Druhý červencový týden se v mediální rovině nesl ve znamení rekapitulace demonstrací s vrcholem na Letné a zároveň probíhala setkání vysokých politických osob ohledně ukončení tzv. vládní krize, což je ovšem v této souvislosti termín poněkud nadsazený, neboť výměny ministrů probíhaly ve všech vládách aniž by vyvolávaly tak prudké reakce jako se to děje v současné době. Protesty vedené spolkem Milion chvilek pro demokracii považují organizátoři za velký úspěch, opoziční média včetně několika komentátorů z médií hlavního proudu však takový optimismus nesdílejí, neboť v zásadě se žádných cílů nedosáhlo – snad s jedinou výjimkou, neboť po složitých jednáních premiéra A. Babiše, J. Hamáčka a prezidenta M. Zemana bude zřejmě ministr A. Staněk od prvních srpnových dní nahrazen ministrem novým – pravděpodobně M. Šmardou, přičemž se oba politikové na sociálních sítích „špičkují“ a veřejnost z toho těží svým humorem. Na pozadí vládního rozkolu, kvůli kterému hrozila ČSSD svým odchodem z vlády, se však v mediálních mlhách dokonale rozplynula prapůvodní příčina sporu – odvolání ředitele Národní galerie J. Fajta, u kterého jeho nadřízený odhalil poněkud podivné financování vlastní kapsy plus některé další prohřešky. I z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že J. Fajt zřejmě patří mezi ty „vyvolené“, kteří se prostě nekritizují – poukazují na to i reakce mnohých politiků a zejména náš přední „hlídač demokracie“ Česká televize, od sponzoringu NG dávají ruce pryč i někteří mecenáši, kterým – pokud jim jde opravdu jen o umění – může být naprosto jedno, kdo bude stát v čele této instituce. Prezident M. Zeman chtěl celkem logicky posečkat, zda se provinění J. Fajta prokáže a s odvoláním A. Staňka nespěchal, čehož ovšem využila politická opozice k nebývalému tlaku. Tanečky J. Hamáčka s vyhrožováním o odchodu z vládní koalice mohou však mít i jiné pohnutky – včetně nedobré situace v samotné ČSSD. Špičkou událostí tohoto týdne byla však úvaha ODS o zrušení přímé volby prezidenta, což skomírající partaji sotva přinese nějaké body a toto prohlášení již silně rezonuje ve společnosti. Premiér A. Babiš však ani při svém pevném postoji k vládním protestům nebude mít lehké následující období, neboť ekonomická situace země sice navenek ještě vykazuje kladná čísla, recese však již ukazuje své prstíky a hodně bude záležet na dalších sebevražedných krocích ČSSD například při schvalování státního rozpočtu na budoucí rok. Do víru vládních třenic byl zatažen i elév na politickém nebi – Klausova Trikolora, jež byla nařčena serverem Seznam.cz z jednání o rekonstrukci případné vlády bez ČSSD, což její lídr jasně popřel a zvolna posiluje své politické pozice. Z celkového pohledu na události v politickém kolbišti se nelze ubránit dojmu – respektive je poměrně jasně zřejmé – že politika vládního kabinetu pod taktovkou A. Babiše není po chuti globálním hráčům a skrze NGO se snaží – zatím ještě v rukavičkách – o změnu celkového kursu ve stylu barevné revoluce, přičemž mnozí veřejně činní aktéři se tím vůbec netají.
