Zrcadlo týdne 26.8. – 1.9. 2019

0

Poslední srpnový týden znamená pro školáky a většinu obyvatelstva konec prázdnin i dovolených a nastává čas se vrátit do školních lavic i pracovních procesů. Z hlediska domácích i světových událostí byl závěr srpna neobvykle rušný a svědčí o stále dynamičtějších procesech – bohužel ne vždy k dobru věci. V domácích událostech doznívají události okolo výročí srpnových událostí roku 1968 a vazby na další události – zejména turistická akce pod hlavičkou „Milionu chvilek“, kdež byla vůdcem M. Minářem jeho rukama veřejně roztrhána Ústava ČR, načež tento „hrdinný“ čin byl předmětem mnoha komentářů a ani příznivci jeho fan klubu tentokrát nebyli tak úplně nadšeni. Původní cíle „Chvilkařů“ se také co chvíli mění, což zcela odpovídá taktice politických neziskových organizací založených s cílem změny politických poměrů v zemi vzešlých z demokratických voleb a nahrazení politických reprezentantů svými lidmi skrze tlak zfanatizované ulice. Příznačné přitom je, že si tyto „neziskovky“ privatizují veškeré (pro ně) důležité události zanesené v kalendáři a dá se předpokládat, že letošní „oslavy“ velkého Listopadu 1989 budou v režii „Chvilkařů“ i mezinárodních NGO. Jedním z témat protestujících davů s velkým vůdcem Minářem v čele byly i události spojené s odvoláním ministra kultury A. Staňka, přičemž trnem v oku bylo odmítnutí nového kandidáta M. Šmardy prezidentem M. Zemanem, čehož okamžitě využila politická opozice (včetně Minářova spolku) a spustila křik o porušování Ústavy ČR. Nějak ovšem tito ochránci a samozvaní vykladači ústavních článků z řad uctívačů Havlova kultu pozapomněli, že jejich svatá ikona učinila v roce 2003 totéž:

„Podle mého výkladu ústavy i podle výkladu ústavních právníků mohu jmenování odmítnout.“ (Václav Havel v rozhovoru pro časopis Respekt v lednu 2003, když odmítl jmenovat Miroslava Grégra ministrem ve vládě Miloše Zemana).
J. Bradávka

Velmi zajímavé a místy až nechutné byly hrátky vnitřně rozpolcené ČSSD okolo výběru nového kandidáta, konečným favoritem na kulturně ministerský post se nakonec stal L. Zaorálek, což svědčí minimálně i o krizi osobností v ČSSD. Na kulturním poli – tedy v Zaorálkově ministerské zahradě – však rovněž probíhá lítý boj mezi některými umělci a není nouze ani o pokrytecké postoje některých ředitelů uměleckých stánků.

Při procházení zdrojů událostí na tento týden jsem vůbec netušil, že událostí, která se zvrátila v malou válku, bude diskuse o soše maršála I.S. Koněva, kterážto zde drahná léta stála, aniž vzbuzovala jakékoli vášně a emoce. S příchodem nové liberální krve na radnici v Praze 6 se ovšem tento památník stal velmi nežádoucím a to natolik, že vandalské pomalování je starostou O. Kolářem vyloženě ignorováno, zato dobrovolníci čistící barevné skvrny zachycení městskou kamerou jsou doslova šikanováni a kriminalizováni. Celá záležitost je starostou Kolářem posunuta do vyloženě politické roviny a zejména jeho vidění světa včetně vidění celé liberální „demoblokové“ (s prominutím) smečky – i v této rovině je evidentní snaha o přepisování dějin a indoktrinace liberálních dogmat jde stále razantnější formou vpřed. Radnice Prahy 6 nechala celou sochu maršála Koněva překrýt plachtou – údajně před další možnou barevnou výzdobou, ovšem plachta byla vždy někým sejmuta a o památník se vede skutečný boj. Poměrně úsměvné je lkaní O. Koláře, že mu přichází nenávistná korespondence a proto požádal o policejní ochranu – dvojí metr je zde vyloženě na hony cítit, neboť když kupříkladu předseda SPD T. Okamura dostával podobné „pozdravy“, nikdo se nad tím ani nepozastavil. Poměrně zvláštní současná reakce starosty Prahy 6 však ani nekoresponduje s jeho někdejšími prohlášeními na adresu památníku – lze tedy usuzovat, že tuhne stranická rétorika jeho partaje (TOP-09) a přitvrzuje i boj proti novodobému nepříteli liberálních „demokratů“ – Rusku. V komentářích pražské havlérky často zaznívají různé argumenty proti osobě I.S. Koněva, nicméně pokud chceme být stejně důslední i u ostatních památníků a sousoší různých historických osobností, nezbudou nám v českých luzích a hájích prakticky žádné – na každého by se dalo najít pár „chloupků“ a to včetně tolik opěvovaného T.G. Masaryka. Starostovi Kolářovi bych osobně poradil vyrovnat se se svojí protiruskou fóbií (způsobů je mnoho – od lékařských zákroků až po odstoupení z funkce) a památník v majetku Prahy 6 svěřit nějakému historickému spolku, který by se o něho staral a který by se bezpochyby našel. Rovněž bych mu nedoporučoval se příliš ohánět vůlí občanů, neboť pohled na volební výsledky jeho partaje hovoří dost jasně. Naštěstí i v samotné metropoli je stále ještě dost soudných občanů, kteří aktivitu O. Koláře odsuzují a mají odvahu jít proti liberálnímu proudu.

