Čas prázdnin a dovolených se přiblížil na vzdálenost „co by kamenem dohodil“ a události na světové i domácí scéně gradují nevídaným tempem – jako by i celý svět chtěl všechny problémy stihnout do začátku červencových dní. Poměrně horká domácí půda se v mediální i společenské rovině zabývá i nadále protivládními protesty, přičemž již v minulých dílech našeho přehledu týdenních událostí jsme poukázali na organizátory spolku „Milion chvilek pro demokracii“, na jejich skutečné či domnělé cíle a jak už to v lidském světě chodí, trpělivost a čas dokáží odhalit další dílky skládačky, jež dobře poskládány, nabízejí celkový obraz organizátorů i protestujících včetně figur v pozadí. Rozebrat všechny aspekty současných protestů by bylo dalece nad rámec tohoto sloupku, nicméně alespoň v bodech lze shrnout zásadní a podstatné rysy. Především si lze všimnout posunu požadavků směrem k vládě – od původních protestů proti premiérovi a ministryni spravedlnosti se v tomto týdnu jasně vybarvilo oč jde – o pád celé vlády a změnu politických poměrů v zemi – tedy o českou verzi barevné revoluce neboli „majdanizaci“, načež v banku tohoto pokeru je nejen mnoho financí, ale v zásadě budoucnost českého státu, jeho kultury, jazyka, svébytnosti… V politické rovině jde o ovládnutí státu neúspěšnými a upadajícími partajemi sdruženými v tzv. „demobloku“, jejichž preference kmitají na hraně pěti procent, načež titíž se pokusí v příštím týdnu vyslovit vládě nedůvěru. V rámci avízovaného hlasování o nedůvěře přispěchala koaliční strana ČSSD a tichý koaliční společník KSČM se svými ultimáty – jde ovšem jen o tanečky, neboť lídři obou těchto partají musejí vědět, že jejich angažmá ve vládě a případné „trafiky“ (KSČM) by vzaly za své a v nových volbách by mohli bojovat o holou existenci. Je rovněž velkým otazníkem, nakolik jsou kalkulace „demobloku“ ohledně zisků v případných mimořádných volbách postaveny na realitě, neboť do politických vod míří nová štika s názvem Trikolora a ta zcela jistě přetáhne poměrně dost voličů z bývalých pravicových stran (skutečně bývalých – celý „demoblok“ včetně Pirátů jsou již ve skutečnosti hodně vlevo). Na druhé straně premiér A. Babiš není sněhobílý květ nevinnosti, byť každá negativní informace o něm samém či jeho společnosti Agrofert je notně zveličena z komára do velblouda, nicméně do politiky A. Babiš vstupoval s již mírně poskvrněným štítem načež čas a propaganda jemu nepřátelských kruhů zakryly onen štít špínou, kterou se již sotva podaří smýt a bude hodně záležet na jeho PR týmu i jeho samém, zda odolá tlaku ulice. Jisté je, že nedělní sešlost na Letné nebude tou poslední a největší tlak se dá očekávat na kulaté výročí předání moci v roku 1989. Co se ovšem týče letenských demonstrantů s prvky davového šílenství, stále není jasné, k jakému cíli dav míří a obávám se, že organizátoři se svými politickými i finančními donátory zcela nedomysleli situaci po případných mimořádných volbách, kterými může notně zahýbat i nová Trikolora a demonstrace zcela jistě vyvolají i protireakce. Na hodnocení průběhu demonstrace na Letné se podíváme v příštím týdnu.
Podstata věci spočívá v tom, že Babiš svým vítězstvím ve volbách a sestavením vlády, do jejíhož čela se postavil, odtlačil od centra moci „dobré hochy (i dobré holky)“, už tak dost frustrované opakovaným zvolením Miloše Zemana do prezidentské funkce. Dvě nejvýznamnější státní funkce, vládu, plus i pozici předsedy sněmovny a situaci v parlamentu teď „dobrá parta“ nemá pod kontrolou, a kdyby jen to. Ale to si dál může každý domyslet, rozebírat do přílišných podrobností to v tomto článku nechci. Všechno se to samozřejmě promítá zpětně do ekonomiky a jinam, včetně nuancí české zahraniční politiky. A je z toho velké zle. Nejen v zemích českých.
www.outsidermedia.cz
Jedním z aspektů snahy o státní převrat jsou nepochybně Benešovy dekrety a s tím související činnost Sudetoněmeckého landsmaschaftu a celkový postoj vedení EU k tomuto právnímu českému dokumentu, přičemž v tomto týdnu došlo na soudní kauzu rodu Walderode, který uspěl ve sporu o majetek v hodnotě tří miliard korun a tato událost notně zahýbala veřejností. Není žádným překvapením, že soudní rozhodnutí přivítal zejména K. Schwarzenberg, který se rád pasuje do role českého vlastence a Benešovy dekrety považuje za anachronismus. Samotný hrabě Walderode má ovšem velmi kontroverzní minulost a soudní rozhodnutí rozhodně nevychází z dat historiků. Dá se rovněž předpokládat, že další šlechtické rody (tedy i ty, které s nacisty kolaborovaly) budou nárokovat svůj majetek, neboť rozsudek je v tomto směru přelomový ačkoliv k faktickému prolomení dekretů došlo již vzápětí po předání moci v roce 1989.
Rukojmím, kterého si vybrala vládní ČSSD ke svému vydírání v očekávaném hlasování o důvěře vládě má jméno M. Semín (SPD), jenž v posledních týdnech čelí nebývalému tlaku a to zejména s jeho kandidaturou do Rady ČTK. Právě jeho možné zvolení má být tou roznětkou, kvůli které by mohla ČSSD opustit vládní koalici, což má opět několik hledisek: Předně to vypovídá o Hamáčkově naivitě (termín „vyložená hloupost“ by byl asi přesnější), neboť ani A. Babiš tohoto kandidáta tak jako tak nepodporuje a odejít z vlády jen kvůli křeslu v poměrně nedůležité pozici Rady ČTK, tomu se říká „majstrštyk“. Druhou věcí ovšem je, jakým způsobem se dnes hledí na obsazované pozice v kdejakých radách – nejde ani o to, že kandidát má čistý štít, důležitá je jeho stranická příslušnost (SPD je to největší „fuj“) a hlavně držet loajální lajnu k EU, agendě LGBT, migraci… Všichni ostatní s vlastním uvažováním a selským rozumem jsou mimo kurs.
Není proto ani velkým překvapením, že nově vzniklé politické hnutí s názvem Trikolora vyvolává v řadách pražsko-kavárenských kruhů i „demobloku“ neskutečnou hysterii a paniku, přičemž na politický subjekt V. Klause mladšího se snáší střely velmi těžkého kalibru a opět se jen čekalo na prvního hlupáka tasícího ruskou kartu, kterých bylo tentokrát povícero (sem nelze počítat psychicky nemocného P. Cibulku, který odhaluje všechny agenty KGB pomocí siderického kyvadélka). Protiruská hysterie se poslední dobou stává univerzální zbraní opozice – ovšem slovo „opozice“ ztrácí v tomto kontextu svůj původní význam a mohl by jej nahradit spíše termín „propagandistická demagogie davu“. Z ohlušující kanonády na Klausovu novou partaj lze jasně vystopovat, že právě tento subjekt byl na naší politické scéně opravdu potřebný a může být alternativou i pro ty voliče, pro které je například Okamurova SPD příliš radikální, přestože spíše než o radikálnost tu jde o dlouhodobou dehonestaci a hektolitry špíny, čemuž bude jistě Trikolora odolávat rovněž. Co může voliče od nového hnutí naopak odradit je osobnost V. Klause staršího, jenž dominoval událostem v poslední dekádě minulého století, byť i zde se jedná o mnoho překroucených informací.
Na ekonomickou stránku naší země poukazuje P. Dufek a konstatuje, že zadlužení státu narůstá, což může být již v blízké budoucnosti velký problém, neboť německá ekonomika jasně zpomaluje a problémy již cítí na svých bedrech i mnohé automobilky. V České republice roste počet seniorů, kteří balancují nad propastí bezdomovectví a situace není příliš radostná ani v americkém FEDu, který má vliv na světové finance.
Oblast, která naopak zažívá vzestupnou tendenci je cenzura a honba na autory, kteří nesdílejí moderní evropské „hodnoty“, které v našich luzích a hájích „chrání“ – dnes již můžeme prohlásit světoznámý – bývalý pornoherec J. Janda skrze úřad s hrdým názvem „Evropské hodnoty“, jehož cena poklesla hluboce pod pověstných třicet stříbrných a to vystoupením v zahraničí, kde rozvinul své úvahy o vlivu Ruska na naši zemi, přičemž prezidenta M. Zemana zde definoval jako ruskou loutku. Skutečnou tragédií je, že jeho „úřad“ platíme z větší části z našich společných daní – na to se peníze vždy najdou, na seniory bohužel ne – ty možná Janda nakrmí svými bláboly. Úkrok stranou od názorů hlásaných pražskou havlérkou i partají okolo „demobloku“ znamenají obdržet nálepku, jichž je dnes poměrně na výběr – dezinformátor, konspirátor, xenofob, rasista… Na pořadu dne je i „nahlašování“ různých nepohodlných příspěvků, nicméně podstata zůstává již po staletí neměnná – jde stále jen o ubohé udávání, bonzáctví, práskání… A to si ještě v Čechách můžeme pískat, u našich německých sousedů je situace v mnohem pokročilejším stádiu. Nedílnou součástí cenzury je i manipulace s veřejným míněním a proslulá je zejména u různých průzkumů, anket i předvolebních preferencí, přičemž hlavní práci odvádějí tzv. „influenceři“ – jednoduše řečeno za mzdu svého chlebodárce lžou, až se hory zelenají. Ale někdy se prostě nedaří…
Srdce evropské říše po volbách do EP dosud hledá svého nového lídra a že je to úkol nelehký vypovídá i fakt, že na konec tohoto měsíce svolaly špičky EU mimořádný sumit. Společným kandidátem na post vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku za země V4 – dle slov slovenského premiéra P. Pellegriniho – má být slovenský neúspěšný kandidát na prezidenta M. Šefčovič, nicméně náš premiér A. Babiš tuto informaci popírá, což Pellegrini svádí na Babišovo taktizování. Inu – boj o výnosná korýtka bude zřejmě opravdovým bojem. Co naše vládní místa ještě nepochopila (o „opozici“ ani nemluvě), o tom neskrývaně promluvil maďarský premiér V. Orbán a podle jeho slov velké západní země (na mysli měl bezesporu především Francii a Německo) naoko vedou ideologický a sankční boj proti Rusku, jejich společnosti ovšem s Ruskem vesele obchodují a tratí na tom především střední Evropa. Německá kancléřka A. Merkelová se přitom ohání slovy, že sankce budou zrušeny až po obnovení svrchovanosti Ukrajiny a návratem Krymu – sama ale dobře ví, že Rusko má kapitolu Krymu jasně uzavřenou, tudíž jde jen o udržení současného stavu, se zeměmi střední Evropy si opět vytřela podlahu a EU zavedla další sankce.
Slovenská politická scéna zaznamenala vznik nového subjektu dnes již bývalého prezidenta A. Kisky, kterému se odchod z prken politického jeviště vůbec nelíbí a je si natolik jist svým vítězstvím v následujících volbách, že sám sebe vidí jako premiéra země a již dopředu krájí medvěda, který běhá po lese a nabízí v nové vládě svým stoupencům posty. Nějak ovšem nebere ohled na realitu a zejména průzkumy veřejného mínění (v jeho případě by měly být na jeho straně), které mu předkládají cifry, se kterými by sotva prošel do parlamentu. Jinak si vede nově zvolená hlava Slovenska Z. Čaputová, která se neustále ohání slovy o prezidentce všech a zdůrazňuje svoji nekonfliktnost, což je svým způsobem politická naivita, ovšem na své rodné půdě dala jasně najevo, že absolutně nehrozí jakákoliv odchylka od „hodnot“ EU a v české kotlině, kdež navštívila prezidenta M. Zemana (i zde neustále hovořila o absolutní shodě a nekonfliktnosti v tématech) již stačila zvednout mnohým zdejším občanům krevní tlak svým výrokem, že má pochopení pro demonstrace „plné poklidných lidí“, což mnozí berou jako zasahování do vnitřních záležitostí našeho státu a v podobném duchu se vyjádřil i slovenský poslanec L. Blaha a českým občanům se za prezidentku omluvil.
Náš severní polský soused se – alespoň navenek – rusofobií ani netají, přičemž historicky by to bylo možné pochopit, v zrcadle dnešních dní ovšem již nikoliv, neboť polská politika má vliv nejen na celou střední Evropu, ale i na Evropu jako celek a v jistém smyslu i na celý svět. Polské území totiž hostí americkou základnu, která se navíc stále rozšiřuje a ke zmírnění již tak napjatých vztahů mezi Ruskem a zbytkem světa to sotva povede. Polská elita v očích mnoha komentátorů hraje jen další roli užitečného idiota, nehledě na sebevražednou obchodní plynovou politiku, ze které nebudou mít radost hlavně obyčejní občané.
Ukrajina se tento týden dostala do popředí zájmu zejména kvůli pět let staré události s letem MH-17, kterýžto byl sestřelen nad ukrajinským územím, načež i zde platí přísloví o exkrementu, do kterého se šťourá a ten zapáchá čím dál více. Zástupci mezinárodního vyšetřovacího týmu, ve kterém se mimo jiné nachází Ukrajina (tedy nejpravděpodobnější pachatel), ovšem nikoliv Rusko (tedy obviněný) a už vůbec ne Malajsie (vlastník letadla) tedy došli k názoru, že pachatelé jsou tři občané ruské národnosti a jeden národnosti ukrajinské, který momentálně pobývá na území ovládaném tak zvanými separatisty. Účelovost celé kauzy zavání již od samého začátku, přičemž ruská strana předložila spousta svých vlastních materiálů, ke kterým nebyl brán absolutně žádný zřetel a Malajsie, jakožto strana poškozená prohlašuje, že důkazy jsou vyfabrikované, respektive žádné nejsou a stíhání Ruska v této věci je ryze účelové. V podobném duchu na zprávu vyšetřovatelů reagoval i Kreml a není žádným překvapením, že americká strana ústy M. Pompea okamžitě přispěchala se žádostí směrem k Rusku, aby stíhalo podezřelé.
„Jsme velmi nespokojeni, protože se už od samého počátku stalo politickým úkolem obvinit Rusko. Důkazy žádné. Jen fámy,“ shrnul malajsijský premiér Mahathir Mohamad oficiální výsledky vyšetřovací zprávy západních zemí (plus Ukrajiny) o pět let staré katastrofě malajsijského boeingu nad Donbasem… nizozemští vyšetřovatelé obvinili čtyři „pachatele“ (tři Rusy a jednoho Ukrajince), že „i když sami nezmáčkli tlačítko (…) existuje podezření, že úzce spolupracovali, aby získali systém BUK a dostali ho na pozice s cílem sestřelit letadlo“… čili, „nikdo nezmáčkl tlačítko“, ale pachatelé „spolupracovali, aby získali“… jaká vina z toho plyne?… je fascinující, že všichni evropští politici k takovému bizarnímu „zjištění“, které zabralo pět let a svou mimoběžností je až podezřelé, poslušně mlčí… ještě, že se alespoň v Malajsii už se nebojí mít názor…
T. Spencerová, FB
Ve Spojených státech zahájil D. Trump svou předvolební show a zároveň tím oznámil, že se hodlá ucházet o další prezidentské období v Oválné pracovně. Z jeho bombastického proslovu v Orlandu na Floridě lze vyčíst jeden podstatný fakt – aby získal co nejvíce voličů, používá i protiruskou kartu a v obecné rovině se musí od Ruska distancovat (podobné je to ale i v ostatních zemích včetně té naší), byť by možná v osobní rovině měl raději s Ruskem mnohem přátelštější vztahy. Na „své“ si přišla i televize CNN – poté, co fanoušci D. Trumpa začali skandovat hesla proti ní, raději přenos přerušila. Do prezidentských voleb je však ještě poměrně daleko a události mohou ještě nabrat nečekaný spád, jako například události tohoto a minulého týdne okolo Íránu. V Ománském zálivu byly poškozeny dva tankery, přičemž Spojené státy incident označily jako útok, okamžitě obvinily Írán a do mediálního světa vypustily video, které mělo být kýženým důkazem. Téměř vzápětí po údajném útoku však vznikly pochyby o věrohodnosti videa, nehledě na průhlednou účelovost této akce, která se označuje jako „false flag“. Problém nastal po výpovědi námořníků obou lodí, kteří vyloučili minový útok a viděli nějaké rychlé předměty, jak narazily do lodi a následoval výbuch a domněnka se stala skutečností, neboť v blízkosti obou lodí byly vyloveny zbytky amerických raket Hellfire. Jinou věcí je, že teorii o íránském útoku nepodpořilo ani Japonsko (jen mimochodem – tehdejší japonský premiér nevěřil ani oficiální verzi událostí z 11.9. 2001) a EU se postavila k incidentu velmi opatrně. Atmosféra v zálivu začala houstnout a vojenskou loď sem vyslala i Indie. O pár dní později sestřelily Íránské revoluční gardy ve vzdušném prostoru Íránu (podle tvrzení Teheránu) americký průzkumný dron RQ-4 Global Hawk, přičemž na první pohled zaujme reakce americké strany, která v první chvíli popřela, že by se v uvedeném prostoru jejich dron nacházel, později zprávu „upravila“ a prohlásila, že dron byl v mezinárodním prostoru a proti Íránu bude provedena patřičná odveta. Dle dostupných zdrojů byl útok proti vybraným cílům (k lítosti amerických válečných štváčů typu J. Boltona) samotným Trumpem zastaven, některé letecké společnosti však pro jistotu zrušily své lety nad problematickou oblastí a svět si prozatím mohl oddychnout, neboť si lze snadno domyslet následky. Zajímavá úvaha nad celou situací pochází z pera T. Spencerové, od které pocházejí i níže uvedené citace:
Mimochodem, celá situace kolem jaderné dohody, kterou před čtyřmi lety dojednal Barack Obama, je fakt bizarní: Evropa varuje Írán před důsledky, když dohodu poruší, i když sama své závazky nedodržuje, neboť USA, které dohodu vypověděly, pro změnu varují Evropu před důsledky, kdyby je dodržovala… Fascinující příklad pokrytectví, který „světu“ jasně odpovídá na případnou otázku, zda má vůbec smysl se Západem uzavírat nějaké dohody. A s tím Ruskem a odzbrojovacími dohodami to bude podobné. Proč by měli dodržovat něco, co Američané buď ruší, nebo oznamují, že mají rušení v plánu? Ostatně, Putin nyní o víkendu na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci spolu s Čínou, Tureckem, Íránem a dalšími zeměmi, včetně Střední Asie, konstatoval něco v tom smyslu, že se Eurasie „učí žít ve světě bez pravidel“, k čemuž čínský Si navrhl zřídit si kolektivní obranu, jakési „asijské NATO“…
T. Spencerová, Parlamentní listyTrump hrozí Íránu, že sestřelením amerického bezpilotníku (nad svým územím, podle Trumpa ovšem v mezinárodním prostoru) „udělal velkou chybu“, na což Teherán konstatuje, že je připravený předložit na půdě OSN důkazy o tom, že americký letoun, který startoval ze Spojených arabských emirátů, porušil íránský vzdušný prostor a navíc měl vypnuté transpondéry, což také odporuje mezinárodním dohodám… podle Teheránu, který je prý připravený „jít do války“, tím vším USA překračují všechny možné „červené čáry“… USA ale mají sestřelení svého dronu nad Íránem za „nevyprovokované“… fascinující… nicméně, Teheránu se podařilo „otočit strany“ a přehrát míček „maximálního tlaku“ Američanům… na otázku, zda USA zaútočí na Írán, Trump odpovídá: „To sami už brzy zjistíte“, nicméně podle dostupných zpráv útok sám „odpískal“… Putin mezitím varoval, že americký útok na Írán skončí katastrofou… míněno, pro USA, ale i pro spoustu dalších… izraelský Netanjahu naopak Ameriku podporuje proti íránské “agresi”… Teherán se na konci června ve Vídni setká se západními signatáři jaderné dohody (mínus USA) a s Čínou a Ruskem, aby posoudili, co dál…
Kauza „amerického útoku na Írán“ slovně (podle očekávání) pokračuje… Trump pro televizi NBC (vcelku podle očekávání) vysvětlil, že opravdu útok zarazil na poslední chvíli, protože chtěl „ušetřit íránské životy“, protože by nebylo „úměrné“ útočit, když Íránci sestřelili „jen“ bezpilotník a tak dál a tak podobně… nově se dokonce tvrdí, že tím, kdo Trumpovi útok na Írán rozmluvil, je moderátor Foxu Tucker Carlson… fascinující… Teherán mezitím (vcelku podle očekávání) popírá, že jej Trump v kritickou noc před „útokem“ (prostřednictvím Ománu) sám varoval, i když prý právě po „varování“ před americkým útokem například íránské síly v Sýrii aktivovalysvou protivzdušnou obranu… americký mediální mainstream není úplně nadšený z Trumpova “humanismu” – USA Today viní prezidenta, že útok nedotáhl do konce, The Atlantic se obává, že „nátokem“ je ohrožena „americká důvěryhodnost“, NBC viní Trumpa z „nerozhodnosti“, která „posílí Írán“, CNN vyzývá Trump, aby si ujasnil, „co vlastně chce“, Wall Street Journal píše zhruba totéž co všichni ostatní, do války žene Trump dokonce i “jeho” televize Fox… mezitím se ale ukazuje, že Íránci i zástupci americké rady pro národní bezpečnost byli „zničehonic“ společně na každoročním mezinárodním bezpečnostním fóru v ruské/tatarské Ufě, kam USA žádnou delegaci nevysílali už čtyři roky… Rusko do toho konstatuje, že pokud (vcelku podle očekávání) Evropa selže se svým projektem obchodování s Íránem mimo dolar, pomůže Íránu v bankovnictví a obchodování s ropou samo… a navrch avízuje, že bude íránské zájmy razit i na nadcházející se schůzce šéfů tajných služeb USA, Izraele a Ruska, aniž by ovšem chtělo „handlovat“ se zájmy svých spojenců… zkrátka, pomalu vyvstává nový obrázek…
T. Spencerová, FB
Tragickou událostí, která se stala v českých luzích a hájích a která se jednou nutně stát musela (nechci být špatným prorokem, ale odhaduji, že nebude poslední a jediná – pozn. autora) bylo znásilnění šestnáctileté dívenky migrantem afrického původu u Terezína. Nechutný incident rozvířil hladinu veřejného mínění a spustil rovněž ostrou verbální střelbu mezi politickými figurami – jedním z prvních, kdož otevřeně informoval o incidentu i o etnickém původu pachatele byl T. Okamura, načež na jeho slova ostře reagoval – krom jiných – J. Hamáček (ČSSD a současný ministr vnitra), jenž ovšem nekritizoval podstatu Okamurovy prvotní informace, ale hádal se spíše o slovíčka. Se svým varováním před nenávistí ihned přispěchala „neziskovka“ Člověk v tísni a mainstreamové deníky okamžitě vyrazily do boje s xenofobními nálepkami. Poněkud zarážející ticho zavládlo z míst, odkud by rozhodně znít nemělo – znamená to, že se i v tomto směru blížíme k německé verzi „svobody slova“ (včetně „obohacování“) a bojíme se již vyjádřit svůj názor otevřeně?