Další událostí, která stále vibruje naším českým prostorem je „kauza Walderode“, kterážto úzce souvisí s historií sice ne tak nedávnou, ale v posledních časech notně překrucovanou – s Druhou světovou válkou, dekrety prezidenta E. Beneše a jejími dozvuky ve formě Sudetoněmeckého krajanského spolku vedeného B. Posseltem. O kontroverzním rozhodnutí českých soudů ohledně návratu majetku rodu Walderode bylo již na stránkách našeho webu psáno, do popředí se nyní dostává snaha Posseltova spolku o infiltraci do českého povědomí a vyvolání pocitu viny vůči odsunutým německým občanům po dosud nevídaným válečným konfliktem v dějinách lidstva. Posseltovu sdružení nahrává i fakt, že naše země i Německo jsou součástí Evropské unie a v rámci snahy o vytvoření unipolárního evropského člověka zvolna posunuje své mantinely přes naše pohraniční hvozdy – na sjezdy „krajanů“ začali jezdit i čeští politici a tuto „Tour de Germania“ odstartoval bývalý to ministr kultury D. Herman (KDU-ČSL), k němuž se poté přidal i jeho stranický šéf P. Bělobrádek. Letošní „oslavy“ navštívil z pověření ministra P. Petříčka (ČSSD) český velvyslanec T.J. Podivínský a znatelný posun je cítit z vyhlášení některých německých míst (včetně samotného Posselta), že příští setkání by se mohlo konat v České republice.
Jak píší Novinky.cz, myšlenku budoucího uspořádání sudetoněmeckého sjezdu v České republice považuje německý ministr vnitra Horst Seehofer za velkou. Sdělil tak v bavorském Řezně na 70. sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, tzv. landsmanšaftu. Takový sraz si prý přeje i nejvyšší představitel Němců vysídlených po válce z českých zemí Bernd Posselt, podle kterého sice čas ještě nedozrál, ale za dva či tři roky by k tomu prý dojít mohlo.
Parlamentní listy
Společenským i kulturním prostorem lehce doznívá i Filmový festival v Karlových Varech, jehož letošní ročník byl obohacen o petici některých „umělců“, v němž kritizují jednoho ze sponzorů – Českou zbrojovku. Pseudohumanita takto pohoršených „celebrit“, které se – patrně náhodou(?) – angažovaly i v protivládních protestech a jež považují Prahu za pupek světa a střed celého vesmíru, však vyvolala i opačné reakce a již nějakou dobu se v mediálním prostoru diskutuje o podstatě, financování i společenském přínosu festivalu. Celkový dojem a shrnutí nabízí ve svém článku R. Holub. S kulturou neodmyslitelně souvisí i naše hudební scéna, na níž v těchto dnech oslavil svých osm křížků držitel mnoha Zlatých slavíků Karel Gott. Nesporným faktem je, že K. Gott je znám po celém světě, jeho písně byly přeloženy do mnoha jazyků a je – obrazně řečeno – perlou naší hudebně-kulturní scény. Přesto si v českých luzích a hájích získal i nepřátele a to díky svým názorům na politické dění doma i ve světě a ke svému významnému jubileu dostal „dáreček“ od jiného „dárečka“ – ochránce našich všelijakých hodnot J. Jandy, který ani v tomto případě nedokázal překročit svůj ideologický stín, což vypovídá dostatečně o jeho morálních „kvalitách“.
Ekonomika naší zemičky – jak již bylo výše naznačeno – prozatím vykazuje pozitivní výsledky a nezaměstnanost se blíží k rekordnímu minimu (byť můžeme diskutovat o způsobech výpočtu), nicméně výhled Evropské komise na rok 2020 již předpokládá o nějakou desetinku nižší růst a meziroční růst tržeb již znatelně zpomalil. Paradoxem eurozóny je fakt, že největší země, které se pasují do vedoucí role bruselské říše, vykazují ty nejhorší ekonomické výsledky – Německo 0,5%, Británie 1,3%, Francie 1,3% zatímco země tzv. „východního“ bloku dominují – Maďarsko 4,4%, Polsko 4,4%, Rumunsko 4,0%, Slovensko 3,6%, ČR 2,6%… Vzato z opačného úhlu pohledu mohou však tyto výsledky ve skutečnosti jen potvrzovat tezi o koloniálních montovnách v zemích bývalého socialistického bloku, přičemž zisky plynou právě především do Francie a Německa – tudíž ukazatel růstu HDP nemusí být vůbec relevantní veličinou. Obavy z nastávající recese plynou právě z nižších čísel u spotřeby domácností a z „negativních“ výnosů dluhopisů – držitel dluhopisů tak ještě zaplatí za jejich držení.
