Přelom dvou letních měsíců přinesl v domácím prostředí různé politické přestřelky, kteréžto jsou spíše dozvuky předprázdninových kanonád, načež je stále zřejmější, že ve vládním slepenci ANO a ČSSD dochází k pozvolnému rozklížení. Prezident M. Zeman po dlouhých jednáních odvolal ministra A. Staňka a ten stačil za svým odchodem řádně bouchnout dveřmi, čímž spustil lavinu komentářů občanstva a rozvířil vodu i v politickém rybníku. Ministerstvo kultury bude nějakou dobu bez hlavy, neboť M. Zeman se jmenováním nového ministra zatím váhá – M. Šmarda se mu nejeví jako nejvhodnější muž na tomto postu, čímž prezident opět dráždí zejména skupinu „demobloku“, kterážto dala na vědomí, že v budoucích parlamentních volbách utvoří koalici a hodlá uspět. Do víru těchto událostí přispěl i premiér A. Babiš, jenž se tvrdě opřel do svého koaličního partnera (a celkem pravdivě) a z ČSSD zazněla naopak kritika o jeho slabosti vládnutí (rovněž celkem pravdivě), ovšem když už byl vystřelen první náboj, tak premiér vystřelil další a zkritizoval ministerstvo T. Petříčka, přičemž do šéfa „zamini“ se pustil i europoslanec J. Zahradil. V těchto týdnech „zazářil“ i náš Senát, kterýžto má stále menší podporu mezi voliči a je vnímán spíše jako odložiště vysloužilých politických person, jenž většinou hlasů schválil ústavní žalobu na prezidenta M. Zemana, která ovšem poputuje do Poslanecké sněmovny a zde patrně i skončí, přičemž tato žaloba silně narazila o hráz Zemanových voličů i některých politických stran i střízlivě myslících politiků.
Miloš Zeman vyhrál prezidentské volby s vysokou účastí. Vyhrál je naprosto férovým způsobem: netlačila ho ani veřejnoprávní média ani neměl finanční převahu ani jinou nepoctivou výhodu. A nikdo ani nemůže tvrdit, že si Zeman počíná jinak, než předpokládali jeho voliči. Senátoři vyšli z voleb s účastí 10-15%, vděčí za své místo stranickým sekretariátům nebo místním mafiím. Musí dokonce i tajit před svými voliči, jak hlasují. Takové to jsou „osobnosti.“ A tihle senátoři se snaží odvolat prezidenta. To je neuvěřitelné! Stejně dobře mohou podávat žalobu proti lidu České republiky. Pokud jim to ústava nebo jiný dokument umožňuje, je to dokument špatný, a vyžaduje rychlou změnu. V duchu slyším, jak někteří křičí, že výhra v prezidentské volbě nedává právo chovat se čtyři roky jako neomezený diktátor. Pak se nabízí jediný legitimní prostředek nápravy: požadovat nové prezidentské volby. Jenže on by Miloš Zeman zase vyhrál.
P. Hampl, euportál.cz
Vládní ČSSD ovšem neskládá své politické zbraně a nastává to, co jsme již v minulých dílech tohoto bloku avízovali – dohady o státní rozpočet na budoucí rok a ČSSD nezklamala; zahájila opět tanečky s matematickým termínem buď/anebo a hrozí opuštěním koaličního slepence v případě, že jí řízené resorty neobdrží patřičnou sumu financí daňových poplatníků na svůj provoz. Bude opravdu zajímavé sledovat, kam až „tvrďák“ J. Hamáček hodlá zajít. Jinou kontroverzní ústavní novelu předkládá poslankyně za ODS J. Černochová – ta by umožňovala vyslání českých vojenských sil do zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentem ČR a schválila by se dodatečně (metaforicky řečeno – dám ti najíst, až nebudeš mít hlad), nicméně novela bude potřebovat 120 hlasů ve sněmovně a tři pětiny senátorů a dá se očekávat silná rezistence nejen některých politických stran, ale i vojenských odborníků. Naše armáda prozatím působí v Pobaltí se specialisty na elektronický boj, z čehož bude mít zřejmě Rusko nelehké spaní. V mezidobí politických hrátek a rétorických cvičení před „kecafonem“ v Senátu i Parlamentu notně houstne atmosféra ve společnosti, která začíná být stále více ovládána hlasitými menšinami, čímž nastává přísná selekce na sociálních barikádách na „lepšolidi“ a ty ostatní, což zažívá i J. Jakl se svým případem napadení v metru a na pražský Hrad už se dopředu hlásí kandidát, který ztratil soudnost a jen těžko projde sítem voličů – i když příklad slovenské Z. Čaputové jasně ukazuje, že i nemožné se občas stává možným.
