Zrcadlo týdne 1. – 7.7. 2019

0

První prázdninový týden stále vibruje pod tlakem událostí minulých dnů a týdnů, přičemž tyto se po demonstracích „neziskové“ organizace Milion chvilek pro demokracii přelévají do mediálních prostor a na sociální sítě, kdež se diskutuje o skutečných cílech protivládních demonstrací. Z původních cílů – rezignace M. Benešové, A. Babiše, M. Zemana a tlak na nové volby – sestříhali organizátoři celý protest jen na požadavek rezignace A. Babiše, nicméně v tenatech mediálních a sociálních sítí uvázla i další související témata jako například Benešovy dekrety. Jistotou jest, že svoji polévku si na pozadí demonstrací přihřívají i strany sdružené v tzv. „demobloku“, které by v první řadě měly být na transparentech demonstrujících, neboť právě tyto partaje hospodařily v minulosti ne tak dávné se svěřenými prostředky všech občanů hůře, než v pověstném tureckém hospodářství. I přes jistý úspěch organizátorů (alespoň co se týče počtu účastníků na Letné) je výsledek více než chabý – volební průzkumy jasně ukazují, že hnutí ANO si drží svoji „lajnu“ okolo třiceti procent a většina stran „demobloku“ vyjma Pirátů a ODS se potácí na hraně průlezu do Parlamentu. Totéž v podstatě platí i o tichém společníku vlády KSČM a ČSSD se díky předsedovi J. Hamáčkovi blíží k politickému předpeklí, načež co nestihl jeho předchůdce B. Sobotka, to zdatně „napravuje“ J. Hamáček. Přestože vláda ustála svoji existenci při hlasování o důvěře, má stále na kahánku – nejde-li pevnost dobýt přímou ztečí, musí se zkusit stará osvědčená metoda a pomocí zrádce se otevře hlavní brána. Ruka, která zvedne závoru by mohla patřit J. Hamáčkovi, neboť poté, co jeho ministr kultury A. Staněk odhalil nepěkné věci ve svém resortu a zveřejnil je, přispěchal jeho stranický nadřízený s návrhem na odvolání. Zarážející je naprostá Hamáčkova neústupnost, což evokuje k úvahám o nečistém Hamáčkově pozadí, do celé věci zasáhl i prezident M. Zeman, jenž se Staňkovým odvoláním nespěchá a dokonce ani nově jmenovaný nástupce A. Staňka – M. Šmarda – na svém případném novém postu netrvá. Předseda ČSSD tedy vyhrožuje odchodem z vlády, což je v jeho pozici skutečné harakiri a to ještě docela nevšedním způsobem – rezignací všech ministrů za ČSSD, přičemž T. Petříček (naše „zamini“) a J. Maláčová (práce a sociální věci) již ohlásili svoji připravenost k odchodu z ministerských křesel. Jsem si téměř jist, že demisi ministra T. Petříčka by neměl prezident M. Zeman sebemenší potíž přijmout. Prezident M. Zeman nyní čelí obvinění z porušování Ústavy kvůli průtahům s odvoláním A. Staňka a ani prozatímní společná jednání nepřinesla žádný hmatatelný výsledek. Do mediálního ohně přilévají navíc i jednotliví aktéři litry hořlaviny skrze sociální sítě a v samotné ČSSD se touto aférou zdatně přikládá pod kotel nálad skomírající členské základny. Jak bude vypadat nejbližší vládní období je tedy prozatím vepsáno do hvězd, jisté však je, že demonstrační aktivita bude v každém případě kulminovat v půli listopadu, avšak její výsledky (již nyní prakticky nulové) nebudou zřejmě ani v tomto období oslnivé. Poměrně úsměvná je i nově vzniklá petice proti A. Babišovi a krom celosvětového démona, majícího jméno V. Putin máme tedy i domácí klon.

Ostře sledovanou domácí událostí se stal Filmový festival v Karlových Varech, kterýžto si letos prošel poměrně ostrou výměnou názorů některých účastníků, kterým po několika letech najednou začal vadit jeden ze sponzorů – Česká zbrojovka. Není žádným překvapením, že kritiky byly především herečky a známé osoby z pražsko-kavárenských kruhů. Samotný festival pak nevybočoval ze svých letitých mantinelů a ani filmové snímky letos nepředvedly nijak závratně oslnivé výkony.