Zprávy na poli cenzury houstnou a nelze nezačít zprávou z Londýna, kdež se konala Globální konference o svobodě médií (což je již samo o sobě utopické téma), načež na konferenci nebyla udělena akreditace ruskému Sputniku a RT, což evokuje k otázce o jaké „svobodě“ médií se tedy vlastně hovoří. Absurdní situaci okomentoval i Kreml a podle organizátorů konference (Kanada a Velká Británie) je důvodem rozhodnutí „aktivní úloha při šíření dezinformací těmito médii“. Celkově vzato je tato „globální“ konference jen dalším pokryteckým dýchánkem namířeným proti Rusku a se svobodou nemá nic společného. V domácích vodách zaujal případ učitele S. Balíka, jenž byl „odejit“ ze znojemské základní školy, přičemž roznětkou byla slohová práce na téma Jan Hus. Celá událost se dala do nečekaného pohybu a vyústila do protestní hladovky výše jmenovaného učitele, který o poměrech na zdejší škole referuje skrze Parlamentní listy. Pokud se slova již bývalého učitele alespoň blíží pravdě, je situace na této (a patrně nejen na této) škole opravdu katastrofální. Všeobecný údajný „boj proti dezinformacím“ však viditelně nabývá na síle (což zde bylo avízováno již na začátku tohoto roku), propagandistická mašinérie v našich zemích skutečně sílí a v kombinaci s novodobým světově rozsévaným „bílým rasismem“, všelijakými zákazy a novými pojmy jako „předsudečná nenávist“ utahuje svoji smyčku nad celou společností. Jinou otázkou je skutečný zásah proti otevřeným výhrůžkám – jako v případě mladíka z Tanvaldu, což je naprosto v pořádku, děsivé je jen myšlení tohoto mladíka, který se raduje, že ve vězení nemusí pracovat a dostane potravu. Jestliže tímto způsobem vychováváme naši další novou generaci, tak Pán Bůh s námi…
Facebook dostal rekordní pokutu ve výši pěti miliard dolarů za porušování ochrany osobních údajů svých klientů, a navíc se musí podvolit „vládním opatřením“… protože špiclovat lidi smí jen vláda, prostřednictvím NSA a dalších zpravodajských agentur… částka na pohled vysoká, ale ve skutečnosti nedosahuje ani desetiny loňských příjmů FB… mimochodem, takřka současně se britský farmaceutický koncern RB Group za 1,4 miliardy dolarů vykoupil z amerického vyšetřování svých „ilegálních marketingových praktik“ souvisejících s prodejem opiátů vyvolávajících závislost…
T. Spencerová, FB
Evropsko-unijními byrokratickými pláněmi doznívají komentáře k nominacím na předsednické posty a jiná teplá místečka bohatě placená z daní voličů, přičemž kritika se nese zejména z Itálie, která zároveň vyvolává velké znepokojení s připravovanou paralelní měnou – tzv. mini BOT. Poklidnou atmosféru v nově sestaveném Evropském parlamentu rozvířila nová poslankyně za Stranu Brexitu A. Widdecombeová, kterážto se ve svých jednasedmdesáti letech hodně ostře pustila do ostatních členů tohoto sboru a pro naše, české země typické, vznikla petice, v níž se podepsaní občané omlouvají F. Timmermansovi za „příkoří“, které mu vzniklo odmítnutím jeho kandidatury na post šéfa EK skrze země V4 (k dnešnímu dni se našlo plných 12 petentů).