Ministr vnitra to připustil a také přiznal, že on jako nejvyšší autorita přes bezpečnost u nás s tím neumí nic dělat. Dokonce řekl, že je to daň za jakýsi pofidérní hospodářský profit. A na to nikdo nic. Premiér mlčí, politici mlčí, novináři mlčí. Nedá se to vysvětlit jinak, že naše děti prostě položíme jako oběti na oltář eurohujerismu. Znásilní nebo zabijí ti dítě? Musíš mlčet, protože fabriky musí vydělávat. Jejich majitelé potřebují dobré vztahy s Německem, tak držte všichni huby. Domáci dělníci z toho nic nemají, ale zahraniční majitelé potřebují své zisky! Mlčení demokratického bloku a jejich schvalování stíhání občanů za kritiku nelidského eurohujerského přístupu nepřekvapí. Překvapí ale mlčení Trikolory, která s tak velkým humbukem ohlásila, že bude chránit normální svět. Bezpečí pro naše děti snad takovým normálním světem není?
E. Hrindová, Pravý prostor
S naprosto „novým“ objevem přišel Institut EU pro bezpečnostní studie (EUISS), který ve své vydané zprávě o migrační krizi v EU jednoznačně obviňuje Rusko, aniž by uvedl jakýkoliv důkaz – zdá se, že se instituce EU zdatně učí od svých amerických kolegů. Naproti tomu německý exprezident Ch. Wulff tvrdí, že velký příliv uprchlíků je pro Německo štěstím – asi o něm EUISS nikdy neslyšel. Podobnou zajímavostí je tak zvaný Světový index míru (Global peace index – GPI), jehož tvůrci zařadili například Dánsko na čtvrtou příčku nejbezpečnějších zemí, přičemž tato země již oplývá migrantskými „no-go“ zónami a vláda téže země připravuje zákon o úplném zastavení žádostí o azyl – právě z důvodů vysoké kriminality migrantů. Podobně je na tom i Londýn, kdež sami původní azylanté zemi z bezpečnostních důvodů opouštějí a vracejí se do svých pravlastí a rovněž Španělsko, kde se údaje o kriminalitě migrantů pečlivě tají.
Novodobé šílenství jdoucí proti rozumu má zkratku LGBT a je doslova vředem na dnešní společnosti, která si navíc nechává své děti infikovat touto zhoubnou ideologií, což je na druhé straně logické, neboť každá ideologie míří především na ty nejmenší (viz klimatická ideologie). Dostáváme se do fáze, kdy zdravý rozum začíná být na obtíž a ti, jež se vzepřou nalévání těchto nových „hodnot“ do svých myslí, jsou šikanováni a vytěsňováni na okraj společnosti. Doufejme, že krom všelijakých barevných revolucí a různých nových hodnot nastane i návrat ke zdravému rozumu – bude to ale tuhý boj.
Stejný boj nás čeká v rovině klimatické ideologie, kdež stejně jako u LGBT začíná infikace u dětí a mládeže – rozdíl je snad v tom, že tato „nemoc“ má stanoven přesný termín zániku lidstva – za 12 let. Pamětníci jistě vzpomenou, kolikrát byl jen ve dvacátém a jednadvacátém století predikován konec světa – paralela je víc než zřejmá. Startovní výstřel Grety Thunbergové jen zapadá do celkové doktríny předělu světa a ona sama je bohužel jen zneužitou loutkou, přičemž děti jen využily příležitosti k pátečním kratochvílím na náměstích a kdejakých pláccích našich měst a obcí namísto toho, aby ve školních lavicích nabývaly vědomostí. O prázdninách se samozřejmě křepčit nebude, tyto dva letní měsíce bude zřejmě světové klima v naprosté pohodě. Stejně jako v případě demonstrací proti vládě si zřejmě ani studenti nedomýšlí následky své absence, u nich to lze alespoň tolerovat vzhledem k jejich věku a životní nezkušenosti.
Z ostatních zpráv:
- Podnikání v ČR není žádná legrace.
- Připomínáme si výročí Ležáků.
- Před 78 lety byl napaden tehdejší Sovětský svaz a začala Velká vlastenecká válka.
- Jak to nyní vypadá s J. Assangem?
- Unipolární svět skončil – je otázkou, zda kdy byl.
- Nové unikátní fotografie z 11.9.2001.
- G. Söros byl oceněn ve Vídni – mimochodem i za svou oddanost svobodě.
- Vojáci NATO při cvičení v Rumunsku zabloudili. Když se nedaří…
- Nepokoje v Gruzii – další soudek s prachem?