V ekonomické oblasti bude samozřejmě dominovat a kulminovat boj o státní rozpočet, který se stal spíše politickou zbraní oponentů, nicméně provázanost naší zemičky s okolním světem je nesporná a proto musí české ekonomy zajímat události euro-unijních i světových financí, neboť jakýkoliv pohyb na světových trzích nutně hýbe i našimi finančními vodami. Proto není divu, že se domácí Hospodářská komora rozplývá nad velmi dobrými čísly domácího hospodářství, zatímco profi ekonomové již vidí v globálním měřítku zřejmé potíže, přičemž u našeho nejbližšího souseda na západ od hraničních kamenů začíná být horko zejména v Deutsche Bank a v německé ekonomice obecně. Situace se prozatím jeví tak, že nejbližší finanční krize patrně zavane právě odtud. Centrální banky jsou nyní v hledáčcích ekonomů, naše ČNB je prozatím v klidu a ani výměna české koruny za euro není na pořadu dne. Trhy reagují na cenu zlata, které začíná nabírat na růstu a centrální banky začínají ve velkém skupovat tento cenný kov. Zajímavý posun nastává v oblasti zemědělství, jež komentuje předseda Agrární komory J. Šíma, vůči médiím si rozhodně nebere servítky a v téže rovině kritizuje zemědělské aktivity Evropské unie, která hodlá více otevřít import světového masa včetně toho z USA. Jak to zatočí se zdejším agrárním sektorem ukáže čas.
Novinka v oblasti cenzury se jmenuje Tommy Robinson, jehož jméno hodlá zřejmě Facebook zašlapat úplně do země a dá se předpokládat, že jmen nepohodlných současnému liberálnímu fašismu bude na jeho indexu přibývat. Pomyslný i faktický index nepohodlných alternativních médií již nějakou dobu koluje na webech obránců těch „správných“ hodnot a naše Policie nezůstává pozadu – ve své výroční zprávě za rok 2018 označuje činnost serverů, které se nebojí mít svůj vlastní názor, za hrozbu pro budoucnost – v tomto směru dle švýcarského tisku však svůj boj tzv. Západ prozatím prohrává a hovoříme-li o „fake news“, před jednou takovou lživou zprávou varuje prezidentská kancelář, přičemž jejím nositelem není nikdo menší než „naše“ Česká televize. Ochránci Jandových „hodnot“ začínají společnosti podsouvat doktrínu, která je přitom poměrně průhledná – vymezeným nepřítelem jsou „hloupí“ venkované, starší lidé jež údajně nemají ten patřičný přehled a zejména všichni, jež se neklaní Havlovu kultu a „neslaví“ velký Listopad – tedy většina národa. „Milionkáři“ v čele s vůdcem M. Minářem a jeho „tiskovým mluvčím“ J. Šídlem, jež se angažují v „klubu Pátečníků“ (údajně sdružuje významné osobnosti – už jen jméno J. Hutka vyvolává dávivý pocit v hrdle) vymezili ještě jednoho „třídního“ nepřítele a tím je (hloupý) volič, který ne a ne volit ty správné politické partaje. Je-li někdo na pochybách, že se obloukem vrací tvrdá bolševická padesátá léta, nechť se začte do programového plánu „naší“ České televize, která jde na obrazovky s pořadem, který z padesátých až osmdesátých let minulého století doslova okopírovala. Značně přituhovat ovšem již začalo u našeho novodobého vzoru („S USA na věčné časy a nikdy jinak“) a snaha o nastolení totality mnohem tvrdší než si mohli v KSČ vůbec představit se již v zemi Velkého bratra začíná stávat tvrdou realitou:
Už polovina Američanů má prý své obličeje v databázích FBI na jejich rozpoznávání… a pokud někdo v Americe věří, že nejbohatší promile nedotknutelných oligarchů řídí svět různými false flag operacemi, prostřednictvím koupených politiků, rozněcování válek a tak podobně, měl by si to rychle nechat pro sebe, protože FBI hodlá takové „konspirační teorie“ považovat za součást „domácího terorismu“… fascinující… je slabé slovo… mimochodem, Washington Post našel důkaz Trumpova „ruského agentství“ v jeho lásce k hamburgerům… z hlediska FBI je to asi OK, ale… nápady na nějakou diagnózu?…