Poměrně znepokojivé zprávy z ekonomického prostředí našich luhů a hájů (a podobně je na tom Německo) přináší ekonom L. Kovanda, přičemž konstatuje, že jen za první tři měsíce letošního roku narostl veřejný dluh ČR o více než sto miliard Kč, jeho slova potvrzuje ekonom Š. Křeček. V přípravě rozpočtu na následující rok budou tedy nejspíše vládnout škrty, což by mohlo být dalším dynamitem v již tak křehkém vládním slepenci a na pořadu dne je i boj proti kuřákům, přičemž ministryně financí A. Schillerová hodlá zvýšit tabákovou daň ve vidině vyššího příjmu do hladovějící státní pokladny. Její kalkulace je přinejmenším ošidná a z jistého úhlu pohledu je boj proti kuřákům jen nebetyčné pokrytectví, neboť příjmy z tabákových výrobků tvoří velmi podstatnou částku vybranou státem – stejně jako z alkoholu a pohonných hmot. Paradoxem doby je fakt, že v porovnání se středověkem na tom byl tehdejší dělný lid lépe než dnešní společnost, ačkoliv srovnání v mnoha parametrech značně pokulhává. S ekonomikou nepřímo souvisí i název naší země, jež se používá v zahraničí – Czechia, kol níž se rozvíjí zajímavá polemika.

Prodloužený první červencový víkend přinesl i dva významné státní svátky, přičemž význam obou svátečních dní stoupá úměrně s dobou a to i přesto, že jednotliví političtí řečníci z celého spektra tuzemských partají si vyzobávají z jejich odkazu především to, co se hodí do jejich vidění světa. Slovanští bratři Cyril a Metoděj, jejichž život, dílo i přínos jsou stále předmětem diskusí odborníků i mnoha mýtů, jsou oslavování zejména v Moravských zemích a na Slovensku, kdež bylo v rámci Československa těžiště jejich působení a jejich historicky hodnotný odkaz je živý až do dnešních dní – stejně jako postava, život a dílo mistra Jana Husa, jehož smrt na hranici 6.7. 1415 v Kostnici (Konstanz) dala impuls k širokému masovému hnutí v 15. století. Oba svátky patří právem do našich kalendářů jako součást důležitých historických událostí na půdě naší země.

„Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.“
Jan Hus

O významu slovanských bratří a zejména mistra Jana Husa svědčí i dnešní události na poli cenzury, která se ve jménu jednotné, multievropské doktríny nemůže hodit do vizí jejich propagátorů, přičemž se horliví zastánci této sebezničující ideologie nacházejí především mezi dětmi – i jako ředitelé školských zařízení. Snad nejcitelnější oblastí, kterou cenzura zasáhla, je oblast sociálních sítí, což na druhou stranu (doufejme) povede k původnímu a přirozenějšímu stavu komunikace „eyes to eyes“ případně uživatelé celosvětové pavoučí sítě internetu naleznou jiné cestičky ke vzájemným vazbám. Cenzorům sociálních sítí vadí především tak zvané „nenávistné“ příspěvky, přičemž samotnou nenávist definují po svém a sami ji vytváří – příkladem může být Rusko, na jehož bedrech si dokonce postavil kariéru i úřad přední „bojovník“ J. Janda. Jinou oblastí jsou byrokratické zákazy, které nenápadně utahují smyčku svobodě jakožto celku – o honu na kuřáky již byla zmínka výše. O nic lepší situace nevládne ani v celé bruselské říši…

Ve Francii prošel prvním čtením zákon, který bude technologickým koncernům nařizovat, aby do 24 hodin odstranili ze sociálních sítí obsah označený za „nenávistný“… co je a co není „nenávistné“, bude určovat stát… o cenzuru internetu kdysi, ještě v čele ministerstva pro otázky rodiny (odkud posléze přešla k šéfování Bundeswehru!), usilovala i (nejspíš) budoucí šéfka EU Ursula von der Leyen, které se kromě porna nelíbili třeba ani Rammstein… v Německu jejím kauzám tehdy říkali „Zensursula“… mimochodem, končící Juncker hudruje, že Ursulino nynější „nanebevzetí“ nebylo vůbec transparentní… fascinující…
T. Spencerová, FB

