Zrcadlo týdne 25.11. – 1.12. 2019

0

Poslední listopadový týden, který se ve svém závěru převalil do posledního měsíce roku, přinesl zejména v domácích končinách spoustu zajímavého materiálu. V politické rovině byla velmi očekávaná volba nového předsedy skomírající TOP-09 a jeho případná nová orientace na politickém kolbišti, načež do čela této partaje byla zvolena M. Pekarová Adamová, která ve svém prvním rozhovoru poskytla nástin své budoucí kariéry ve vedení TOP-09 a nutno podotknout, že tato loď nemíní v kursu příliš uhnout – nová předsedkyně je pro zavedení eura, přijímání uprchlíků, byla kritická k zemím V4 a pupeční šňůrou propojená TOP-09 s „Chvilkaři“ znamená další stupňování „boje“ proti A. Babišovi. Poněkud zmateně nová předsedkyně uvedla, že jedním z hlavních důvodů jejího vstupu do politiky v roce 2009 byla arogantní a populistická vláda ČSSD, nicméně v této době se na vládě podílel její předchůdce M. Kalousek a nikoli ČSSD. Gratulace novopečené šéfce TOP-09 byly z některých opozičních stran rozpačité a ani ze samotné TOP-09 nehýřily optimismem.
Z poněkud jiného soudku je diskuse rozvířená na základě výroční zprávy našich zpravodajců (BIS) v čele s nedávno oceněným šéfem přímo v centru CIA M. Koudelkou, přičemž za hlavní problém v naší zemi považuje BIS proruskou a pročínskou aktivitu včetně všech, kteří se jakýmkoli způsobem o tyto země verbálně v kladném smyslu otřeli. Obávám se, že BIS zastává naprosto stejné hodnoty jako bývalá StB – jen v opačném gardu. Co ve zprávě příliš nevyčnívá je naopak hrozba terorismu spojená s migrací, která již začíná prosakovat i na naše území, ovšem Koudelkovo ocenění v centrále CIA musí nést výsledky a hluboký předklon šéfa BIS směrem přes oceán nese své plody. Zpráva logicky narazila u značné části veřejnosti i politického spektra včetně Pražského hradu a prezidentovo označení směrem k BIS – „čučkaři“ – se začíná celkem dobře ujímat. Zajímavou konotaci má aktivita několika poslanců, jež se písemně obrátili na svého „velkého bratra“ se žádostí o „uzpůsobení algoritmů“ firem provozujících sociální sítě k zabránění šíření dezinformací, což je zoufalství opravdu na úrovni.

„To, co nás spojuje, je náš zájem a naše starost o budoucí demokratický vývoj. (…) Rozhodli jsme se napsat dopis kolegům z amerického kongresu. My se dlouhodobě zabýváme hybridními hrozbami a mezi ně patří i dezinformace. Dezinformace, které rozkládají západní demokratické společnosti EU a NATO, se velmi často šíří přes sociální sítě, přes platformy, které jsou ve vlastnictví amerických firem. Právě proto se obracíme na kolegy z amerického kongresu s apelem, aby působili na tyto firmy, což je především Facebook, Google, Twitter… Aby se (firmy – red.) chovaly zodpovědněji. My rozhodně nechceme usilovat o žádnou cenzuru. Ale v tuto chvíli jsou algoritmy těchto firem nastaveny tak, že přímo podporují šíření dezinformací. Tomu my chceme zabránit,“ prohlásila Langšádlová.
Sputnik.cz

Jiná zoufalost, patrně v rámci „oslav“ třiceti let od převratu a předání moci v naší zemičce, proběhla na úrovni obvinění dvou bývalých komunistických politiků M. Jakeše a L. Štrougala (97 a 95 let) za jejich „nečinnost“ v době, kdy existovala tzv. „železná opona“. Neuvěřitelně absurdní obvinění postavené na vodě ovšem zapadá do celoroční kampaně havlistické části občanstva a neziskových organizací v tomto duchu laděných – kdo alespoň trochu sledoval letošní propagandistickou show se zřejmě ani moc nediví, z praktického hlediska nemá toto obvinění po třiceti letech žádnou logiku, pouze snad pokus o dodatečnou pomstu na téměř stoletých kmetech – nehledě na fakt, že soutěž o nejlepší celu v některém nápravném zařízení by na celé čáře vyhrály jiné osoby polistopadového kapitalismu.