Radnice Prahy 6 zabránila úředním rozhodnutím ve vyčištění sochy maršála Koněva poté, co si vlastenecký aktivista s manželkou přinesli hadr a vodu! Vedení TOP 09 na radnici dostalo echo od kamerové služby městské policie, že někdo likviduje “uměleckou performanci” na Koněvově soše! Výbušný výrok naznačuje, že vedení radnice má k dispozici kamerové záznamy vandalů, kteří sochu polili barvou, ale kryje jejich čin a odmítá pachatele žalovat! Rozlitá barva ukazuje na pouliční performanci ve stylu skupiny Ztohoven!
Zdroj: https://aeronet.cz/news/video-radnice-prahy-6-zabranila-ured
www.zvedavec.org

Nejen události okolo památníku I.S. Koněva vedou k mnoha úvahám o směru současné společnosti, o nástupu nové liberální totality, o chování mnoha politiků, jež k demokratickému smýšlení mají opravdu daleko a vůbec o smyslu některých státních úřadů, kde se uměle vytvářejí nová teplá místečka, o jejichž smyslu se dá opravdu polemizovat.

Problém současného režimu je v tom, že už není de facto demokracií (de iure ještě ano) a je zásadně nestabilní. Ulice ho má destabilizovat úplně. Technicky vzato se má uskutečnit přechod od státu posledních zbytků obecného blahobytu (welfare state) ke státu, kde je ulice mobilizována pro militaristické zájmy jednoho promile (warfare state).
V. Umlauf, E-republika.cz

Ekonomická stránka naší země stále ještě vykazuje poměrně dobré výsledky, nicméně německá ekonomika jde již jasně nedobrým směrem a vzato z celkového pohledu Evropské unie, je zde silně cítit zápach paniky. Stále více se rovněž ukazuje, že zachování české koruny místo eura byl spíše pud sebezáchovy, neboť na případnou krizi, která nutně přijde, doplatí zejména země platící eurem. V Českých, Moravských i Slezských zemích však občané sami cítí, že současný trend relativního blahobytu nebude „na věčné časy“ a již sami začínají cítit ve vzduchu nejistotu. Dá se z toho usuzovat, že naštěstí vládne mezi lidmi ještě zdravý selský rozum i zdravá skepse, neboť logicky vzato – pokud je naše ekonomika svázána s ekonomikou unijní, jakékoli změny se dotknou i nás. Na globálním finančním poli se v posledních letech dějí i doslova razantní změny – o konci dolarové hegemonie se ještě před několika málo lety hovořilo jakožto o konspirační teorii, nástup zlatých rezerv mnohými zeměmi však žene cenu tohoto kovu do několikaletých maxim a stoupající ceny naznačují i příchod neblahých časů. Slepou uličkou se stávají i některé tzv. kryptoměny, zejména aktivita Facebookové libry je předmětem kritických úvah. V našich finančních vodách se objevily vlny kritiky ohledně nákupu amerických vrtulníků, které spíše zavánějí „přátelským doporučením“ ze strany prodávajícího než svobodnou volbou. Kontroverzní nápad je i případné založení „Národního investičního fondu“, Ministerstvo financí sečetlo chyby při čerpání peněz z fondů EU od našeho vstupu do EU a není se čím chlubit a totéž ministerstvo vybralo jakožto nejvýhodnější nabídku na dodávku síťových prvků tolik zatracovanou společnost Huawei. Nadprůměrné zdanění práce a podprůměrné mzdy – to je realita v ČR.

Blok s názvem „Cenzura a ohlupování“ již dostala své pevné místo v týdenním přehledu a notně bobtná. Do konfliktu s liberálním vzorem myšlení se dostává čím dál více příspěvků i jednotlivých webů a cenzura dosahuje svých dalších výšin, přičemž skutečným „vzorem“ nám může být Německo, kdež sledování masových médií již těžce postihuje své konzumenty. V USA stane před soudem společnost provozující sociální síť Facebook a předmětem žaloby je cenzura. Zvláštností je, že žalující stranou je pravicová konzervativní komentátorka L. Loomerová, jež je na Facebookovém indexu nebezpečných osob – pokud jste nevěděli o tomto seznamu, tak nyní víte. Je to však jen malá náplast na zneužívání dat uživatelů a liberální nálevnu skrze sociální sítě (podobné praktiky mají i na Twitteru i jinde), přičemž již nějakou dobu perlí i server You Tube. Situace notně tvrdne i našich končinách – „naše“ Česká televize chystá sérii propagandy, Petříčkovo ministerstvo si vytvořilo nový – jistě dobře placený – post zmocněnce pro odolnost vůči novým hrozbám (poměrně překvapivě jím bude generál J. Šedivý – nabídka to musela být opravdu „zajímavá“). Není divu, že pamětníkům současná doba musí připadat velmi povědomá, přičemž míra cenzury před rokem 1989 byl v poměru k dnešní situaci jen amatérským pokusem.

Pouhý den po rozsáhlé cenzurní akci proti „pravicovým“ a „nenávistným“ postům YouTube zdůrazňuje, že nejdůležitější je pro něj zůstat „otevřenou platformou“… fascinující…
T. Spencerová, FB

Ani agenda se zkratkou LGBT neutichá a tato novátorská ideologie proniká jako rakovina do všech koutů společnosti, přičemž se ukazuje, že účastníci různých „Pride“ ani nemají základní znalosti o tom, co podporují. Obdiv v této pohnuté době sklízí potencionální pacienti Chocholouškova ústavu a i na této frontě budou nepochybně otevřena další stavidla novodobých „normalit“, povede se ostřejší kampaň proti hloupým starcům i vesničanům a tématem nové doby bude zcela nové pojetí humanity, přičemž toto slovo bude zvolna mizet ze společenského slovníku.

Evropská říše pokračuje ve své obvyklé praxi stále „těsnější integrace“, což nutně provází a provázet bude i stíhání nepohodlných názorů a své polínko do ohně pod kotel této doktríny si přiložila i Česká republika a to jmenováním V. Jourové na post české eurokomisařky. Lze předpokládat, že A. Babiš byl pod jistým tlakem že jmenoval právě tuto osobu, kterážto se po jeho zádech vyšplhala do dobře placených struktur evropsko-unijní byrokracie a záhy dala jeho partaji vale, přičemž chce i nadále pracovat na „přiměřené“ regulaci internetu – jinými slovy cenzurovat. O „demokratické“ podstatě EU vypovídá i případ Srbska, které uvažuje o vstupu do EU, nicméně překážkou jsou obchodní vazby na Eurasijský ekonomický svaz – to má svoji logiku, EU vystupuje navenek jako jednotný ekonomický blok, nicméně daň za členství bude stejná jako v případě dalších malých zemí zejména bývalého východního bloku – ze Srbska se stane stejná kolonie velkých zemí EU, především Německa a Francie. Poněkud matoucí je v této roli Maďarsko, jež silně podporuje vstup dalších zemí do bloku EU včetně Albánie – patrně v naivní představě, že se posunou faktické hranice EU a Maďarsko již nebude muset čelit takovému tlaku migrantů z jihu a jihovýchodu. Srbsko (a případné další země Evropy) vstupem do EU ztratí svoji suverenitu a vstoupí do stejné řeky plánované multikulturní Evropy se všemi důsledky a to právě v době, kdy vedení EU zvažuje vytvoření jakéhosi „suverénního fondu“, jehož účelem by mělo být nalévání peněz do průmyslových gigantů Německa a Francie (samozřejmě).

Naše republika žije v situaci, kdy si nemůže přijímat vlastní zákony, jsme pod sametovou okupací elit Bruselu a komu se to nelíbí, je mediálně popraven a případně kriminalizován jako extremista nebo hlasatel předsudečné nenávisti. Aktivity aktivistů jen odvádí pozornost od faktu, že z moci marxistů jsme přešli pod kuratelu globálního neomarxismu. Je to sice sametová, ale o to důkladnější totalita. Dnes začíná neomarxistům téct do bot, takže maska demo-demokracie brzo spadne.
R. Fiala, euportal.cz

Slovensko si připomínalo v těchto srpnových dnech výročí Slovenského národního povstání a jak je již v této době zvykem, oslavy se místy vymykaly běžným a zavedeným zvyklostem, přičemž pro některé politické persony musely být spíše utrpením, ovšem kariéra je kariéra a tak se museli alespoň ukázat – na některých politicích to bylo vyloženě vidět. V zásadě však proběhly oslavy v důstojné atmosféře a ani slovenská prezidentka Z. Čaputová nevybočila ze svého obvyklého směru a pronesla projev plný prázdných frází. Ta si ostatně „vysloužila“ kritiku za svá slova při návštěvě Německa a poněkud kontroverzní krok, kdy jeden den žádala, aby v případu „Kočner“ odstoupili všichni podezřelí s vazbami na tuto osobu a vzápětí vyjmenovala za velvyslance v SAE M. Kováče mladšího, syna bývalého prezidenta, jež má na triku několik podezřelých kauz.

Vztahy Německa s USA jsou již nějakou dobu pod napětím, přičemž nosným tématem je ekonomika a dráždivou látkou v očích D. Trumpa je ruský plynovod Nord Stream 2, který ani výhrůžky na adresu Ruska a Německa nezastavily a projekt se blíží ke svému finále.

Poněkud napjatá je situace v Itálii, kdež lídr M. Salvini vsadil na předčasné volby a kalkuloval se svým jasným vítězstvím, nicméně soupeři měli lepší karty a Salviniho vyšachovali z politického ringu mimo provazy. V Itálii tedy vzniká nová koalice politicky nesmiřitelných protivníků a to Hnutí pěti hvězd a Partico Democratico (PD, italská verze sociální demokracie). Na první pohled se může zdát, že Salviniho politická hvězda zapadá, avšak tento lídr má velký potenciál a tah na branku a může v příštích řádných či mimořádných volbách ještě srazit opozici do kolen – nehledě na fakt, že koaliční jednání mezi Pěti hvězdami a PD nebudou lehká a stále ještě nelze vyloučit předčasné volby. Mnout ruce nad tímto vývojem si může EU a vítači migrantů, pro budoucnost evropského kontinentu je to zpráva nedobrá.

Maďarský Orbán politoval svého „spolubojovníka“ Salviniho, který byl ze své vlastní vůle vyšachován z italských mocenských schémat, nicméně není jisté, jestli Salvini opravdu už prohrál, neboť protestní Hnutí 5 hvězd po socialistech chce, aby ve společné vládě uznali její programové priority…
T. Spencerová, FB