T. Spencerová, FB
Se stejnou vehemencí se (nejen v našich končinách) razí stejně zhoubná ideologie LGBT, kterážto v určitých rovinách již spěje do absurdna – příkladem budiž představa polské režisérky A. Hollandové, jež by mužům vzala na 12 let volební právo (že by se opájela filmem pocházejícím z její vlasti – Sexmise?), přičemž její názory nejsou bohužel ojedinělé. Francouzský tisk se opřel do amerického ženského fotbalového týmu, neboť v jejich řadách bylo málo tmavé pleti a není pochyb, že se tato „móda“ objeví zakrátko i v našich zemích. Není již žádným tajemstvím, že „genderová teorie“ se již vyučuje v našich školských zařízeních a podporu nachází i ve státním sektoru, přičemž „po anglicku“ zmizela homosexualita ze seznamu nemocí a většina politiků včetně velvyslanců v zájmu své kariéry směle kráčí v různých Duhových pochodech, neboť kdo nejde s námi…
Evropsko-unijní říše s novými tvářemi (nikoli idejemi) v prázdninovém letním období spíše formuje staronový kurs a volí strategii, kterak to ve snesitelné formě přednést veřejnosti. Český premiér A. Babiš si odskočil do Bruselu potřást pravicí nové hlavě Evropské komise, kdež ihned obdržel „notičky“ například o uhlíkové neutralitě, kteroužto myšlenku ještě nedávno sám považoval za nedosažitelnou. Slova opozice o slabém premiérovi tak nabývají na zřejmosti a ani jeho návrh na obsazení české eurokomisařky V. Jourovou nesvědčí o ničem jiném než o zabetonování současného stavu. Nová šéfka U. von der Leyenová v novém křesle jasně vykreslila linii, kterou se bude – i přes silnou opozici – snažit realizovat a tím by měly být Evropské spojené státy, což je z celkového pohledu pouhá utopie – nehledě na sebevražednou migrační politiku.
Dobrý den, řekla lež. Dobrý den, odpověděla pravda. Nádherný den, řekla lež. A tak se pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo. Nádherný den, jako dnes (kdy pracuji na příspěvku), řekla pravda. Ještě krásnější je to jezero, řekla lež. Tak se pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak a souhlasila. Běžela lež k vodě a řekla: Ta voda je ještě krásnější. Plavme. Pravda se dotkla vody svými prsty. Voda byla opravdu nádherná a pravda proto uvěřila lži. Obě se vysvlékly a plavaly. Po chvíli vyšla lež z vody, oblékla se do šatů pravdy a odešla beze slov. Pravda, neschopna obléci se do šatů lži, začala kráčet za ní bez oblečení. Všichni se jí děsili, když ji uviděli. A tak se to stalo, že dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu.
J. Campbell, AC24.cz
Británie po volbě nového premiéra B. Johnsona skrze svého nového vyjednavače M. Goveho činí urychlené kroky k opuštění euro-unijního svazku, nicméně nové vedení EU se k jakékoli dohodě staví prozatím odmítavě (z jejich pohledu celkem logicky – byť to napovídá spíše o autokrativním režimu než demokratickém), ovšem nové vedení země hodlá opustit EU za každou cenu a vláda již vyčlenila finance, určené ke změkčení dopadů Brexitu, což samozřejmě kritizuje opozice. Zdá se, že B. Johnson má jasno i okolo hraničních hvozdů s Irskem (což byla záminka EU k házení klacků pod nohy), ovšem země i po osamostatnění bude mít co do činění se svými vlastními problémy, kterých není právě málo.
Situace na Ukrajině po nedávných volbách přinesla krom jasné porážky majdanovských figur spíše nejasnou a mlhavou budoucnost, neboť se nelze domnívat, že nacionalistické fašistické síly se jen tak stáhnou a zmizí ze scény, jinou věcí jsou vztahy k nejbližším sousedům – zejména Rusku a soudní přetahovaná o zadrženou loď místo řádného dialogu rozhodně nebude tou pravou cestou. V. Zelenskyj sice halasně usiluje o vstup do EU i NATO (což je jen jeho fantazie), ale měl by se spíše soustředit na vlastní samostatnou politiku a nespoléhat na pomoc zvenčí. Problémy – již dlouho avizované – zažívá bývalá hlava státu P. Porošenko, jež údajně figuruje v 11 trestních kauzách (on sám to popírá), přičemž byl v rodné zemi několik dní postrádán a záhy se objevil v Istanbulu, kde měl zoufale žádat americké diplomaty o pomoc.
První věc, kterou si musíme uvědomit je to, že jakkoli neonacisté utrpěli krátce po sobě dvě drtivé porážky (jak ve volbách prezidentských tak i v následných volbách parlamentních), nacisti se nevypařili. A tady je klíčová skutečnost, na kterou nesmíme nikdy zapomenout:
Nacistická Ukrajina není demokracií (opírající se o výsledky voleb), ale plutokracií – vládou oligarchů – obarvenou ochlokracií, tedy silou lůzy. Zjednodušeně a s jen lehkou nadsázkou lze říct, že dnes na Ukrajině vládnou oligarchové, lůza a komanda smrti.
www.nwoo.org
Spojené státy i nadále vedou svoji oblíbenou sankční politiku, jež má dílem ekonomicky přinutit „neposlušné“ země k uznání nadvlády USA a dílem dotlačit americké společnosti v Číně k návratu na rodnou hroudu, což se D. Trumpovi i částečně daří. Poměrně ostrý spor vznikl mezi Francií a USA ohledně tzv. „digitální daně“, načež D. Trump slibuje odvetu. Krom ekonomických témat se však nejvíce diskutuje o zbraních a válečných aktivitách Spojených států, což dokresluje v podstatě celou historii i současnost této země.
Po 18 letech globální „války proti teroru“, která po 11. září 2001 zničila miliony lidských životů a vedla k vojenským agresím nebo „jen“ bombardování řady zemí, USA nyní přiznávají, že Al Kajda se „přeskupuje“ a zdá se být „silnější než kdy dříve“… tož, dobrá práce… mimochodem, džihádisté po světě nevěří americkému tvrzení z minulého týdne, že Usámův syn a nástupce Hamza je mrtev…
T. Spencerová, FB
Zprávou tohoto týdne se v tomto směru dá směle označit konec smlouvy INF, kterou vypověděly Spojené státy poté, co obvinily Rusko z nedodržení této dohody, byť měla ruská strana alespoň snahu o dialog – nikoli ta americká. Jak je již nějaké to desetiletí v našich krajích zvykem, k události se vyjádřilo naše „zamini“ a jednoznačně „odsoudilo“ Rusko, které je údajným viníkem pádu smlouvy INF (kam až může patolízalství našich vládních úřadů zajít?). Stejný postoj zaujala i celá EU, které se tato smlouva v podstatě týkala nejvíce a není divu, že stala terčem kritiky politiků i občanů. Otázkou „za milion“ ovšem je, jak bude vypadat budoucnost celého světa po tomto kroku. D. Trump by v případné nové smlouvě rád viděl i Čínu, která ovšem jakoukoli dohodu v tomto směru odmítá a logicky vzato, do nové smlouvy by v tom případě měly být zahrnuty všechny jaderné velmoci. Zvláště „pikantní“ (osobně bych použil mnohem mnohem drsnější výraz) jsou slova předního amerického válečného jestřába J. Boltona o tom, že „…Američané jsou „lidé dodržující zákony“ a kteří, pokud uzavřou dohodu, ji splní do poslední podmínky a očekávají to také od druhé strany.“ O co ve skutečnosti USA jde, mohou napovědět jiné události ve světě – například Trumpovo ohlášené stahování z Afghánistánu, kdež američané zabili více civilistů než povstalci – ostatně v rukavičkách nejednali nikdy ani v jiných konfliktech. Na obzoru se totiž vynořila jiná velmoc (rusko-čínská), je třeba napřít síly právě tam a je třeba využít každé záminky.