V neuvěřitelně trapné a ubohé komedii zahájil policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) stíhání někdejšího šéfa komunistů, 97letého Miloše Jakeše a 95letého bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala.  Podle ÚDV bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. Za vinu je staříkům kladeno, že proti tomu tenkrát nic neudělali. Má cenu to vůbec komentovat?
Zvědavec.org

Aby ubohostí v naší zemi nebylo konec, na televizní obrazovce v Ruské federaci „zazářil“ starosta pražské městské části Řeporyje P. Novotný, který provokoval tento týden s myšlenkou na stavbu památníku Vlasovcům a tato jeho verbální iniciativa neunikla ruským médiím, kterých se druhá světová válka bytostně dotýká.

„Já ten pomník postavím nečekaně, rychle a překvapivě. Já se budu tvářit, že budu vyhlašovat soutěž a takové kraviny. Ale jednoho dne ráno tam ten pomník prostě bude najednou stát. Nejsem tak blbej, že tu budu otevírat debatu a vyhlašovat soutěž. Chtěl bych, aby pomník stál na výročí 70 let od Pražského povstání,“ prozradil Novotný, který už má jasný plán, jak to celé zrealizovat. Nyní řeší především zabezpečení tohoto pomníku. „Chci do toho vrazit tak 150 tisíc, ty prachy vyděláme bez problémů,“ konstatoval řeporyjský starosta.
P. Novotný, starosta Řeporyje, PL

Přímý přenos z řeporyjské starostovské kanceláře byl skutečně zážitek pro silné žaludky a víc než kdy jindy vypovídá o psychickém zdraví P. Novotného. Na vystoupení Novotného v ruské televizi se lze dívat z několika hledisek – jak uvádí ve své úvaze T. Spencerová, ruská TV musela vědět, co je P. Novotný zač a řeporyjský starosta na tento špek ve své nadutosti skočil. Pokud by se choval jako skutečný volený zástupce občanů, měl jedinečnou příležitost rozumnou formou občanům Ruska vysvětlit svou ideu, komedií, kterou na obrazovce předvedl, mohl oslovit pouze stejně postižené jedince. Jiným pohledem se lze dívat na budoucnost ODS, jehož členem Novotný je a na podporu, kterou mu vyjádřil předseda P. Fiala – je-li buranství Novotného vzorkem chování ostatních členů ODS, nechť celá partaj zamíří tam, kam patří, tedy na smetiště politických stran, kam ODS beztak již směřuje. Komediální výstup P. Novotného však bude mít vliv na českou i ruskou diplomacii a v mediálním éteru se již hromadily spekulace spojené s delegací ministra M. Tomana, který měl navštívit Kazaň a letadlo s celou českou delegací neobdrželo souhlas k přeletu z Moskvy. Z pohledu Ruska je skutečně obtížné navazovat obchodní styky s někým, kdo po něm v jednom kuse plive, ruská strana nicméně v tomto případě odpověděla, že potíže vznikly v rovině administrativní. O skutečných důvodech však můžeme všichni pouze spekulovat i nadále.

Rusové předpokládají, že když je někdo politik s podporou předsedy konzervativní strany, tak se jedná o vzdělaného kultivovaného člověka schopného vystupovat s určitou noblesou a schopného argumentovat. Mají za to, že právě tyto schopnosti rozlišují příslušníka politické elity třeba od běžného dělníka. Jenže naše společnost se mezitím posunula. Členství v nejvyšších patrech politiky není podmíněno skutečnou vzdělaností, nýbrž schopností lichotit nadřízeným a slepě zastávat politicky korektní názory. Rusko je zlo, Petr Fiala je úžasný, Evropská unie je skvělá, vlastní spoluobčané jsou odpad. To stačí. Vedle toho můžete vystrkovat holý zadek na veřejnosti, nemusíte mít dějepisné znalosti ani na úrovni základní školy a přesto patříte k elitě národa.
P. Hampl, PL

Do centra pozornosti se v poslední době stále více dostávají tzv. „neziskové“ organizace, jejichž činnost zasahuje i do vzdělávacích procesů našich dětí, brněnská radnice učinila v tomto směru rozhodný krok a politicky laděné „neziskovky“ ze školních budov vykázala. Organizace Lékaři bez hranic se proti vyhazovu silně ohradila, nicméně kauzy spojené s Lékaři bez hranic jsou prostě faktem a vybírat mezi dětmi peníze apelací na citlivé dětské duše je z mého hlediska prostě mimo etiku, které bych osobně u lékařů předpokládal. I další politickou aktivitu skrze neziskový sektor mezi dětmi na školách je možno zaznamenat – od „zelené“ politiky až po eurounijní propagandu. S blížícím se koncem roku je přitom již jistou tradicí, že se v poštovních schránkách zhusta objevují poštovní poukázky různých organizací se žádostí o příspěvek. Je na každém z nás, zda nějakou korunou přispějeme a bylo by chybou hodit všechny organizace do jednoho „neziskového“ pytle. Vybírejme však s rozmyslem…

Narazili jsme výše na politickou neziskovku Člověk v tísni. Momentálně při otevření poštovní schránky na Vás teď pravděpodobně může vypadnout některá z mnoha rozeslaných obálek se složenkou, které k Vám směřují nejen od této v Rusku již zakázané firmy, ale možná tam najdete i další adresovanou pašeráckou organizací Lékaři bez hranic podílející se na cílené migraci, kterou podporují poskytnutím minimálně dvou svých plavidel převaděčům u libyjských břehů. Ještě v libyjských pobřežních vodách nakládají na přeplněných člunech migranty z celé Afriky a přemísťují je do Itálie, na Maltu a na Kypr. To něco stojí, takže je třeba, podobně jako Člověk v tísni, shánět peníze nad rámec dotací a úliteb od orgánů EU, případně příslušných vlád a soukromých investorů. Rozjeli tedy hru na city a předstírají charitu. Přestože rozpočet obou těchto společností dosahuje řádově miliard, jejich činnost je natolik rozsáhlá, že ani to nestačí. Část prostředků samozřejmě k potřebným dojde, je třeba natočit propagační materiály a udělat pár fotek, ale pokud si myslíte, že z Vašich například dvou tisíc korun odejdou aspoň 2/3 někam do Afriky či na Blízký Východ, mýlíte se. A pokud něco ano, překvapivě byste je našli někde v Libanonu, kde tak přispějete na některou z raket letících na Izrael. Pokud jde o Afriku, samotní Afričané obviňují Evropu z toho, že nesmyslnou charitou odnaučila místní pracovat a spoléhat se sami na sebe. Navíc pokud tam něco dorazí, stane se to obchodním artiklem, na kterém příslušná mafie dále vydělává.
Pravý prostor

Blok s názvem „Cenzura a ohlupování“ nám s každým týdnem notně bobtná, což svědčí o hutném utahování šroubů svobodě slova a zejména  blížící se době, kdy bude opět vládnout pouze jediný názor prosazovaný například fackami, kterak to učinila P. Procházková, jež v praxi předvedla „pravdu a lásku“ vetknutou do tváře redaktora (pro ni) opozičního deníku Sputnik. Kauza nepřestává bublat společností a z jistého pohledu je to dobře, neboť pokud se tito „hlídači demokracie“ s totalitními tendencemi veřejně neodsoudí, budou tiskem pravděpodobně vycházet články jen od těch autorů, kteří se fyzicky argumentačně profackovali mediálním prostorem. Paradoxem zůstává, že k fackovací argumentaci P. Procházkové se hlásí především zastánci Havlovy „pravdy a lásky“, což je jednoznačným důkazem o pokrytecké frázi stejně pokryteckého autora, přičemž je evidentní, že pokud někdo šíří žlučovitou nenávist, je to právě tato skupina lidí podporovaná z politických pater včetně předních médií – především „naší“ Českou televizí, do které je přístup odepřen těm, jenž nesouzní s liberálním progresivním dogmatem hrnutým do našich hlav horem dolem. Nechutná propaganda se nevyhnula ani vzdělávacím zařízením u nás i v zahraničí, přičemž ruským trollem se může stát každý, kdo neplive směrem k Moskvě. Ale karta se zvolna obrací

Z kýble jménem LGBT se vylévá další várka propagandy a to zejména v zemích ideologicky v tomto směru zpracovaných – v Británii se vyšetřuje „těžký“ zločin proti LGBT agendě, neboť se ve společnosti objevily nálepky definující ženu dle slovníků a zhoubná agenda proniká i do pohádek (zdá se, že knihovnička s názvem „libri prohibiti“ začne bobtnat do rozměrů okresní knihovny). Zatímco společnost – a doufejme že jen část – řeší tyto pohlavní nesmysly, na povrch se derou mnohem vážnější problémy a to šikana a nedůstojné chování ke starým lidem v některých zdejších zařízeních. Bohužel LGBT masáž začíná mít výsledky a to zejména na mladší ročníky, kteří chtějí jít s duchem doby aniž by brali v potaz svoji další budoucnost, stejně tak se bojovníci za homosexuální manželství jen málo zamýšlejí nad právy dětí, které budou žít v takovém prostředí – nehledě na psychické následky v budoucnu. S tématikou LGBT je propojena i široce diskutovaná a vnucovaná Istanbulská úmluva, kterou například odmítá Slovensko – Národní rada SR si nechala schválit nesouhlasné stanovisko k tomuto dokumentu, mezitím EU znova vyzvala země, které dosud neratifikovaly tuto úmluvu, aby tak neprodleně učinily.

„Doufám, že u nás k tomu nikdy nedojde,“ prohlásil zpátečnický Putin k nápadu přejmenovávat matku a otce mna „rodiče 1“ a „rodiče 2“…
T. Spencerová, FB

Česká ekonomika prozatím dobíhá poměrně slušným tempem, nicméně vrchol je definitivně překonán a nastává sestup, přičemž hlavním tahounem ekonomiky je stále spotřeba domácností a jistou brzdou růstu jsou nedostatečné investice, což může být v nedalekém časovém horizontu poměrně velký problém – ostatně mnoho ekonomů již delší dobu poukazuje na fakt, že (zejména) zahraniční firmy pouze vytváří zisk, ovšem nechce investovat do infrastruktury. V růstu cen elektrické energie je ČR na „slušné“ čtvrté příčce v Evropě, nezřízený optimismus vládne na akciových trzích, ovšem pohled na celkovou situaci v EU není nijak závratný, byť otevřeně se vyjádřit o problémech v eurozóně vyžaduje poměrně odvahu. Některé komentáře o ekonomické situaci v sousedním Německu hovoří o překonání krize, nicméně jiná data naznačují, že optimismus není příliš na místě – přispívá k tomu i migrace a rozvířená „zelená“ politika, která bude drahá a dá se předpokládat, že i neefektivní. Že se svět mění je znatelné i z odklonu od dolaru coby světové rezervní měny – ruské společnosti v nových smlouvách dolar definitivně opouštějí a na scénu se opět dostává zlato, které se snaží jednotlivé země do svých sejfů nashromáždit. V této souvislosti je zajímavá reakce Slovenska, jež má část zlatých rezerv uloženo v Britských bankách a bude oficiálně žádat o repatriaci – bude velmi zajímavé sledovat reakci britské strany. Perličkou ve zdejším ekonomickém prostoru je nákup amerických vrtulníků, neboť se blíží datum podpisu kupní smlouvy a ministerstvo zatím drží bobříka mlčení.

Evropskou unii čeká zelená budoucnost – tedy alespoň v nejbližším období, rovněž se dá předpokládat další tvrdnutí cenzury a to i díky zásluze „naší“ eurokomisařky V. Jourové, v rámci EU probíhá i snaha o změnu volebních zákonů ve prospěch cizinců a není daleko doba, kdy se podobná snaha promítne i do komunálních voleb. Na Slovensku je hlavní zprávou dne boj poslanců s prezidentkou Z. Čaputovou, která prozatím prohrává boj o zákon, týkající se právě voleb – jde o padesátidenní moratorium na průzkumy veřejného mínění před jejich konáním, což může způsobit problémy zejména těm subjektům, které sázely na přízeň agentur, jež dělají v zemi průzkumy. Prezidentka se ohradila i v případě zákona o náhradním výživném a zdá se, že po období propagandistických a populistických kroků ze strany slovenské prezidentky nastává tvrdá politická realita všedních dní. Zajímavým dozvukem „oslav“ změny režimu v bývalém ČSSR je reakce na akci pořádanou (jak jinak) neziskovou organizací „Veřejnost proti strachu“ pod názvem Středoevropské fórum 2019, kam zavítala B. Coudenhove-Kalergi. Není příliš těžké odhadnout, jak byla celá akce koncipována… Zajímavý vývoj nastal i v britských politických vodách, kdež B. Johnson jednoznačně odmítá tezi o Brexitovém zasahování Ruskem a navíc u voličů jednoznačně boduje, neboť v průzkumech veřejného mínění jeho Konzervativní strana láme rekordy – vzhledem k faktu, že volby jsou za dveřmi, má B. Johnson opravdu dobře naběhnuto na vítězství. Změnou prochází i německá politická scéna – A. Merkelová ztrácí půdu pod nohama a poté, co změnila zdejší společnost k nepoznání, míří do politického odkladiště, byť její hlas bude ještě nepochybně slyšet.

Další ránu utrpěla kancléřka Merkelová, když si její koaliční partneři, sociální demokraté, do svého čela zvolili tandem z levicového křídla strany… Norbert Walter-Borjans a Saskia Eskenová poatří k hlasitým kritikům vládní koalice… podle Bloombergu Walter-Borjans upřednostňuje zdanění bohatých, navýšení sociálních výdajů a ukončení dlouhodobé německé politiky vyrovnaných rozpočtů… čili, ve vládě končící Merkelové to podle všeho začne dost skřípat…
Nové vedení z radikálního křídla si zvolila také pravicová AfD… „Musíme být připraveni na vládnutí. To je náš hlavní úkol pro příští dva roky.,“ zaznělo na sjezdu…
T. Spencerová, FB

Velkou diskusi nad paktem NATO vyvolal v minulých týdnech francouzský lídr E. Macron, k čemuž použil slova o mozkové smrti této aliance. Macronova snaha ovšem není vedena žádnou humánní myšlenkou, nýbrž vlastními zájmy v rámci ideje na evropskou společnou armádu. Zajímavé však byly reakce „postižených“ – země bývalého východního bloku vcelku unisono křičely o nezbytnosti NATO pro jejich bezpečnost (kdepak na takovou myšlenku přišli?), stejnou píseň pěl (logicky) i nejvyšší šéf NATO J. Stoltenberg a evropští ministři žádají slovníkem, který v našich zemích ještě pamatujeme, tu „nejtěsnější spolupráci a jednotnou politickou linii“. Německo se ústy A. Merkelové rovněž vyjádřilo k zachování aliance a přislíbilo navýšit výdaje, z čehož bude mít velkou radost D. Trump, neboť zvýší odbyt svému vojenskému průmyslu. Stejně na tom bude i Česká republika, která již USA „vypomáhá“ nákupem předražené techniky. Na druhé straně je stav naší armády na úrovni, kdy není schopna dostát svým závazkům vůči občanům této země vyplývající ze zákona o ozbrojených silách.

„Respektive na její udržování odvádíme státu a všem, kteří se vydatně krmí na resortních zakázkách, velice slušné peníze. V Hlavě III Úkoly ozbrojených sil v § 9 Zákona o ozbrojených silách je totiž pod bodem (1) jasně uvedeno: „Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení“,“ upřesnil.
J. Štefec, Sputnik.cz

Johnson žádá Trumpa, aby se příští týden, až přijede do Londýna na summit NATO, nemontoval do britských předčasných voleb… Erdogan před summitem NATO vzkazuje Macronovi, že jeho slova o „mozkové smrti“ Aliance svědčí o tom, že by si sám měl nechat jít zkontrolovat, jestli jeho mozek ještě žije… Paříž si už předvolává tureckého velvyslance…
T. Spencerová, FB

I z výše uvedeného je patrné, že Spojené státy bojují v současné době především na ekonomickém poli a v tomto duchu je třeba chápat i tlak USA v oblasti Jihočínského moře i události v čínském Hongkongu. Zcela evidentní je i tlak na plynovod Nord Stream 2, což vyvolává i mezi samotnými evropskými zeměmi napětí – Dánsko kupříkladu odvolalo svůj souhlas s vedením plynovodu na svém území, ve sporu je Polsko s Německem, Ukrajina s Ruskem… Moskva přitom spouští nový plynovod směrem do Číny a Rusko prozatím odpískalo další jednání o smlouvě týkající se strategických útočných zbraních – Spojené státy nejsou k této diskusi údajně připraveny.

Finsko, Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko a Švédsko se k nevoli USA připojily k finančnímu projektu INSTEX, který z iniciativy Německa, Británie a Francie umožňuje obcházet americké sankce proti Íránu… 42 procent mladých Američanů by si za prezidenta nejraději zvolilo socialistu, což platí i pro zhruba stejný počet voličů Demokratické strany… 63 procent Američanů současně podporuje zvýšení daní pro bohaté, jaké prosazuje demokratická prezidentská Elizabeth Warrenová… nejspíš proto demokraté do boje o Bílý dům vysílají miliardáře Michaela Bloomberga, který kdysi prosazoval naopak zvýšení daní pro chudé, a to ve snaze zajistit jim delší život… fascinující…
T. Spencerová, FB

Migrační pohyby po evropském kontinentu opět nabírají na síle a jde především o tradiční cesty – Itálie a Řecko byly obohaceny o tisícovku migrantů během jediného dne, přičemž Řecku již dochází trpělivost – to by ovšem měly zdejší politické špičky přednést v centru evropské říše a žádat o důslednou ochranu vnějších hranic. Byla by to ovšem stejná snaha, jako jít prosit o pomoc přímo pašeráky. V končinách zdejších se opět probírají syrští (a jiní) sirotci, ovšem sněmovna na toto téma odmítla jednat, proti je i premiér A. Babiš a zvolna od této nesmyslné ideje couvá i ministr vnitra J. Hamáček. Hamáčkovy námitky jsou ovšem spíše právního rázu, on sám se k migraci v žádném případě zády neotočil, nehledě na fakt, že Sýrie žádá o návrat svých občanů včetně dětí zpět. Aktivita autorky původní myšlenky však zřejmě bude pokračovat za pomoci některých neziskových organizací, jež chtějí páchat dobro za každou cenu aniž by aktéři domýšleli následky svých činů nejen s ohledem na psychiku těchto dětí, ale i mezinárodní důsledky. Na domácí půdě však migrantů přibývá a to nehledě na uklidňování z vládních kruhů, hovoří o tom alespoň statistiky cizinecké policie. Cizinců obecně je v naší zemi nebývalé množství – každý z nás se jistě denně s nějakým, například ukrajinským dělníkem setkává, je však otázkou, zda je do budoucna tato politika správná; z vlastní zkušenosti můžu popovídat o řidičích autobusů, s nimiž se nelze česky ani dorozumět a styl jejich jízdy odpovídá jejich domácím podmínkám. Poměrně sledovanou soudní kauzou byl případ Lybijce, který byl souzen za znásilnění a výsledek odpovídá předpokladu – viník byl uznán za psychicky narušeného a trestu unikl. Těžko si představit, že stejný verdikt by padl v případě našince. Důsledky takových „spravedlivých“ rozsudků jsou známy po celé Evropě – křesťanství zkrátka dostává na frak a islám bují jako rakovina.