Francie v uplynulých dnech přivítala účastníky summitu zemí G7, čemuž předcházela diskuse o obnovení formátu G8 – tedy přijetí Ruska zpět do náruče ekonomického klubu. Debatu rozpoutal D. Trump, ovšem lídři zemí EU se postavili jasně proti a nejhlasitějším kritikem byl opět polský rusofob D. Tusk. Pikantní je názor samotného Ruska, který se dle vyjádření ruské diplomacie nijak zvláště nesnaží o návrat do tohoto kroužku a má to svoji logiku – na paty G7 totiž šlape Eurasijský ekonomický svaz s Ruskem, Čínou, Indií a dalšími zeměmi. Zvláštní kapitolou je Írán, jehož ministr zahraničí M. Džavád Zaríf se na summitu rovněž objevil. Závěry summitu nijak zvláště nevybočovaly z rámce současných událostí ve světě, na něž závěrečné prohlášení reagovalo a to včetně situace v Hongkongu, na což Čína ihned poněkud podrážděně zareagovala. Jedna zásadní událost však zemí galského kohouta proběhla – francouzský lídr E. Macron otočil protiruským kormidlem a vyzývá lídry zemí EU, aby učinili totéž. Nečekaným obratem zaskočil dokonale nejen vedení EU, ale i mnohé hráče hrající protiruskou notu.

Na summitu nejvyspělejších nejvyspělejších států G7, padlo zásadní rozhodnutí. Rusko členem skupiny nebude. Nepatří totiž prý do rodinného klubu komunity liberálních demokratů, napsaly The Moscow Times.
PL

Britský premiér B. Johnson aktivně vyjednával v tomto týdnu odchod své země ze struktur EU, přičemž vedení bruselské říše je stále neoblomné – události okolo Brexitu tak jasně ukazují, že Evropská unie není žádným dobrovolným sdružením zemí a za odchod se tvrdě trestá. Přítrž dalšímu vyjednávání v parlamentu učinila královna Alžběta II., která schválila pozastavení činnosti parlamentu, tudíž další kolo politických diskusí se očekává až v měsíci říjnu.

Ukrajina se od událostí na kyjevském Majdanu stala pouze prkny divadelního pódia a se vstupem V. Zelenského do politiky se otevírají stavidla informací a to zejména v souvislostmi s bývalým prezidentem P. Porošenkem a jeho obchody s americkými „přáteli“ – jinými slovy – na povrch vyplouvají informace o špinavých kšeftech P. Porošenka například s J. Bidenem, což může mít dohru přímo na americké politické scéně. Sám D. Trump chce přehodnotit vojenskou pomoc Ukrajině a tato země se (celkem očekávaně) stala jen rejdištěm amerického byznysu, byť nálady vůči američanům nejsou právě na nejlepší úrovni. Na svoji chvilku čeká i kontroverzní oligarcha I. Kolomojskij, který sní o státním převratu v Rusku a návratu Krymu. Mezitím se ovšem stávají drobné nehody – například bývalé guvernérce ukrajinské národní banky.

Tak s napětím očekávaná „výměna zajatců“ mezi Ruskem a Ukrajinou se v pátek, očividně, nekonala… i když se „něco“ dít muselo, protože na letišti v Kyjevě už čekal (kromě novinářů) i tajemník státní bezpečnostní rady… teď se spekuluje, kde se vlastně zpráva o „výměně“ vzala, zatím se zdá, že se jen „nabalovala“ jako sněhová koule, nicméně na počátku prý mělo být nedávné setkání Macrona s Putinem a náznaky, které do éteru vypustil ruský politolog Alexej Česnakov, který prý spolupracuje s Putinovým Surkovem… v každém případě se nic moc neděje… a Rusko mezitím „z úcty k ukrajinskému národu“ pozvalo Zelenského na 9. května do Moskvy na oslavy vítězství ve druhé světové… že by přijetí pozvánky mohlo být cenou za propuštění Ukrajinců vězněných v Rusku?…
Ukrajina podepsala s Polskem a USA dohodu o nákupu předraženého amerického zkapalněného plynu… od roku 2021 by měla Ukrajina přes Polsko dovážet šest miliard krychlových metrů plynu… mimochodem, Gazprom pro příští rok očekává, že jeho dodávky plynu do Evropy propadnou až o skoro pět procent…
T. Spencerová, FB

Spojené státy pod vedením D. Trumpa i nadále vedou boje na několika frontách, přičemž nejvíce v oblasti ekonomické a to zejména s Čínou, načež tato země zmírňuje ostří konfrontace a nabízí dialog, ovšem své zájmy i nadále tvrdě a nekompromisně hájí. Oblíbenou sankční hru vedou Spojené státy i proti Rusku a to údajně za kauzu „Skripal“, což vyloženě bije do očí a spíše než o reálná fakta se zde jedná jen o záminku spojenou s plynovým potrubím Nord Stream 2 – svědčí o tom i vadnoucí poptávka po LNG, neboť čínský odběratel zastavil v USA úplně nákup a svou pozornost obrátí spíše k ruským levnějším zdrojům. Je to zároveň daň za Trumpovu sankční politiku a jen těžko může očekávat, že Čína se na americký (předražený) plynový trh vrátí. Zvláštní je i přístup USA k jihokorejským raketovým pokusům – vzpomeňme na harašení zbraněmi a horečné vyjednávání mezi vůdci obou zemí ještě před nedávnem, načež nyní létají rakety jedna za druhou a Bílý dům hraje mrtvého brouka (ačkoliv v odborných kruzích panuje silná nervozita). D. Trump v té době pravděpodobně učinil jen politický ústupek válečným jestřábům, nyní se soustředí na obchodní boje zejména s Čínou a neopouští jej ani myšlenka na „deal století“ – koupi Grónska: pro začátek tam plánuje otevřít konzulát. Americký prezident rovněž stojí před obhajobou svého druhého prezidentského mandátu a již nyní opozice nešetří municí – jde zejména o jasně upadající vliv USA ve světě.

Bez ohledu na oficiální americký zákaz Spojené arabské emiráty vyslaly na aktuálně probíhající mezinárodní veletrh v Damašku rekordní obchodní delegaci…
T. Spencerová, FB

Horká půda v Sýrii odráží i vztahy mezi jednotlivými účastníky bojů, které jsou poměrně komplikované a neméně komplikovaná situace panuje v zásadě na celém Blízkém východě. Do víru válečného ohně vnáší značný chaos i Izrael, který v minulých dnech útočil na území třech svrchovaných států, aniž by se proti této svévoli ozval jediný hlas tzv. Západních zemí. Na to, že v Sýrii krom vlastní vládní armády může legálně působit jen armáda Ruska, je zde až neobyčejně vojensky živo. Své zájmy si v Sýrii tvrdě vymáhá i Turecko, jež v současné době inklinuje spíše k Rusku a tlaky USA (potažmo NATO) vedou spíše k opačnému efektu – Turecko kupuje ruské systémy S-400 a zvažuje i nákupy letounů stejného dodavatele.

Nálet (nebo možná raketový útok), k němuž se přihlásily Spojené státy, zacílil v severosyrském Idlíbu na shromáždění velitelů dvou džihádistických skupin, které vyhlásily loajalitu Al Kajdě (Harás al Dín a Haját Tahrír al Šám)… prý zahynulo celkem na 40 lidí, možná to všechno i byli džihádisté, ale není zcela jisté, zda je mezi obětmi také lídr syrské frančízy Al Kajdy Abú Muhammad Džulání… ale i kdyby byl, praxe potvrzuje, že zabíjení teroristických velitelů na reálnou situaci žádný trvalý vliv nemá… útok se ale uskutečnil jen pár hodin poté, co Sýrie s Ruskem v Idlíbu vyhlásily jednostranné zastavení palby, čímž fakticky lídrům džihádu umožnily sejít se na jednom místě ke strategické poradě, což vyvolává silný dojem, že příměří i nálet byly koordinovány… podle dostupných syrských zdrojů Američané v každém případě o náletu Rusy informovali předem a ti předali zprávu Syřanům… a po své návštěvě Moskvy z minulého týdne podle všeho „sám od sebe“ změnil názor na Idlíb i turecký Erdogan, který podle všeho ukončil veškeré zbrojní dodávky džihádistům… aby byla jejich likvidace snazší… nejspíš je to ale už dlouhodobější trend, protože džihád „zničehonic“ nemá k dispozici tolik protitankových střel, jako dřív… a rovněž lze předpokládat, že to byla právě turecká tajná služba se svými možnostmi v Idlíbu, kdo Američany na setkání velitelů džihádu navedl… džihádisté už pálí Erdoganovy portréty a mají ho za zrádce, zatímco turecká pohraniční stráž odhání od svých hraničních přechodů s Idlíbem lidi slzným plynem, ale i ostrou palbou, přičemž nejméně dva lidé/džihádisté? byli zabiti… čili, možná hrozilo, že by Sýrie s Ruskem porazily teroristy v Idlíbu i bez hlavních světových „bojovníků proti teroru“ z USA, a tak se Washington rychle přidává… a možná že nynější příměří, které Al Kajda beztak nedodržuje, je nejspíš tím posledním před likvidací džihádu v Idlíbu, neboť syrská armáda přesouvá k Idlíbu další posily
T. Spencerová, FB

