Zrcadlo týdne 10. – 16. 9. 2018

0

Na politickém nebi to v tomto týdnu značně předvolebně jiskří, na paškál přišla i „naše“ Česká televize, kterážto nalévá do našich dětí multikulturní propagandu a jež svými občasnými pořady již značně vybočuje z rámce poslání veřejnoprávního média. Své o tom ví i senátorka E. Syková, jež obhajuje svůj mandát na Praze 4 a jejímž protikandidátem je J. Drahoš. Na obrazovkách ČT se v diskusi utkali i M. Kocáb, J. Bartošek (KDU-ČSL) a R. Koten (SPD), jež měla dohru na sociálních sítích především díky placenému agitátorovi EU L. Roučkovi, který již sklouzává od věcné argumentace k nálepkování. V debatě se jasně ukázalo černobílé vidění nejen migrantského problému, ale i dělení politických stran na tzv. „tradiční“ strany a strany „extrémistické“. Nic mezi tím a občane vyber si. Osobně se domnívám, že tohle je „nota“, na kterou hraje i celá EU a že je to značně falešná hudba o tom není sporu. Na pozadí volební kampaně ožívá i „kauza Poche“, jehož „hrdina“ se neustále snaží dobýt nejvyšší post ministerstva zahraničí přičemž má proti sobě prezidenta i premiéra včetně většiny svých stranických kolegů. ČSSD samotná však vede svůj vnitrostranický boj – nejviditelnější jsou události na pražském magistrátě, kde jde rovněž o udržení „dobytých“ pozic v minulosti a udržení stranického vlivu.

Pozdvižení v kalných politických vodách způsobilo hlasování Evropského parlamentu na zahájení řízení podle článku 7 Smlouvy o EU, kdy v konečném důsledku mohou být Maďarsku upřena hlasovací práva v EU. Pokud by k takovému kroku došlo, nastává otázka, proč by nadále Maďarsko mělo zůstávat v EU – představa, že osud své země svěříte jiným zemím a nemáte možnost žádný krok ovlivnit hlasováním (byť i tento způsob „vládnutí“ v EU je diskutabilní) je přímo absurdní. Pro návrh hlasovali mimo jiné unisono všichni poslanci zvolení za hnutí ANO, což je bizarní, neboť šéf hnutí A. Babiš premiéra V. Orbána vychvaluje do nebes. Oponenti namítají, že ze čtyř poslanců zvolených za hnutí ANO jsou již v podstatě všichni nestraníci (což mimo jiné svědčí o jejich morálních „kvalitách“ – nechali se vynést za hnutí ANO do politických funkcí a následně se od ANO distancovali – viz. Eurokomisařka V. Jourová), nicméně argument je to velmi slabý a svědčí to minimálně o Babišově ztrátě kontroly nad poslanci v EP, mezerách v zákoně (poslanec, jenž kandidoval za určitou politickou stranu, byl zvolen a následně stranu opustí by měl být zbaven mandátu a na jeho místo má jít náhradník) případně o Babišově taktice – navenek je ANO protimigrační, ve svých důsledcích však migraci podporuje.

“V parlamentu českém, jenž je zase roztomile cudnou zástěrkou faktu, že o sobě už nesmíme rozhodovat, abychom nedopadli jako Maďaři či Poláci, se naopak nesmělo diskutovat o báječném migračním „paktu“ OSN, který nám muslmany přidělí. Proč také, když už ho zástupce Babišovy vlády podepsal? Mediální mela se zato strhla, když několik poslanců zorganizovalo a promluvilo na semináři o narůstající cenzuře. Logicky: netýká se to médií v rukou mocných, ale médií nezávislých – a to je kontrarevoluce! Zvlášť když tam promluví Klaus mladší.“
P. Hájek, Protiproud

Zvláště v této souvislosti opět „perlil“ M. Kalousek, jenž jakožto „pravý demokrat“ pustil do světa myšlenku, že pokud by se situace u nás měla podobat té současné maďarské, byl by pro „bratrskou pomoc“ Bruselu. Má-li ještě někdo iluze o tzv. „tradičních“ stranách…