Nejhůře postiženou oblastí v Evropě je v tomto směru Švédsko, které papež František dává za vzor multikulturního soužití, přičemž raketově narostl počet bombových útoků, migrantské klany se tu řežou na ulicích, některé čtvrtě již normální člověk nenavštíví, městské správy osekávají rozpočty domorodcům a daňoví plátci financují teroristy. Stejně neradostná situace panuje i v sousedním Německu, kdež kriminalita nejtěžšího kalibru probíhá prakticky denně a napětí se dá krájet právě před vánočním obdobím. A penízky na vydržování cizinců pomalu docházejí… Prakticky totéž zažívá Francie, kde je statisticky každých šest minut znásilněna žena, islám expanduje a útoky na křesťanské symboly nabývají na intenzitě. V ostatních zemích eurozóny je však situace podobná – v Británii děti migrantů noži a mačetami přepadli kino, Birmingham je již muslimskou zónou. Samotný Londýn zažil vskutku hororovou scénu, když terorista propuštěný na podmínku na London Bridge dva lidi usmrtil a několik jich zranil a k incidentu se vyjádřil i B. Johnson. V Belgii se útočí mačetami na řidiče kamionů. Muslimská doktrína, importovaná právě migranty, má ovšem dopad na původní křesťanskou kulturu, která je pod drtivým tlakem a bude mít neblahé následky. Je přitom evidentní, že ze strany EU pomoc sotva přijde.

V pátek pobodal Usman Khan 5 lidí v Londýně – dva z nich zemřeli. Khan byl zastřelen. Khan se ve věku 19 let (asi jeden ze sirotků Šojdrové) stal členem londýnských pákistánských džihadistů. Plánovali vyhodit do vzduchu londýnskou burzu a americké velvyslanectví, zabít Borise Johnsona, děkana katedrály St Paul a dva rabíny. Za přípravu těchto činů byl odsouzen v roce 2012. V roce 2018 byl podmínečně propuštěn s elektronickým náramkem. V roce 2019 ubodal dva lidi. V plánu měl zavraždit 8 lidí.

Jakeš a další mají být obžalováni za zastřelení lidí na hranicích.

Kdy budou evropští politici (včetně těch českých), kteří podporují migraci do EU a brání islám, odsouzeni za vraždy Evropanů, kteří zemřeli v důsledku jimi prosazované politiky?
Zvědavec.org

Klimatická horečka rovněž běží na plné obrátky, přičemž některé neziskovky se ani nesnaží zakrývat, že tu svoji ideu prosadí třeba i násilím a své pochybné myšlenky provází leckde i konkrétními činy – jde zejména o uhelné doly či kanceláře. Z tohoto pohledu začíná být skutečně horko a jak se zdá, tak (zřejmě placených) fanatiků se vždy najde dost – rozumu u nich ale pomálu. Pod kotel horečně přikládá i OSN, kterážto instituce ve svých prohlášeních neustále zvedá prognózovanou globální teplotu, aby dostala do varu i ty dosud váhající jedince a Evropská unie jako jeden blok vyhlásila stav klimatické nouze, aniž by věděla, co vlastně činí. A co se životního prostředí okolo nás týká? Obvyklý kolotoč – jedni přírodu zanášejí nepořádkem, jiní po nich uklízejí

Z ostatních zpráv:

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...