné společnosti PDVSA z Lisabonu do Moskvy, Evropa tím ztrácí v očích (nejen) Venezuely na důvěryhodnosti.
Jiná potencionální rozbuška možného jaderného konfliktu se opět rozhořela na pomezí Indie/Pákistán, tedy zeměmi s jaderným potenciálem, načež Pákistán tvrdí, že Spojené státy vyzývají k eskalaci napětí a Rusko se mezitím nabídlo, že je připraveno mírově urovnat spor jakožto prostředník. Riziko další eskalace si obě země naštěstí dobře uvědomují a to i – alespoň formálně – světové velmoci.
Napětí… stále ještě jen „napětí“… mezi Indií a Pákistánem kvůli Kašmíru vedlo k prvnímu vzdušnému střetu mezi oběma zeměmi od roku 1971… tentokrát se za pákistánskou stranu utkaly staré americké F16, francouzské Mirage a JF17 Thunder, což je letoun, který Pákistán vyvinul společně s Čínou… Indové vyslali ruské Su30 a stařičké sovětské Mig21… žádný ze strojů se zatím nenechal zahanbit a umějí se sestřelovat navzájem… výsledek nerozhodný… ke zklidnění situace mezi dvěma jadernými mocnostmi vyzývají USA, Rusko, Čína, Saúdové, každý kdo má nějaký vliv… tak snad…
T. Spencerová, FB
Problémy s novodobými „uprchlíky“ široce podporované vládami zemí EU (až na výjimky) jsou stále na denním pořádku – v Německu se početná islámská komunita již netají svojí nenávistí k bílým domorodcům a nevěřícím v islám a otevřená politika vůči těmto cizincům si nese svoji daň. Francouzské věznice se již staly víceméně náborovým střediskem těchto radikálů, přičemž ani ulice francouzských měst nejsou bezpečné, zprávy z Británie jsou alarmující již nějakou dobu, do no-go zón ve Švédsku po nedávných útocích na vozy a řidiče UPS nebude dodávána pošta. Útoky migrantů jsou hlášeny i ze Španělska, otřesný případ se stal v Rakousku načež drzost a násilí se stupňuje. Je zřejmě jen otázkou času, kdy – i přes ujišťování vládních činitelů a politiků – dorazí tato „móda“ do našich krajin a to i díky různým „neziskovkám“ hojně placeným ze zahraničí i z místního státního rozpočtu.
Z ostatních zpráv:
