Polovina března přinesla do našich zemí několikero významných výročí, přičemž jak už to tak v našich končinách bývá, některým se dostalo v médiích hlavního proudu až bombastických titulků, k některým se raději víceméně cudně mlčí. Dvacetileté výročí našeho vstupu do NATO (bez referenda) zahájila návštěva „Balkánské řeznice“ M. Olbrightové a nebylo příliš těžké uhodnout, jaká témata měla tato „dáma“ na jazyku: Rusko a zloduch V. Putin, reinkarnace Havlových „hodnot“ (asi zejména humanitárně-bombardovacích ze kterých měla slušný profit) a otřela se i do současného premiéra A. Babiše. Osoba, pro niž půl milionu mrtvých dětí je jen malou epizodou…
Opakovaný nálet na rychlík do Bělehradu v roce 1999, 13 mrtvých, 16 zraněných…
Samotné výročí vstupu ČR do NATO bez jakýchkoliv zpětných vazeb od občanů byl spíše z politického hlediska jakousi PR akcí, které se účastnili zejména (až na výjimky) politické špičky ohýbající hřbet před vlastním svědomím a ve snaze být „cool“ na politickém výsluní, občané prožívali tento „svátek“ víceméně netečně, případně se zúčastnili několika protestních akcí například na pražském Klárově. Na alternativní scéně jednoznačně převládá názor, že není příliš co slavit a samotná smlouva o kolektivní obraně nezaručuje vůbec nic nehledě na fakt, že smlouva nařizuje v první řadě použití mírových diplomatických prostředků, což v případě NATO jakožto celku zní jako nepěkný vtip vzhledem k tomu, jak se mnohé konflikty (a v čí zájmy) řešily. Současná protiruská a protičínská hysterie není nic jiného, než obchodní válka mezi USA a těmito zeměmi, přičemž NATO je pouze štít, který Spojené státy využívají k tlakům na země „osy zla“. Je rovněž hořkou pilulkou pro všechny oběti „humanitárních“ bombometčíků, že ministr zahraničí T. Petříček vroucně těmto aktérům s krví na jejich končetinách rozdával medaile – zejména M. Olbrightová by si zasloužila spíše řád za nejvíce potřísněné ruce od krve tisíců nevinných obětí.
Jakmile jde ale nějaký pořádný kolektivní zločin, kde umřou tisíce, statisíce či miliony lidí, funguje to jinak. Udělá se z něj dobro, viníci se poplácají po ramenou a rozdají si medaile. Ti nejotrlejší ještě rozdávají moudra a morální poučení. Tak jako se to stalo při bizarním výročí 20 let v Severoatlantickém paktu, známém jako NATO, a návštěvě slavné české rodačky Madeleine Albrightové. Ta bizarnosti situace tluče do očí. Kam od roku 2001, kdy Spojené státy pod falešnou záminkou rozpoutaly fiktivní válku proti teroru (což je eufemistický název pro válečné tažení po Blízkém východě a dalších strategicky důležitých zemích), vstoupila vojska NATO, tam tráva neroste a hezky dlouho neporoste. Ve skutečnosti to začalo ještě dříve, balkánskými válkami, kde sehrála jednu z hlavních rolí právě někdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.
M. Vidlák, časopis Šifra
Až neskutečně bizarní formu oslav zvolil pražský primátor Z. Hřib, jehož hlasovou zprávu v pražském metru (i v angličtině) mohli slyšet všichni cestující a pražské tramvaje zdobily vlaječky. Chyběly snad jen mávátka a průvody s hesly, případně alegorické vozy. Zdá se, že historie se skutečně v cyklech neustále vrací a současná propaganda je stále zoufalejší. Těch dvacet let v NATO je skutečná Potěmkinova vesnice.
Výročí, které se naopak příliš nepřipomínalo, souvisí s rokem 1939, kdy se české a moravské země staly protektorátem Velkoněmecké říše, což dnešní mladá generace vnímá již jako sci-fi a to nehledě na fakt, že výuka současného dějepisu doznává mnohých změn a výkladů. Smutným a nelichotivým faktem rovněž je, že se i v době německé okupace našla spousta kolaborantů a dnešní „velkoevropská“ říše sebou nese mnoho podobných znaků jako ta před osmi desítkami let.
Na domácím politickém parketu se tančilo vyřazovací kolo a tím, kdož se ocitl mimo parket byl dosavadní člen ODS V. Klaus mladší, což se ovšem dalo již nějakou dobu předvídat, neboť myšlenky i činy tohoto poslance vycházely z hlasu selského rozumu, který je na politické scéně poměrně vzácný a sama ODS se tak zařadila do fronty bruselských kývačů a zejména do fronty partají, stojících nad propadlištěm dějin. Rozbuškou k tomuto vyřazovacímu „granátu“ byla údajně nevhodná slova, jež V. Klaus ml. použil, nicméně skutečné důvody budou spíše v oblasti probruselské byrokracie a poklonkářství jeho stranických kolegů včetně vedení.
Včerejší rozhodnutí vedení ODS, resp. jejího poslaneckého klubu mne nepřekvapilo. Tito lidé nemají s původní ODS nic společného. S jejími ideály se rozešli už dávno, nebo je nikdy nesdíleli. Charakterizuje je nadbíhání politické korektnosti a pravdě a lásce. Jejich cesta k politické bezvýznamnosti je zcela přímočará. Dříve či později musí vzniknout nová, skutečně pravicová strana. Dlouho jsme mnozí sázeli na ODS. Teď už snad každý ví, že to není možné. Můj syn se mnou své výroky nekonzultoval. Ani já s ním nekonzultoval toto své prohlášení. Nechci mu zužovat jeho manévrovací prostor, jinak by mé výroky o ODS byly daleko ostřejší.
V. Klaus st.
V minulém Týdeníčku zazněl otazník o skutečných důvodech návštěvy premiéra A. Babiše a jeho doprovodu v USA a zdá se, že první vlaštovička je na světě – náměstek ministra obrany J. Landovský ohlásil nákup amerických bojových vrtulníků a další vlaštovičky budou nejspíše na cestě. Do rukou prezidenta M. Zemana se dostala rozborová zpráva o Istanbulské úmluvě, jistý – možná budoucí – komunální politik za Zelené se domnívá, že je v pořádku zabavit neobývaný byt a zatímco europoslankyně M. Šojdrová shání mocí mermo nějaké syrské sirotky, desítkám tisícům zdejších dětí chybí i základní lékařská péče.
Cenzura začíná plně pracovat a to skrze paragraf 7b trestního řádu, jež se brzy stane pověstným a na který poukazoval i poskytovatel webového prostoru – společnost Wedos. Začíná tak skutečný boj o svobodu slova a nepohodlné stránky se brzy budou mazat běžně. Společnost vlastnící sociální síť Facebook již svoji práci denně odvádí a paradoxem doby je fakt, že nejvíce cenzurovaní jsou uživatelé, jejichž názory se blíží nejvíce pravdivým skutečnostem. Člověk, jenž si veřejně troufne nazvat věci pravým jménem je ihned označen za extremistu a díky různým práskačům a novodobým kolaborantům se i zde v České republice buduje názorová klec těsnější než před rokem 1989.
Novinka jež doslova obletěla svět má jméno „klimatická změna“, respektive další mrak hlouposti se objevil v našich i světových školách, přičemž mentální i fyzické nedospělosti zmasírovaného žactva směle využívají i firmy a instituce, chtějíce se tak přiživit na zeleném cynismu uměle vyvolaným. V přehledu událostí minulého týdne byla zmíněna informace o vyhlášení tzv. „klimatického stavu nouze“, jež kriticky zhodnotil ekonom a ředitel Institutu V. Klause J. Weigl a zdá se, že toto klimatické šílenství nabírá na obrátkách. Vzato selským rozumem – životní prostředí celkově je dnes v opravdu tristním stavu, nicméně cíle stanovené ve výzvě – za 12 let snížit emise CO2 o 60% – je dalece za hranicí možností lidstva.