O ekonomické stránce naší krajiny se kriticky vyjádřila M. Šichtařová a s touto problematikou souvisí i velké množství zahraničních dělníků v montovnách rozesetých po celé zemi, kteří mají na svědomí zvýšenou kriminalitu: Oficiální čísla z Mladé Boleslavi hovoří o 90% přestupků spáchaných cizinci nehledě na fakt, že montovny v případě recese (a ta zákonitě přijde) budou propouštět a kriminalita adekvátně této situaci vzroste. Tohle ovšem není téma s nimiž by někdo vyhrál volby. V případě neziskových organizací – jak se zdá – objevil premiér A. Babiš Ameriku, když do těchto dní nikoho nezajímalo účelné využití státních dotací a nyní premiér prohlašuje, že financování neziskového sektoru musí být smysluplné a transparentní. Omezení financování ale není na pořadu dne, případně bude jen kosmetické. Z. Koudelka se vrací k aféře v brněnském divadle a komentuje některé právní a morální aspekty, poněkud dusno je v nejvyšších patrech Českých drah.

Nikdy by mě osobně nenapadlo, že po roce 1989 přijde na přetřes otázka cenzury, ale jak praví klasik – nemožné se stává skutkem a situace se vyostřuje natolik, že toto téma dostane patrně svou pravidelnou rubriku. V mazání nepohodlných diskusí je momentálně na špici bezpochyby sociální síť Facebook, jež odstraňuje příspěvky i poslancům německého Bundestagu a Ruské státní dumy, ušetřeni nezůstali ani zaměstnanci informační agentury Rossia segodnia. Snad nejbrutálnějším útokem se může „pochlubit“ A. Jones, o němž již byla zmínka v minulých týdnech. Ani v českých kalných sociálních sítích není situace nejlepší, na ni již dlouho upozorňuje mimo jiné poslanec V. Klaus mladší, který pracuje na návrhu zákona, jež by cenzuru na sociálních sítích zakázal a s tímto nápadem vystoupil na semináři Svoboda projevu a právo občana na pravdu, jež se konala v prostorách Poslanecké sněmovny. Jeho návrh vyvolal celou řadu reakcí, jisté je, že zpracování zákona, určení co je a co není „závadné“ a konečně prosazení v hlasování nebude vůbec jednoduchou věcí nehledě na postoj bruselské byrokracie, která se bude bránit zuby nehty. Příznačné rovněž je, že proti tomuto návrhu jsou již tradičně „tradiční“ strany. Mimochodem – evropská byrokratická struktura již vytáhla do boje v podobě nového autorského zákona, na jehož kontroverzní články 11 a 13 upozorňovali mnozí kritikové a tento zákon byl schválen Evropským parlamentem, ke konečnému schválení dojde v lednu 2019, poté budou muset všechny členské země tuto směrnici zapracovat do svých národních zákonů. Cenzura neřádí ovšem jen na sociálních sítích a v kybernetickém prostoru, nýbrž i v papírové podobě a na obrazovkách televizních kanálů.

Situace v Sýrii i nadále eskaluje, zejména v provincii Idlíb a k tomuto tématu byla svolána schůzka Ruska, Turecka a Íránu v Teheránu, kdež se jednalo o dalším postupu při osvobozování této provincie. Spojené státy vedou stále stejnou rétoriku a vrší jedno varování za druhým, přičemž i na americké straně jsou senátoři, jež vidí politiku své země vůči Sýrii v jiném úhlu pohledu. Na scéně se znovu objevují Bílé přílby a příprava inscenace s chemickým útokem, nicméně všechny strany konfliktu zatím vyčkávají a přešlapávají na místě. V ostatních částech země se život vrací do běžných kolejí, ve vzduchu je ale cítit jisté napětí.