Co z toho plyne? EU pojede dál stejným směrem, jen možná vyšší rychlostí. Náš vliv na fungování EU se limitně blíží nule. Reforma EU nebude, protože o ni ve skutečnosti nikdo nemá zájem, navíc je zřejmě i technicky neproveditelná. O celé EU budou dále rozhodovat Německo a Francie. Dají se najít i nějaká pozitiva? Jistě, dají. Je vysoce pravděpodobné, že tento přístup Bruselu povede k růstu počtu odpůrců EU. Ono totiž prosazování názoru silou ještě nikdy nikomu nové přátele nepřineslo. Dále se potvrdilo, že volby do EU jsou vlastně jen taková maškaráda. Je proto jedno, jak dopadly. Proto, aby se změnila naše role v EU, nebo abychom mohli z EU vystoupit, jsou důležité volby do Parlamentu České republiky. V těch je nutné uspět. Jedině v Parlamentu České republiky budeme moci zařídit i vystoupení z EU. To je totiž na rozdíl od nějakých hypotetických reforem v našich možnostech a zároveň je to jediná správná cesta.
R. Malach, Pravý prostor
Echo událostí z minulého týdne ozývá se rovněž z hroudy východně od řeky Moravy, kdež globalisticky orientovaná tiskovina – deník SME – vypustila do společnosti pokusný balónek na téma pedofilie a na jejichž stránkách se pokusila tuto záležitost kladně prezentovat. Po týdnu diskusí a prvotním ohlušujícím tichu se slovenská společnost do tohoto tématu opřela a na redaktora deníku již padají trestní oznámení za propagaci pedofilie. Zdá se, že tedy zdejší veřejnost ještě neztratila pud sebezáchovy, nicméně je třeba očekávat další porci psychologické masáže, přičemž je zajímavé, že například (nejen) slovenský „zářný příklad demokracie“ – sousední Ukrajina – právě schválila zákon o povinné kastraci pedofilů. Poněkud svérázně se na politických prknech předvádí i novopečená prezidentka Z. Čaputová, která evidentně těží ze své genderové příslušnosti k něžnému pohlaví a při návštěvě čínského ministra zahraničí Wang Ina jej poučovala o lidských právech. Doufejme, že se stejným zaujetím bude poučovat i kupříkladu Spojené státy za Guantanámo, za bombardování cizích zemí bez mandátu OSN a další porušování mezinárodních norem. Z jiného pohledu je evidentní, že tato právnička neprodělala kurs diplomacie a pohled na mapu světa by jí možná připomněl, v jaké roli je její země s ohledem na hospodářskou politiku.
Německá ekonomika prožívá minimálně obavy, neboť data z průmyslu nejsou ani trochu optimistická – totéž v menší či větší míře však zažívá celá EU a zraky ekonomů se proto obracejí na Evropskou centrální banku, od které se očekává nějaký stimul. Je o všem otázkou, zda ECB má patřičné nástroje, které by ekonomiku nabudily a dostatečně varovný signál přichází z největší německé banky – Deutsche Bank – která bude propouštět během tří let až 18 tisícovek svých zaměstnanců. Již dříve přinesla tato rubrika informaci, že DB je časovanou evropskou bombou a může dojít ke krizi, jež by svým rozsahem mohla předčit tu poslední. S ekonomikou souvisí i neustálý tlak zejména Spojených států na ruský plynovod Nord Stream 2, což německé společnosti i politické kruhy tvrdě odmítají. Jiný tlak USA, který se setkal rovněž s nepochopením, se týká zahraniční německé mise v Sýrii, přičemž německá vláda patrně již sama cítí, že by v oblasti chránila zájmy USA více než své vlastní.
Britský politický aktivista T. Robinson prchá ze své země a žádá D. Trumpa o politický azyl v USA, což jen dokládá onu „svobodu“ médií, o které se jen bezostyšně a planě plká právě v Londýně. Nejsem si jist, zda právě USA budou tou správnou půdou pro uprchlíky jeho typu, nicméně na výběr T. Robinson zrovna nemá. Přitvrzuje zde i boj proti tzv. „genderovým stereotypům“ a týká se zejména reklamy, na jejichž případnou společenskou nepřípustnost bude dohlížet Úřad pro reklamní standardy: „Je v zájmu žen i mužů, naší ekonomiky a naší společnosti, aby reklamy toto zastaralé portrétování jasně opustily, a jsme potěšeni, jak tento průmysl jasně podle tohoto dirigování reaguje,“ prohlásil jeho generální ředitel G. Parker. Již z této věty je patrné, že to co je v zájmu žen i mužů, o tom rozhoduje on.