Zprávy z oblasti migrace zejména afrického obyvatelstva na evropský kontinent přinášejí nové důkazy o „integraci“ a zejména opravdu „čistých“ úmyslech převaděčů – na hranici Slovinska s Německem se jeden takový snažil s dodávkou plných utečenců uprchnout před policií a skončil v příkopu. V silně multikulturní Británii se zločinci snaží vyhnout deportaci s tvrzením, že mají deprese a z toho důvodu znásilňují (a prochází jim to), gangy cizinců bojují mezi sebou a o vděčnosti za nový domov ze strany migrantů nemůže být vůbec řeč – je to rétorika kolonizátorů. Rovněž Švédsko zažívá své a návštěva hudebních akcí či festivalů začíná být značně riziková, načež zdejší ministr hlásá, že znásilnění jsou naprosto běžná a veřejnost tím uklidňuje. Ve Francii se rozdávají tresty za pouhé demonstrování na hranicích, v Lyonu jistý žadatel o azyl vyšel na ulici a zběsile bodal do lidí. V Itálii přistěhovalci jen tak z plezíru zapálili stromy v parku a natáčeli selfíčka a tato země doposud jako jedna z mála bojuje i nadále proti nelegální migraci a tučným ziskům pašeráků – vzhledem k politické situaci je nejisté, jak dlouho ještě tento boj za záchranu Evropy potrvá.

Evropská unie:
Dvě zprávy z dnešních novin:
První
V noci na středu byla na ulici ve Stockholmu zastřelena 18letá dívka. Tragédie se stala na severozápadě metropole, nikdo nebyl zadržen… Během dvou dnů je to už druhý případ, kdy se obětí střelby stal nevinný člověk. V pondělí byla na ulici města Malmö na jihu Švédska zastřelena třicetiletá žena, která držela v náručí batole.
Druhá
V bavorském městečku Nordendorf nedaleko Augsburgu zaútočil v úterý odpoledne čtyřiatřicetiletý muž na náhodné kolemjdoucí a dva muže těžce zranil šípy.
_______
Tak copak nám v těch zprávách chybí? Správně. Jakákoliv zmínka o původu či barvě útočníků. Jinak je zpráva až příliš podrobná. Například se dozvídáme, že policie byla přivolána v 1:30 SELČ. Takže když chybí, jako by tam byla. Číst mezi řádky ještě umíme.
www.zvedavec.org

V klidu nemůžeme zůstat ani my, doma, v českých, moravských i slezských luzích a hájích, neboť i k nám zvolna tiše a plíživě nelegální migrace kráčí, přestože naše vládní úřady tvrdí opak. První případ znásilnění, který se odehrál na Litoměřicku se konečně dostává před soud a můžeme si být jisti, že pod novým vedením bruselské říše nebude poslední. Smutná role církve v ničení svých vlastních hodnot je dost nepochopitelná, naštěstí i zde se najdou duchovní, jenž jdou proti svým nejvyšším autoritám;  jinou kategorií jsou prodejní „novináři“, jenž jsou ochotni za svých třicet stříbrných zradit cokoliv.