Spojené státy vedou obchodní válku s Čínou, která se stupňuje, přičemž ani Japonsko a ani Jižní Korea nejsou z tohoto sporu rozhodně nadšeny. Část světa včetně Evropy uvažuje nad způsoby likvidace hegemonie dolaru, jenž vyvolala Trumpova politika sankcí, Rusko a Čína je již v tomto směru „na cestě“, nicméně bude to ještě dlouhá pouť. Neutuchající politická válka proti Rusku se místy převrací do prostého vydírání, příkladem může být prohlášení Ministerstva zahraničí USA o dalších chystaných sankcích ohledně kauzy Skripalových(!), což by se dalo čekat spíše u té země, které se to týká – tedy Velké Británie. O neutuchající aroganci USA svědčí slova poradce Bílého domu pro národní bezpečnost o tom, že Mezinárodní trestní soud (ICC) je pro Spojené státy mrtvý a nelegitimní a varoval před snahou postavit před tento soud jakéhokoliv občana USA, přičemž hrozil sankcemi. Jde hlavně o vyšetřování válečných zločinů USA v Afghánistánu. P. C. Roberts ve svém komentáři rovněž polemizuje s údaji Úřadu statistiky práce, které jsou zásadní například v burzovních obchodech a je až zarážející, že o statistikách jiných zemí se tvrdě polemizuje, o amerických se zkrátka nediskutuje.

Britská společnost značně pokročila ve svém sebezničení, nový plán vlády počítá s hlídáním bílých univerzitních profesorů mentory, kteří je budou upozorňovat na jejich předsudky a zaujatost, načež těmi mentory budou jejich kolegové z etnických menšin. Policie v jižním Yorkshire si přisadila a nabádá občany k nahlašování „ofenzivních komentářů“ i když to nebudou komentáře z nenávisti. Zkrátka bonzujte až do bezvědomí. J. Bergmanová poukazuje na hanebný způsob, jakým se staví britská vláda ke křesťanským uprchlíkům v ostrém kontrastu s muslimskými azylanty. A opět tu máme frašku na pokračování v kauze „Skripal“ – poté co Britové zveřejnili fotky dvou údajných pachatelů, tito se přihlásili dobrovolně k rozhovoru s redaktorkou RT M. Symonyanovou v Rusku a ta je patřičně vyzpovídala. Oba popřeli, že by byli jakkoliv zapojeni do kauzy „Skripal“ natož aby byli agenty GRU. Britská strana je ale i nadále přesvědčena, že jde o ruské agenty. Na čí straně je pravda ukáže čas, nicméně už nyní je jisté, že britské informace a argumenty neobstojí a jak se zdá, bude ještě další pokračování tohoto – již únavného – divadla.

Prezidentské úspěchy v zemi galského kohouta E. Macrona si vzal na paškál Gatestone Institute a věru nejsou to informace povzbudivé – nejen ekonomická data (růst HDP Francie je 0,2%), ale i různé aféry, migrantská nezvládnutá krize… Postavení prezidenta E. Macrona je v současné době velmi slabé, přesto se stále snaží vypadat jako vůdce Evropy a to v tandemu s A. Merkelovou, jejíž politická kariéra zvolna pohasíná.

Švédsko si v minulém týdnu prodělalo parlamentní volby, přičemž velké očekávání se vkládalo do strany Švédští demokraté (SD), která sice nakonec získala „jen“ 17,8% hlasů, nicméně od minulých voleb posílila, zatímco „tradiční“ Sociální demokraté oslabili z 31% na 28,4%. Při pohledu na graf je až nápadná shoda s českou politickou scénou, všechny „tradiční“ strany odmítají s SD spolupracovat, SD je onálepkována jako populistická a extremistická, neboť je protimigrační. Poměrně kontroverzní je samotný volební systém ve Švédsku, který notně zkritizovali pozorovatelé OSCE – mimochodem byli vůbec prvními pozorovateli u voleb. Složit vládu bude v této situaci poměrně obtížné a je pravděpodobné, že nějaký vliv na vládnutí strana SD mít bude. Velmi překvapující je článek ze serveru iDnes, který nečekaně otevřeně hovoří o stockholmských „no-go“ zónách.