Prapodivná schizofrenie panuje na Ukrajině, kdež vedení země na jedné straně odmítá jakoukoliv zmínku o Rusku, na druhé straně okolnosti tlačí nového prezidenta se svým nejbližším sousedem k dialogu. Již počátkem týdne se obě strany vyjádřily, že k rozhovorům by mohlo dojít, následně k dialogu skutečně došlo a probíral se široký okruh témat. Je velkou otázkou, kterak bude reagovat nacionálně fašistická část populace, nicméně nic jiného než spolupráce s Ruskem Ukrajinu v nejbližším desetiletí nezachrání – Spojené státy zvolna ze své bezmezné podpory couvají a naivní odcházející vedení EU hodlá ještě do Ukrajiny nalít spoustu peněz – údajně i na boj proti korupci.
Nový ukrajinský Zelenský zatelefonoval Putinovi, aby s ním probral především otázku osvobození ukrajinských námořníků, kteří byli zajati při loňském listopadovém „kerčském incidentu“ a před pár dny i obžalováni… obecně mluvili i o řešení konfliktu na Donbase a pokračování rozhovorů v normandském formátu… možná ale Zelenský do Kremlu volal hlavně proto, že lídři ukrajinského Opozičního bloku, nyní, pár dní před parlamentními volbami, byli už potřetí osobně v Kremlu, čímž vytvářejí dojem, že jsou jediní, kdo dokáže ukončit válku na východě Ukrajiny, čili vyřešit problém, který Ukrajinci v průzkumech označují za nejpalčivější, hned vedle korupce… přitom „opozičníci“ dojednali dokonce i čtvrtinové zlevnění ruského plynu pro Ukrajinu v případě, že Kyjev kývne na přímou dohodu o dodávkách… jinými slovy, ukazují, že s Moskvou jednat lze, což ve finále nutí do akce i Zelenského… unijní soud mezitím zrušil některé z haldy evropských sankcí proti svrženému ukrajinskému prezidentovi Janukovyčovi a jeho spolupracovníkům a blízkým…
V Kyjevě chtěli původně z politických důvodů zrušit železniční spojení s Ruskem, pak zjistili, že linka Kyjev-Moskva je jejich nejziskovější železniční tratí, a tak nyní premiér Hrojsman tvrdí, že železniční spojení s Ruskem nelze zrušit kvůli Evropské unii… a závazkům souvisejícím s tranzitem unijního zboží do Ruska… v době pokračujících sankcí je to krásný argument…
T. Spencerová, FB
Obchodní boje USA s Čínou o technologie 5G pokračují neztenčenou silou, přičemž Čína – jak se zdá – má zatím navrch, ani jedna strana však v rámci svých ekonomických případných zisků nebere sebemenší ohled na zdravotní rizika a dopady této nové technologie na obyvatelstvo. K dobrým vztahům mezi oběma zeměmi nepřispěl ani obchod se zbraněmi, jež USA schválily Tchaj-wanu – Čína logicky reaguje velmi podrážděně. Jiné zbraně, tentokrát ruské v tureckých rukou, zase dráždí samotné Spojené státy i evropsko-bruselskou říší a na obzoru je diskuse o členství Turecka v NATO.