Ta ostatně žila v minulém týdnu v napjatém očekávání při rozdělování bohatě placených postů, byť vítězství jednotlivých funkcionářů může být vítězstvím Pyrrhovým, neboť bruselská byrokracie bude mít před sebou nelehké období plné problémů. Tahanice o kost zvanou předsednické posty, začala prakticky ihned po proběhlých volbách do EP, přičemž do víru debat poměrně významně zasáhla i Visegrádská skupina V4, která s pomocí dalších spojenců zablokovala jmenování F. Timmermanse na pozici předsedy EK, což v našich médiích vyvolalo polemiku o tom, zda jde o vítězství či faktickou prohru. Faktem zůstává, že za nitky v celé unii tahají především Německo s Francií a V4 i s případnými spřízněnými dušemi nemají patřičnou sílu vážně zasáhnout do výběru a jmenování kandidátů, byť mohou volbu patřičně zdramatizovat. Na post nejvyšší byla nominována (nikoliv ještě schválena) poměrně kontroverzní německá politička Ursula von der Leyenová, což skýtá záruku, že EU se bude držet v zajetých kolejích a v podstatě stejnými eurofilními personami byly obsazeny i ostatní vedoucí posty byrokratického aparátu EU. Poměrně kriticky se k volbě Leyenové postavil dosluhující J. C. Juncker a její nominace zahýbala i německou politickou scénou, načež ke kritice se přidal (celkem očekávaně) i N. Farage a naše domácí euroskeptická média a persony. Polský D. Tusk, dosluhující předseda Evropské rady, jenž s napětím sledoval volby do EP si nemohl nevšimnout vzestupu Zelených na evropské půdě a otevřeně nabádá nové vedení ke spolupráci s nimi, přičemž jejich zástupci se dušují, že svou navýšenou sílu využijí k tomu, aby Evropa byla „spravedlivější, udržitelná a více demokratická“.

Poměrně nevšední bylo i zahájení prvního zasedání Evropského parlamentu odcházejícím italským předsedou A. Tajanim, který mimo jiné pronesl větu: „Vítejte v Evropském parlamentu, domu demokracie, jediné evropské instituci zvolené občany.“ Po jeho úvodních slovech se rozezněla neoficiální hymna – Beethovenova Óda na radost v podání jazzové skupiny, přičemž asi stovka poslanců ukázala předsedovi svá záda nebo zůstali sedět – mezi nimi i poslanci za SPD H. Blaško a I. David, což mezi domácími eurofily vyvolalo silné reakce.

Slovensko rozvířil článek deníku SME, v němž svým způsobem obhajuje pedofilii, přičemž rázné odmítnutí z politických kruhů není tak výrazné, jaké by v tomto případě mělo být a jde opět jen o další kolečko salámu agendy LGBT – není to tak dávno, co i náš sloupek varoval před dalším kolem vymývání mozků v tomto směru. Naši slovenští sousedé budou tedy prvním testovacím vzorkem této „normality“ a dá se jen předpokládat, že tato jiskra přeskočí i hraniční kameny a objeví se co nevidět i u nás.

Italská vládní místa v čele s ministrem vnitra M. Salvinim čelí domácím problémům a to především migraci (o ní ještě bude pár slov níže), nicméně vláda učinila ústupek bruselské administrativě a seškrtala rozpočet, neboť ze strany EU hrozily vysoké pokuty za nedodržení rozpočtových pravidel (o tomto pokrytectví již bylo několikrát psáno). Itálie o tomto víkendu hostila ruského prezidenta V. Putina, kdež z italské strany zazněly výhrady na adresu EU ohledně protiruských sankcí – obě země by jednoznačně uvítaly větší ekonomickou spolupráci a řeč přišla i na současné strašení Ruskem. Velmi bizarní je výzva katolického kněze(!) D. G. de Capitaniho k likvidaci M. Salviniho, který údajně ukradl demokracii – zdá se, že tento kněz nejen že o demokracii nikdy neslyšel, ale zhusta porušuje i pravidla ve své víře, což na druhou stranu příliš neudivuje, neboť jeho nejvyšší nadřízený smýšlí obdobně, byť rétoricky není tolik otevřený.