Ukrajina jde svou protiruskou cestou neustále vpřed, nicméně občas se stane, že si tato země uštědří vlastní kopanec zezadu pod pás. Kyjevská vláda hodlá dostavět Chmelnickou jadernou elektrárnu a velké šance na dostavbu dvou bloků má i česká firma Škoda JS, jež by dodala reaktory, turbíny a generátory budou domácí výroby a palivo bude od krachující americké společnosti Westinghouse, nicméně česká firma Škoda JS není až tak česká, nýbrž je vlastněna ruským strojařským holdingem OMZ, kterou ovládá státní banka Gazprombank. Kyjevská vláda ve svém boji proti Krymu rovněž pozastavila dodávky vody, načež odpověď byla vcelku jasná – problém s vodou si vyřešíme. Rétorická cvičení bývalých ukrajinských činitelů neberou konce, V. Suslov, bývalý to ministr ekonomiky prohlásil, že Rusko by se dalo rozdrtit napadrť, kdyby ovšem nemělo jaderné zbraně. Naproti tomu bývalý velitel Baltského loďstva V. Valujev vidí situaci mnohem střízlivěji a prohlašuje, že námořní síly Ukrajiny nemohou Rusko ani vojensky ani psychologicky ovlivnit.

Událostí číslo jedna ve společném evropském domě je již výše v domácím zpravodajství uvedené hlasování Evropského parlamentu na zahájení řízení podle článku 7 Smlouvy o EU, kdy v konečném důsledku mohou být Maďarsku upřena hlasovací práva v EU. K této události se samozřejmě ostře vyjádřil V. Orbán a je poměrně smutným faktem, že jednoznačně se na jeho stranu z celé V4 přidalo pouze Polsko a mimo V4 ještě italský M. Salvini a rakouský vicekancléř H. CH. Strache. Stanovisko našeho premiéra A. Babiše lze považovat spíše jen za symboliku. V procentuálním přepočtu ale nejvíce Maďary podrželo Slovensko, ČR tak skončila na šesté pozici. Podle některých názorů je však toto hlasování jasným porušením evropských pravidel.

„Přímo v hlasovacím sále byl europoslanec Jan Zahradil, který hlasoval proti. Na sociální síti se zaměřil na poslance ANO, kteří jako jeden muž hlasovali proti Maďarsku, ačkoliv se jejich předseda s premiérem Orbánem ještě před pár dny fotografoval a ujišťoval, že mají stejné názory. „Na rozdíl od pana Stuchlíka europoslanci za ANO asi nemají číslo na Andrejův mobil. Tak dnes v EP hlasovali proti premiéru Orbánovi. Vhodně je doplnili kolegové z topky a pan wannabe ministr Poche,“ napsal Zahradil a přiložil fotku, na níž si premiér Andrej Babiš spokojeně připíjí s maďarským premiérem Orbánem sklenkou vína.“
www.ceskoaktualne.cz

Šéfka evropské diplomacie se v tomto týdnu dokonale ztrapnila slovy o tom, že se v první řadě musí věnovat pozornost situaci v Libyi, neboť na stabilitě této země závisí blahobyt evropských států. Někdo by jí mohl připomenout původního autora tohoto výroku – M. Kaddáfího, než jej nechaly USA včetně zemí EU „demokraticky“ bombardovat a zavraždit.

Migrace v poslední době otřásá evropskou politickou scénou, načež k otřesům značně přispělo hlasování o Maďarsku a ministr zahraničí této země otevřeně kritizuje E. Macrona i J. Junckera za jejich podíl na migrační krizi. Do Itálie chce nová šéfka OSN pro lidská práva poslat tým, jelikož se údajně na uprchlících páchá násilí a roste rasismus, italský M. Salvini ji ostře vymezil do patřičných mezí slovy, že nebude akceptovat žádné poučování a v podobném duchu se vyjádřilo i Rakousko. M. Salvini rovněž očekává od nastávajícího summitu EU alespoň nějaký pokrok v migrační politice, o čemž lze již předem s úspěchem pochybovat. Poněkud odvážná slova vyslovil i tibetský duchovní vůdce ve švédském Malmö, kdež prohlásil, že Evropa patří Evropanům a uprchlíci by se měli vrátit do svých zemí. V Německu a zejména v jejích východních částech roste podpora strany AfD, čemuž částečně přispěly i události v Chemnitz, Francie si zažívá své multikulti soužití po svém. Pokud má někdo dojem, že u nás v České republice můžeme být v klidu, je na velkém omylu a jak už řekli někteří naši „sluníčkoví“ politici, musíme si zvykat.

Z ostatních zpráv:

  • L. Větvička okomentoval významnou událost 11. září 2001 – po svém, ale stručně a jasně.
  • Stejná událost očima P. C. Robertse.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...