Do Turecka přivážejí další komponenty ruských protiraketových systémů S400, což třeba německý Die Welt má za možný „bod, z něhož není návratu“, po němž Turecko už ztratí podporu „západních spojenců“, Focus rovnou zvažuje turecký odchod z NATO… USA se svým vyhlášení protitureckých sankcí, které jsou prý už “vybrány”, podle všeho počkají ještě týden, protože na pondělí připadá druhé výročí nezdařeného pokusu o vojenský puč proti Erdoganovi… v Ankaře z něj otevřeně viní Spojené státy, nebo konkrétně CIA a další tajné služby, a tak se ve Washingtonu obávají, že by nyní uvalením sankcí podpořili dojem, že se k puči svým způsobem hlásí… za odkladem vyhlášení sankcí může být ale i skutečnost, že Turecko současně s přijímáním ruských S400 vysílá tanky a jednotkyk hranici se severovýchodní Sýrií, čili hrozí invazí proti syrským oblastem, v nichž vládnou „američtí“ Kurdové a kde mají USA své základny… třeba taková pohrůžka i zabere… je ale takové Turecko stále ještě členem NATO?
T. Spencerová, FB
Spojené státy však čelí i domácím problémům – blíží se opět čas, kdy bude nutno skrze Kongres zvýšit laťku státního dluhu, nebo přijde default a situaci komplikuje i fakt, že Rusko se svými spojenci pomýšlí na zavedení tzv. „zlatého standardu“ a opuštění dolaru jakožto světové měny, z čehož USA dosud těžily a což dělá vrásky na čele i představitelům FEDu. Politika by nebyla politikou, kdyby se v ní neobjevovaly různé aféry a tento způsob politické „soutěže“ pronikl tento týden i do amerických médií – miliardář J. Epstein byl obviněn ze sexuálního zneužívání nezletilých; leč tentokrát aféra zasahuje i politickou kariéru Clintonových a v Epsteinových osidlech se zmítá i D. Trump. Jiný problém, mnohem „přízemnější“, zažila jižní Kalifornie ve formě zemětřesení, které bylo dosud nejsilnějším za posledních dvacet let, přičemž odborníci již dlouhou dobu upozorňují na tektonickou činnost v této oblasti.
Americká politika na Blízkém východě se přiostřuje i proti Íránu a Spojené státy svolávají válečnými bubny velkou protiíránskou koalici na „ochranu“ vodních cest, neboť dle jejich soudu, stojí za nedávnými útoky na ropné tankery právě tato země. Situace s údajnými útoky na ropné tankery byla již v minulých dílech naší rubriky analyzována a nelze se ubránit dojmu, že Spojené státy jedou stále ve stejných kolejích a ve stejném scénáři, který už začíná být opravdu průhledný. Írán měl ovšem problém i s jiným tankerem, ten byl zadržen v Gibraltarském průlivu a čas samozřejmě odhalil zajímavé informace a zejména zmatky kol zadržené lodi:
Snad jen pouhý den vydržela Gibraltaru role mocnosti, která zadržuje cizí supertankery, ale už je vše zase v normálu, neboť Británie se znovu chápe kormidla a ujišťuje Írán, že jeho tanker držený v Gibraltaru osvobodí, ovšem výměnou za ujištění, že se svým nákladem nezamíří ke břehům Sýrie… neb tu i s celým obyvatelstvem je stále nutné energeticky zcela udusit, protože… proto… Írán se už dříve dušoval, že Sýrie není cílovou destinací, stejně jako se nově dušuje, že bude prodávat svou ropu i kdyby západní sankční trakaře padaly… íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf, jeden z posledních íránských činitelů, na kterého USA „zapomněly“ uvalit sankce, míří ausgerechnet do New Yorku… formálně na jakousi nevýznamnou konferenci OSN, s níž by nejspíš neztrácel osobně čas… znamená to, že se otevírají dvířka k diplomatickému řešení krize?…
T. Spencerová, FB