Ukrajinské pláně zažívají období nejistot, neboť nově zvolená hlava V. Zelenskyj prozatím nepředstavil žádnou ucelenou vizi, která by společnosti dávala alespoň jiskru naděje do budoucna. Země prozatím směřuje ke krachu – neúprosně se blíží termíny zúčtování, přičemž do konce tohoto roku musí Ukrajina vyplatit svým věřitelům 3 miliardy dolarů. Jako lék na tyto potíže připravuje vedení státu velkou privatizaci – což v podstatě znamená, že se zde kráčí po „vyšlapaném chodníčku“ – nejdříve zemi poskytnout úvěry s vědomím, že nebude schopen uhradit své závazky a poté bude muset rozprodat vše, co má nějakou cenu. Faktem je, že k tomuto stavu přispěla i „nenažranost“ P. Porošenka a jeho majdanovské kliky, která spoustu majetku i financí doslova rozkradla před očima svých donátorů. Do hry vstupuje i oligarcha V. Kolomojskyj, jež ovšem jako tvrdý byznysman chápe, že Rusko není jeho hlavním nepřítelem. Doslova tragická je situace v oblasti energií, zejména plynu a vedení Ukrajiny nezbude nic jiného, než jednat s úhlavním nepřítelem o jeho dodávkách.

U nového ukrajinského Zelenského oznámili, že budou držet v tajnostisvé rozhovory s Ruskem o dodávkách plynu…
Zelenský míří za Trumpem, „jediným člověkem“, který podle něj prý ještě může zastavit projekt rusko-německého plynovodu Nord Stream II, čili „vyřešit problém v prospěch Ukrajiny“… z Ruska mu “radí”, ať neřeší problém plynu s Washingtonem, ale s Moskvou… do Oděsy dorazil vůbec první americký tanker s vůbec první dodávkou americké ropy pro Ukrajinu… řeč je o 75 tisících tunách ropy, zatím není jasné, kolik za ni Kyjev zaplatí…
T. Spencerová, FB

Spojené státy řeší problémy na mnoha frontách, přičemž po summitu zemí G20 svitla naděje na urovnání některých vyloženě nepříjemných otázek (nejen pro USA), ovšem jednání je jedna věc a skutečnost druhá – cesty k urovnání obchodních sporů mezi USA a Čínou budou patrně během na dlouhou trať.

Křehký smír v Trumpově obchodní válce s Čínou, dojednaný na summitu G20, se bortí, protože Čína dál trvá na svém a odmítá kupovat americkou sóju, dokud Washington „nevyřeší“ sankce proti Huawei… a to Trump zatím není s to ve Washingtonu prosadit… mezitím vysychají přímé čínské investice do USA, ze 46 miliard v roce 2016 a 29 miliard v roce 2017 na loňských pět miliard dolarů…
T. Spencerová, FB

Výhrady Spojených států se nesou na Turecko a to z důvodů nákupu ruských systémů S-400, načež ani hlasité výhrůžky D. Trumpa na zavedení případných sankcí vůči Turecku neměly žádný efekt a to mimo jiné i proto, že o nákupu systémů se jednalo již před nějakou dobou a nyní pouze celá transakce fyzicky proběhla. Obavy USA jsou z jistého pohledu oprávněné, neboť turecké úřady nevyloučily, že systémy nasadí v blízkosti syrských hranic, což by značně zamíchalo americkými kartami v této oblasti, která je mimo jiné již dost napjatá a například jednání v Afghánistánu, kdež se chystá předání moci zpět do tálibánských otěží, probíhají závěrečná jednání. Pokud se strany dohodnou, americká armáda toto bojiště po 18 letech vyklidí – co na to řeknou naši přední bijci s otřepaným heslem „V Afghánistánu se bojuje za Prahu“? Asi se bude rychle zapomínat. Jiným válečným polem – byť v rovině papírové – je odstoupení od smlouvy INF ze strany USA i Ruska, přičemž prvotním impulsem bylo obvinění ze strany USA, že Rusko dohodu porušuje, aniž by dotyčná strana své stanovisko jasně prokázala. Vrchní velitel svých ozbrojených sil D. Trump je však svou armádou uchvácen… Jistou hořkou pilulku musela spolknout delegace Spojených států v Maďarsku, kdež chtěla přímo premiérovi V. Orbánovi kázat o ruské agresi a obrátit jej na pravou víru, nicméně V. Orbán o to zjevně nestál – celá sešlost se uskutečnila na velvyslanectví v Budapešti a americká delegace skrze média hovořila o „podkopání pilířů demokracie“. Není divu, že se maďarský premiér setkání vyhnul.