Každý pátek nejprve ona sama, a nyní již statisíce jejich následovníků se vydaly na dětskou křížovou výpravu, která ochladí naši planetu a zabrání jejímu zničení globálnímu oteplování. Na námitku, že by pro ně i pro naši civilizaci bylo užitečnější, kdyby studovali a posléze vynalézali a vyráběli nové technologie, zaznívá chiliastická odpověď – není-li jistá budoucnost Země, je zbytečné studovat. Když mladí klimatičtí aktivisté se svými požadavky uspějí, asi se jim nepovede kýžené planetární ochlazení (pokud nepřijde nová doba ledová). Zato spáchají dokonalou technologickou sebevraždu naší civilizace, kterou umocní svou budoucí nevzdělaností. Ale historie jako matka moudrosti přinesla jiný, pravděpodobnější scénář. Někteří účastníci dětských křížových výprav se nakonec do Jeruzaléma dostali – jako otroci. Organizátoři dětských pochodů je nalodili a pak prodali muslimům. Johanku upálili. To ten uhlík v polenech popravčí hranice…
J. Bašta, www.prvnizpravy.cz
Evropskou unii neustále dráždí maďarská prorodinná politika současně s odmítavým postojem k nelegálním migrantům, což bruselské byrokracii činí stále větší vrásky, neboť Maďarsko je pískem v soukolí plánů velkobruselské říše. Kritika na Brusel se ovšem nese i z Polska a Itálie, v českých zemích oficiální vládní místa víceméně lavírují a k nejhlasitějším kritikům patří čerstvě vyloučený poslanec ODS V. Klaus mladší. I přes obchodní sankce i protiruskou rétoriku ekonomické vztahy EU s Ruskem kupodivu posilují, což jen vypovídá o tom, že některé země EU s Ruskem obchodují, jiným je to striktně zakázáno. Naproti tomu vedení EU kritizuje Čínu, jíž označuje za svého obchodního rivala, přičemž kritika se nese za podporu alternativních modelů ekonomického řízení. A aby nebylo pochyb o tom, kdo ponese vinu za případný neúspěch „tradičních“ stran v květnových volbách do evropského parlamentu, již dnes bezpečnostní výbor senátu v čele s předním rusobijcem P. Fischerem obviňuje Rusko ze šíření dezinformací. Tomu se říká sevřené pozadí…
„Dítě má právo na matku a otce a náš národ má právo bránit své hranice.“
V. Orbán
Slovenskem proběhly v sobotu 16.3. prezidentské volby, čemuž předcházela mediální masáž zejména médii hlavního proudu a do předvolebních bojů se pustili i křesťanští činovníci o kterých již bylo slyšet i v jiných kauzách. Favoritkou voleb se stala poněkud neznámá právnička Z. Čaputová a nebylo od samého začátku pochyb, za který „mančaft“ kope – svědčí o tom její rozhovor s K. Schwarzenbergem i glorifikace T. Halíka, jenž v ní viděl Johanku z Arku. Sobotní volby potvrdily zejména fakt, že globální elity při správné masáži občanstva dokáží dosadit na tento vysoký post jakoukoliv loutku a do druhého kola se „probojovala“ Z. Čaputová se 40,57% a M. Šefčovič s 18,66% hlasů. V případě úspěchu Z. Čaputové v druhém kole – což se dá předpokládat – si tak Slovensko vybere cestu vyšlapanou jejím předchůdcem – A. Kiskou.
Německo postoupilo ve své multikulturnosti opět o příčku výše a armáda provádí čistku v myšlení svých adeptů, přičemž závadní jsou ti, jež tíhnou k politické straně AfD. Ostatně národní hrdost německých občanů se zvolna taví v euromyšlení a v tomto kontextu poněkud překvapila novopečená předsedkyně CDU A. Kramp-Karrenbauerová svojí kritikou na adresu bruselského centralismu. Pokřivenost novodobé morálky ční zejména v protiruské rétorice, přičemž německé investice do Ruska dosáhly na nové rekordní výšiny a z obchodního soudku je rovněž zpráva o výhrůžkách amerického velvyslance R. Grenelleho za případnou spolupráci s čínskou Huawei.
Francií probíhá další kolo protestů Žlutých vest, načež prezident E. Macron demonstrace považuje za pokus o rozbití republiky aniž by jakkoliv situaci řešil. I on vidí v blížícím se termínu voleb do evropských struktur ohrožení „tradičních evropských hodnot“ – tedy mimo tradičních hrozeb jako například Rusko.
Británie se i nadále pokouší opustit EU s rozumnou dohodou, což jak se zdá, bude téměř nemožný úkol, neboť i britský parlament je v této otázce značně názorově rozštěpen a veškeré návrhy doposud nepadly na úrodnou půdu. Ani Británie nezůstává pozadu co se týče multikulturního pokroku a jistý obchodní řetězec přestal prodávat nože, neboť ve společnosti prudce vzrostlo násilí způsobené pobodáním. Ani slovo o příčinách…
Bizarní Ukrajina, země naprosto neomezených možností, obdržela další mezinárodní finanční injekci z Kanady a je naprosto jisté, že celá částka se „rozpustí“ ihned po doručení. Napjaté vztahy s Polskem způsobuje mimo jiné i exhumace ostatků polských občanů na území Ukrajiny, kterou ukrajinská strana nechce povolit v reakci na odstranění památníku UPA na polském území a jinou kapitolou je prezidentská kampaň, v níž doslova exceluje současný lídr P. Porošenko.