Čas, stejně jako v mnohých jiných případech jasně ukázal na pravý stav věcí a výjimkou není ani oblast migrace. Varovným faktem je, že nejotevřenější náruč pro afro-asijskou migrující populaci se nachází na západ od našich státních hranic a stejně jako v minulosti se tak náš soused stává výbušnou směsí a nebezpečím pro budoucnost našeho národa. O tom, že jde o řízený proces již nemůže být sebemenších pochyb a rovněž o roli různých „neziskových“ organizací svědčí již mnoho zadokumentovaných faktů – v zásadě jde o pašování lidí za úplatu pod rouškou jakési pseudohumanity. Typickým příkladem je zadržená pašerácká loď Sea Watch 3 s německou kapitánkou C Racketeovou, přičemž Německo vyvíjí na Itálii tlak, aby těmto lodím se živým nákladem nebránilo, avšak M. Salvini již připravuje legislativní protiútok. I z tohoto incidentu lze jasně vyčíst prolhanou a pokryteckou bruselskou politiku, kdež na jedné straně (k uklidnění davu) hovoří o ochraně vnějších hranic, na straně druhé nelegální migraci v plné míře zaštiťuje a podporuje, načež země, které ochranu svých státních hranic vzaly za bernou minci Brusel tvrdě kritizuje a hrozí sankcemi (viz Maďarsko, Itálie…). Svou přistěhovaleckou politikou je již Německo za hranou své původní existence, kriminalita nově příchozích láme rekordy a soudy v rámci politické linie a korektnosti rozhodují mnohdy hodně nepochopitelně i když existují výjimky. Podobná situace panuje ve Švédsku, kde je konflikt mezi domorodým a nepůvodním obyvatelstvem na spadnutí. Zatímco se švédské úřady prsí tím, jak zatočily s kuřáky, islamizace země a násilná kriminalita migrantů jim vrásky na čele nedělá. Francie má již krom „Žlutých vest“ také „Černé vesty“, jež v počtu několika stovek vtrhly do pařížského Panteonu a požadovaly legalizaci svého pobytu ve Francii – jinými slovy – stovky nelegálních migrantů většinou ze západní Afriky se násilím domáhají francouzského občanství. Stejně jako německá promigrantská náruč funguje i ta zdejší a země galského kohouta kráčí stejným směrem – k národní sebevraždě. Podobná atmosféra panuje na ostrovech za kanálem La Manche a kriminalita ve zdejších končinách roste nebývalým tempem. Klidné spaní však nemůžeme mít ani v našich zemích, byť oficiálně se politická reprezentace tváří, že u nás je vše – jak se říká – „v poho“, nicméně tlak z centra evropské říše na „přerozdělování“ cizinců bude sílit, o tom nemůže být pochyb.
Klimatické šílenství si dalo přes letní prázdninové měsíce oddech, avšak se začátkem školního roku lze opět očekávat aktivitu zfanatizované mládeže bojujících pokřikem a transparenty za lepší klimatické podmínky na planetě. Prázdniny ovšem nectí radnice v Paříži, která se přidala k dalším městům a obcím po celém světě a vyhlásila stav klimatické nouze, aniž by bylo přesně definováno, jaký dopad bude mít toto opatření v praxi. Najevo přitom čím dále vychází, že klimatické šílenství je jen další podvod – japonské a finské university zveřejnily materiál, ze kterého jasně vyplývá, že člověk je schopen ovlivnit svojí činností klimatickou teplotu maximálně o 0,01°C – vše ostatní záleží na naší planetě a okolním vesmíru. Obávám se však, že hlas rozumu a vědy bude tvrdě cenzurován.
Z ostatních zpráv:
- Gruzínský TV moderátor vulgárně v přímém přenosu napadl ruského prezidenta.
- Lotyšsko – národ, který doslova mizí před očima.
- Reportáž z Krymu od J. Banáše, který média hlavního proudu odmítají zveřejnit.
- Německý novinář se snaží o další přepis historie.
- Čína dobývá vesmír a chystá let na Mars.
- Ani církvi se skandály nevyhýbají.
- Zajímavé archeologické nálezy v Indonésii.
- Dvě naše nové památky zařazené do seznamu UNESCO.
- Twitter blokuje všechny účty vedoucí k pomoci pro J. Assange.