Blízký východ je již tradičně velkým sudem se střelným prachem a vzduchem zde nelétají jen ostrá slova, nýbrž i střely většího kalibru, které dopadly v minulém týdnu na syrskou půdu a způsobily úmrtí i újmu na zdraví v syrské metropoli. Výchozím bodem raketových létavic bylo patrně izraelské území a důvodem zřejmě ohraná písnička o íránských vojenských cílech. Izrael, jakožto přední dvorek USA a častý provokatér má však v zámoří patřičné krytí a „úžasná“ jsou v tomto kontextu slova bývalé velvyslankyně při OSN N. Haleyové o tom, že čím silnější bude Izrael, tím bezpečnější bude svět. Írán nyní řeší další nepříjemnost ve formě zadržené nákladní lodi naložené ropou v Gibraltarském průlivu britskými úřady a to na popud USA, načež Teherán si na kobereček pozval velvyslance Velké Británie a vyhrožuje, že učiní podobný krok. Že je situace poměrně zamotaná nasvědčuje i to, že proti zadržení protestuje i Španělsko, neboť loď se nacházela v jejich vodách (nikoliv přímo v Gibraltarském přístavu), což může opět vyostřit letitý spor o gibraltarskou skálu.

Íránské ministerstvo zahraničí si předvolalo britského velvyslance v Teheránu kvůli tomu, že britské válečné námořnictvo u Gibraltaru „ilegálně zabavilo“ tanker s íránskou ropou, který podle všeho mířil do Sýrie… Západ svými sankcemi zakazuje jakékoli dodávky energií do Sýrie, Španělsko vysvětluje, že Britové postupovali na americkou žádost… Rusko, Írán a Turecko plánují na srpen svůj summit, přičemž ještě do konce letošního roku se chystají další summit, k němuž chtějí přibrat ještě Francii a Německo…

Doplnění: Teherán zamotává kauzu tankeru, který prý měl směřovat do Sýrie a byl britským námořnictvem zadržen u Gibraltaru… prý vlastně není íránský, ale patří rejdařství, které má v názvu „Russia“, které ale sídlí v Dubaji nebo snad i v různých daňových rájích… íránské Revoluční gardy do toho ale hrozí Británii, že recipročně zadrží tanker britský, čímž vlastně přiznávají barvu… tanker v každém případě bude u Gibraltaru držen nejméně dalších 14 dní, aby Britové zjistili, co že to vlastně na americkou „žádost“ provedli, zatímco Evropská unie, jejíž sankce proti Sýrii nyní slouží jako jedna ze záminek pro britský postup proti íránskému tankeru, ani nedutá
T. Spencerová, FB

Jak již bylo výše naznačeno, boj s migrací se v současné době rozhořel na Apeninském poloostrově, kdež byla zatčena kapitánka C. Racketeová a to za násilné vplutí a zakotvení v italském přístavu na ostrově Lampedusa, přičemž ignorovala varování pobřežní pohraniční policie a s lodí najela do jejich člunu, který poškodila. Kapitánka C. Racketeová byla okamžitě zatčena a soud jí nařídil domácí vězení, nicméně z toho byla následně propuštěna. To potěšilo především všechny „neziskovkáře“ a kované „humanisty“ za každou cenu, zvlášť pikantní byly argumenty obhájce i soudkyně. Méně rozhodnutí soudu potěšilo italského ministra vnitra M. Salviniho a z globálního pohledu lze celou kauzu hledět v několika rovinách. V první řadě je evidentní snaha vyložit údajné běžence právě na italském území a to i přesto, že za nelegální migraci zde hrozí vysoká pokuta a vězení. Jistě, ostrov Lampedusa je nejbližším evropským územím, jen o něco málo mil dále však leží Malta, která není tak nepřístupná a dokonce nabízela lodi Sea Watch 3 přijmout její lidský náklad. Mnohem blíže od Tripolisu leží Tunisko a co se Evropy týče, je zde spousta zemí – od Španělska po Řecko – s mnohem tolerantnějšími podmínkami pro migranty. V tomto případě lze z kauzy vycítit jistou vypočítavost – z pohledu finančních nákladů je Lampedusa nejblíže a nelze vyloučit (respektive je velmi pravděpodobné), že zájemci o cestu do pomyslného Edenu nezůstali nic dlužni: potom každá míle navíc snižuje zisky. Z pohledu pasažérů skýtá Itálie mnohem větší prostor i možnosti než Malta, lze předpokládat, že ostrov Lampedusa by byla jen přestupnou stanicí a lze rovněž předpokládat, že ani Itálie by nebyla tou konečnou štací – spíše země, která má štědrý sociální systém dávek, tedy především Německo či Švédsko. Z tohoto pohledu je tedy snaha běženců naprosto pochopitelná. Pravděpodobně jde i o zkoušku, nakolik jsou italské orgány zásadoví ve svých zákazech a negativní reklama je v tomto případě velkým pozitivem – jak lze vypozorovat z reakcí některých zemí EU, o „neziskovkách“ a jiných šílencích nemluvě. Že se jedná o čisté pašování lidí za úplatu hovoří i zdokumentované případy, kdy loď nějaké NGO i přes protesty libyjské pobřežní stráže nalodí zájemce a vysadí je na nejbližší evropské pevnině – což je právě Lampedusa. Loď C. Racketeové nebude v tomto směru výjimkou. Svým „osobitým“ způsobem tuto záležitost na domácí scéně okomentoval i „ctihodný“ starosta městské části Řeporyje P. Novotný.