Klimatická hysterie pokračuje neztenčenou silou a mocně tlačí na naše peněženky, byť některé dílčí kroky této novodobé doktríny mohou přinést i jistá pozitiva, nebýt ovšem horkých hlav a socialistického myšlení – závazky a termíny plnění novodobých svazáků je spolehlivá cesta do pekel, neboť cíle jednotlivých závazků jsou leckdy i nad možnosti čaroděje typu Harryho Pottera. To ovšem nebrání části politické reprezentace v rámci sběru svých politických bodů ohnout hřbet a zapřít fakta – konec konců mnoho našich politiků již nějaký ten čas žije spíše v pohádce. Uměle vytvořená ikona klimatické ideologie G. Thunbergová mezitím zdolala Atlantik (zprávy o převozu vrtulníkem byly zřejmě nepravdivé) a bude pokračovat ve svých apoštolských misích následována svými věrnými, poučenými o klimatické apokalypse do dvanácti let. V mezidobí se zatím planeta Země potýká se skutečnou apokalypsou ve formě hořících pralesů (byť některé požáry jsou pro obnovu žádoucí) i lesů a to mnohdy víceméně z důvodů typicky lidských a nízkých – kvůli penězům.

 

Brazilie:
Seznam Zpravy.cz přinesl článek s titulkem: Plíce planety hoří. Prezident se pod tlakem rozhodl nasadit už i mimořádné prostředky
Bravo! Mainstream informuje o tom, že plíce planety Země hoří. Že jsou Plíce desítky let(!!!) po částech odřezávány z Biosystému Planety si všimnout nestačil…
Český rozhlas další v řadě… Zprávy 26.8.2019 v 08.00h: “Jen v Brazílii se o víkendu oheň rozšířil na území o velikosti zhruba poloviny Evropy.”
Archiv ČRo zde (dostupnost 1měsíc)

Video 1min – ubývající prales v čase…

Důsledky mohou být skutečně zásadního významu (včetně změn proudění) Hoří také rozsáhlé území na Sibiři, Aljašce a vůbec požárů (chápej:odlesňování) je zvláštně mnoho v jednom čase (dále třeba požár na Kanárských ostrovech, české lesy odcházejí…. ) Od odborníků na oteplování se dozvíme, že změna klimatu souvisí s auty, kravami, tuhými palivy v domácích kotlích…
Opravdu náhoda? Zdá se, že Grétka a CO2 agenda bude mít v dalších letech žně!
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/plice-planety-hori-prezid…
Klasifikace: zdravi,ekologie
www.zvedavec.org

Základní vlastností víry je absence a nepotřeba důkazů, což nová ideologie naprosto splňuje, neboť závěry výzkumů hovoří o poněkud rozdílných pohledech na celkovou změnu klimatu a v zásadě dochází k závěru, že není v lidských možnostech výrazně ovlivnit její změnu. Ideologické dogma je však nastartováno a ekologické pozérství je nyní trendem – nikoliv však lidská práce na zlepšování životního prostředí, přičemž v souhrnu všech novodobých trendů se zdá, že český Kocourkov byl jen vzorovou obcí dnešních dnů a Potěmkinovy vesnice dostaly nový impuls do žil.

Zvláštní doba…, v níž mají gesta větší hodnotu než činy. Kdy je daleko méně podstatné, co reálně děláme, protože se mnohem více počítá, jak u toho vypadáme. Důležité je bojovat za tu správnou věc, správně u toho vypadat a mít ze sebe ten správný pocit. A pak ještě pod vlivem vlastního spasitelského komplexu svoji „správnost“ náležitě vykřičet do světa prostřednictvím médií a sociálních sítí.
K. Stonjeková, iprima.cz

Z ostatních zpráv:

  • Světový týden ve fotografii na portále Sputnik.cz
  • G. Söros – údajný filantrop jež podporuje i eutanázii.
  • Další země světa stáhla souhlas s uznáním Kosova (mimo jiné jej neuznává ani Slovensko).
  • Fabrika ruských trollů – závod na výrobu revoluce objeven v Rusku.
  • Druhý ročník festivalu o České republice proběhl v Moskvě.
  • Francie oslavovala výročí osvobození od německé okupace.
  • Polsko dostane dalších tisíc amerických vojáků.
  • Napětí v Hongkongu neutuchá, čínské úřady i ozbrojené složky zasahují.
  • Účetní uzávěrka městského pražského soudu obsahuje chyby za miliardu.
  • Hasičské světové hry v Číně ovládli čeští borci. Gratulace!

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...