Porošenko těsně před volbami odvolal šéfa ukrajinské rozvědky… jeho funkci budou až do jmenování nového šéfa vykonávat dva jeho náměstci, z nichž jeden byl loni usvědčen z korupce, jeho příbuzní mají ruské občanství a podnikají na Krymu… neuvěřitelné, ta Ukrajina… sám Porošenko se v rámci předvolebního mítinku pohádal s voliči na Zakarpatí a ve zmateném proslovu poděkoval armádě za „obranu nepřítele“…
T. Spencerová, FB
Spojené státy válčí na několika frontách, přičemž ta nejviditelnější válka probíhá na obchodní úrovni a jak se zdá, sankční politika nepřináší patřičný efekt – jednou z obětí jsou američtí farmáři, jejichž zadlužení se blíží ke třicetiletému rekordu a celkově je obchodní deficit USA na rekordu desetiletém. Obchodní rozhovory mezi USA a EU váznou na nedostatku důvěry a Evropa vyčítá D. Trumpovi i skrývání informací o vzájemném obchodu s Čínou, což je na druhé straně zcela v souladu s Trumpovým heslem „America First“. Čína, jakožto bezesporu jedna z velmocí z tohoto pohledu musí být v hledáčku Spojených států, neboť stále je jedním z největších držitelů amerického státního dluhu a která navíc sleduje rovněž pouze vlastní cíle, přičemž jedním z nich je i boj proti nadvládě dolaru. Podobně opatrná – i přes hlasitě podávanou – je i protiruská nota, kde na jednu stranu ministr zahraničí M. Pompeo kritizuje Moskvu za nákup venezuelské ropy, na druhé straně dodávky ruské ropy do USA se notně navýšily. Ani vztahy USA směrem k jednotlivým evropským státům nejsou zdaleka takovou idylkou, jaké nám vykreslují média – v únoru letošního roku došlo v Madridu k incidentu, z něhož španělské zpravodajské služby obviňují CIA a ani tlak USA na právě budovaný plynovod Nord Stream 2 nenachází u německých politických kruhů tu správnou odezvu. Současný boj s čínskou společností Huawei je ryze obchodního rázu o čemž může svědčit i informace, že tato společnost má připraven vlastní operační systém a to jak pro mobilní služby, tak pro PC. V USA je rovněž nejvíce viditelný boj proti „privilegovaným“ bílým, což se přelévá v současné době i do Evropy. Co se týče březnových výročí, jedno – pro USA – ne příliš lichotivé se odehrálo právě 16. března přesně před padesáti lety.
Ministr zahraničí USA Pompeo oznámil, že USA zavedla vízovou povinnost pro blíže neurčený počet činitelů Mezinárodního trestního soudu (ICC), a to kvůli pokračujícímu vyšetřování válečných zločinů, jichž se měli dopustit američtí vojáci v Afghánistánu… ICC přitom formální vyšetřování nezahájilo, sbírá jen informace o možných zločinech proti lidskosti, které mohly být v Afghánistánu spáchány… až dosud prý od obětí dostali asi 700 podání… snahy sledovat americké válečné zločiny nyní ohrožují „národní svrchovanost“ Spojených států, tvrdí Pompeo s tím, že pokud se bude vyšetřování rozšiřovat, přijdou i ekonomické sankce… fascinující… Poté, co se v týdnu provalilo, že CIA byla za útokem na severokorejské velvyslanectví v Madridu z konce února, nyní CIA na stránkách Washington Post tvrdí, že to ona nebyla, že to ve skutečnosti byla jakási tajná severokorejská organizace, která připravuje „změnu režimu“ v Pchjongjangu… takže v totalitní a profízlované Severní Koreji působí tajní disidenti, kteří procházejí vojenským výcvikem, mohou jezdit do zahraničí, mají dostatek peněz a provádějí koordinované útoky na ambasády… no, hlavně, že to tedy nebyla CIA… Odtajněné dokumenty dokládají, že Bushova administrativa byla sedm měsíců před svou agresí proti Iráku informována o důsledcích svého útoku pro Blízký východ, a věděla také, že Usáma bin Ládin s Irákem nemá nic společného, byť poté oficiálně tvrdila opak…
T. Spencerová, FB
Události ve Venezuele poněkud přehlušily nové světové události, ovšem situace je neustále napjatá a co se týče USA, všichni diplomaté již tuto zemi opustili, nicméně pod povrchem všedních dnů probíhá i nadále boj o vliv jednotlivých mocností. Nedávná havárie na elektrických rozvodných sítích je i nadále dle prezidenta N. Madura i dle mínění Moskvy prací USA, nicméně ticho v mainstreamových médiích okolo samozvaného „prezidenta“ J. Guaida naznačuje, že první kolo národní bitvy vyhrál N. Maduro. V samotných Spojených státech se pořádají pochody solidarity s Venezuelou, při nichž dochází i k násilí.