Jestliže byla zmínka o Švédsku, pak tato země je zvláště drsným příkladem rozpadu původních sociálních struktur za zcela nepochopitelné mohutné asistence vládních úřadů, jejíž silové složky již situaci s bezpečností nezvládají, zájmy obyvatel jsou potlačovány na úkor migrantů, občané jsou tvrdě cenzurováni a postihováni za nevhodné komentáře a historie je násilně přepisována ve jméně nového „humanismu“. Podobně nedobrá situace je i v Dánsku, kde je alespoň snaha o nějaká opatření k nápravě stavu. Německo se evidentně jakýchkoli pokusů o nápravu stavu věcí vzdalo, ze 40 tisícovek úředně vyhoštěných cizinců jich ve skutečnosti vycestovala pouhá dvacítka a i ta je s otazníkem, přičemž kriminalita spáchaná nožem v této zemi láme rekordy a úřady zvláště drastické činy tají – údajně z úcty k mrtvým. Podobnou cestou se vydaly Britské ostrovy, kdež se i ty nejhorší trestné činy tolerují a život zde začíná velmi hořknout. Jedním z vrcholných světových politiků, který drsně a pravdivě poukázal na stav věcí, je tolik nenáviděný ruský prezident V. Putin, který nad sebevražednou evropsko-unijní migrační politikou jen nevěřícně kroutí hlavou. V našich zemích se můžeme naštěstí opřít o prezidenta M. Zemana, jenž podepsal novelu o vyhošťování odsouzených cizinců, byť praxe může být dost problematická – jak ukázal nedávný případ znásilněné dívenky u Terezína. Není žádným divem, že snaha o úplné otevření hranic je i dílem známého údajného filantropa a „lidumila“ G. Sörose.

Klimatická moderní hysterie si dala přes prázdniny pohov, přičemž právě o letních dovolených vyráží až 80% všech dovolenkářů na cesty svým vozem. Co se týče samotného životního prostředí, pak jen události tohoto týdne naznačují, kam by měli klimatičtí alarmisté napřít své úsilí – Japonsko vystoupilo z mezinárodní velrybářské komise a začíná lovit tyto kytovce komerčně, v Amazonii během jediného roku zmizel prales o rozloze Kypru, (nejen) Řím se topí v odpadcích a zůstaneme-li v našich domácích končinách, chybí spousta zeleně, neboť betonová lobby je bohužel na koni. Před elektrárnou Chvaletice proběhl protest několika stovek demonstrantů, jež požadovali co nejdříve odstavit elektrárnu, aniž by domysleli, kde vzít vyrobené megawatty jako náhradu. V okolí elektrárny probíhá i akce s názvem Klimakemp 2019, která v podstatě zapadá do klimatického rámce G. Thunbergové a vyslovuje požadavky, aniž by zároveň nabídla řešení.

Kolaps Sovětského svazu zbídačil jeho obyvatelstvo, což vedlo k nižší spotřebě masa, a to ve finále k nižším emisím skleníkových plynů, takže rozpad SSSR byl blahem pro životní prostředí a klima planety Země, shrnují experti v Nature… fascinující…
T. Spencerová, FB

Z ostatních zpráv:

  • Boston Dynamics vyráží na trh s robotickými psy – osobně preferuji ty živé.
  • Irkutská oblast v Rusku byla zasažena povodněmi, jsou oběti na životech.
  • Agentura Bloomberg chválí Rusko za navyšování zlatých rezerv.
  • Ruská hlubokovodní ponorka měla nehodu, jsou oběti.
  • V Londýně byla vydražena egyptská kradená soška, ale prachy jsou prachy…
  • Lékaři bez hranic čelí obřímu skandálu – i z vašich peněz.
  • N. Metzer píše článek o J. Assangem.
  • Krupobití v Mexiku, které nikdo nepamatuje.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...