V Sýrii probíhají dílčí boje, přičemž ruské letectvo provedlo nálet na vojenské zásoby bojovníků ISIS, ovšem americká strana tvrdí, že islámských bojovníků zůstalo pouhých několik stovek načež provedlo nálet, při kterém opět umírali civilisté včetně dětí. Evropská unie uspořádala pod záštitou OSN fórum o Sýrii, přičemž zástupci Damašku nebyli mezi pozvanými a její „vývody“ znamenaly pro EU ztrátu jakékoliv důvěry.
V Bruselu uspořádala Evropská unie již podruhé pod záštitou OSN fórum o Sýrii, ale zástupci Damašku nebyli přizváni. Kromě toho, jak napsal novinář L’Expression, i prohlášení, která byla zde uvedena, sledují celkovou linii americké mezinárodní koalice. Teoreticky by měla bojovat proti IS, ale v podstatě nadále ukládá Sýrii těžké ekonomické sankce a zároveň „předstírá, že přichází na pomoc obyvatelstvu ničenému osmi lety totální války”.
Světem otřásly v tomto týdnu události ve vzdáleném Novém Zélandu, kdy mělo dojít ke střelbě ve dvou mešitách a kde údajně zemřelo zhruba padesát lidí. Policie zadržela tři muže a jednu ženu a domnívá se, že šlo o dobře organizovanou akci. Hlavním podezřelým je osmadvacetiletý Australan B. Tarrant, jenž celý incident nahrál na kameru a živě vysílal na sociálních sítích, načež policie vyzvala uživatele internetu, aby video dále nešířili. Celá událost má minimálně několik rovin – jindy cudně se tvářící média rovnou udala, že útočník má bílou pleť a oběti jsou muslimové, načež v českých zemích na základě této události vzniká nový precedens: Předseda ČSSD J. Hamáček (otevřeně se hlásící k multikulturalismu) a policejní prezident okamžitě svolali tiskovou konferenci a v podstatě vyhrožovali všem, kteří by jen zpochybnili tuto událost či ji přímo či nepřímo podporovali svými názory, trestním stíháním. Bohužel, dvojí metr páně Hamáčkova je evidentní a všichni ti poklonkovači evropské sebevraždy se „zapomněli“ zmínit například o masakru v Nigérii, kde militantní islamisté zavraždili 120 křesťanů či o bombovém útoku na křesťany na Filipínách nehledě na fakt, že z rozboru videa nelze přehlédnout mnoho indicií poukazujících na tzv. „false flag“.
S tímto tématem úzce souvisí i řízená migrace do Evropy, jež si vybírá další oběti. Asi nejbližší zemí, potýkající se s migranty je sousední Německo, kdež vyplachování mozků dětí překračuje běžný rámec výuky a rovněž německé soudy vynášejí rozsudky spíše v souladu s islámským právem. V utečeneckých centrech dochází stále častěji ke konfliktům a naprosto absurdní je případ rodičů znásilněné a zavražděné dcery, kteří dostali ocenění za to, že i po násilné smrti svého dítěte neopustili svoje multikulturní přesvědčení. Idiocie v přímém přenosu. Kdeže je romantická Paříž minulého století, azylová centra v Nizozemí zažívají násilí a rakouský člen IS si odskočil z bojů domů na léčení a nyní žádá trvalý návrat – naštěstí rakouské úřady neztrácejí soudnost. Ve Švédsku migrantské klany rozšiřují svou moc a vytěsňují policii, thajská ambasáda varuje své občany před kriminalitou ve Stockholmu a tamní úřady se snaží zlomit (doslova) genderové stereotypy tím, že chlapcům dají na letních brigádách ženské role. Ve Finsku se pokusili migranti unést autobus a není již žádným tajemstvím, že EU poskytuje migrantům debetní karty. Ani v našich zemích není situace tak růžová, jak by se mohlo zdát, ačkoliv nás vláda ujišťuje o opaku.
Z ostatních zpráv:
- Feministky již sklízejí plody své hlouposti.
- Souhrn několika událostí včetně odkazu na stav lidských práv v ČR z americké produkce.
- Jak funguje dolar jakožto světová rezervní měna.
- Američané opět „omylem“ rozbombardovali spojeneckou základnu.