Jak avízováno, tak se i stalo, a USA v pátek odstoupily od smlouvy o raketách krátkého a středního doletu (od 500 do 5500 kilometrů), smlouva formálně přestala existovat, byť neplatila už dlouho… Pentagon už oznámilvývoj nových raket… NATO z krachu dohody viní „výlučně“ Rusko, které mezitím varuje, že v případných závodech ve zbrojení USA „nemají počítat s vítězstvím“… Čína vyzvala USA, aby dál plnily své závazky, které pro ně z raketové smlouvy vyplývají…
Necelý den poté, co USA odstoupily od dohody s Ruskem o raketách krátkého a středního doletu v Evropě, oznámily úmysl rozmístit ty „střední“ v Asii, nejlépe prý už v řádu měsíců… není zatím jasné, který z hlavních amerických spojenců (Japonsko, Jižní Korea, Austrálie?) nové rakety na své území přijme, ale lze předpokládat, že je to krok namířený proti Číně…
T. Spencerová, FB
Co se týče samotného Ruska, nemůže být lepšího příkladu pokrytectví a uměle vyvolávané nenávisti vůči této zemi, než protesty proběhlé v Moskvě, kdež došlo i na zatýkání demonstrujících a tvrdé střety s místní policií. Celá akce byla evidentně pokusem o novou verzi „Majdanu“ ze strany opozičního oligarchy A. Navalného, přičemž medializovaný „spontánní protest Moskvanů“ se ukázal poněkud lichým, neboť minimálně polovina ze zadržených neměla v Moskvě trvalý pobyt a původní cíle demonstrantů – svobodné volby do moskevského zastupitelstva – tak poněkud nabírají na absurditě. Více zajímavé byly ovšem reakce tzv. Západních zemí včetně našich vládních úřadů – taková smršť ubohého pokrytectví se jen tak nevidí a znamená to jediné – Žluté vesty mohou být mláceny hlava nehlava, neboť jsou patrně ve „svobodné“ zemi a totéž platí i pro Katalánce a další. Ani nepřekvapuje, že se ihned s protiruskými komentáři hrnuli zástupci „demokratického“ bloku odsuzující Putinův „tyranský“ režim. Z globálního pohledu nejde o nic tak nečekaného, neboť i v naší rubrice několikrát zaznělo, že Rusko může být poraženo pouze zevnitř jeho „pátou kolonou“ a lze rovněž očekávat, že přijdou patřičné reakce státních úřadů.
Moskevský magistrát vyčlenil už druhé datum a místo pro konání opoziční demonstrace, nicméně „nesystémová opozice“ to podle všeho považuje za příliš „systémové“, a tak si podle všeho udělá další vlastní (a nejspíš znovu násilnou) nepovolenou akci… po té minulé, kterou brutálně rozehnala policie, ve vazbě skončilo celkem 88 účastníků, dalších 332 dostalo pokuty, odsouzen byl první aktivista… policie na nepovolených demonstracích prý našla 134 mládenců, kteří se vyhýbají povinné vojenské službě…
T. Spencerová, FB
Poněkud tvrdě narazila „jestřábí“ politika USA i v případě událostí okolo Íránu, kam hodlaly Spojené státy zatáhnout spřátelené země včetně Německa, které ovšem – jak se zdá – celou americkou hru prohlédlo a k vyslání svých lodí do Hormuzského průlivu se staví vyloženě skepticky (nikoliv však tak „tradiční“ válečníci jako Francie a Británie).
Německo formálně odmítlo americkou žádost, aby se přidalo k námořním operacím pod vedením USA v Perském zálivu… pokračuje tak trend „nepochopení“, na něž USA u svých spojenců narážejí v souvislosti s krizí, kterou Washington rozpoutal kolem Íránu, přičemž mnozí nejenže se nechtějí přidat, ale mají za to, že by takový krok situaci vůbec nevylepšil, právě naopak… není bez zajímavosti, že Amerika o účast ještě formálně nepožádala ani NATO… nejspíš proto, že admirál Michael Gilday, který je nominován na vrchního admirála amerického námořnictva, aktuálně popisuje vizi spojeneckého loďstva v Perském zálivu: USA by velely a asi 80 až 90 procent „práce“ by za Američany odváděly spojenecké lodě… což také může vysvětlit, proč se do „americké“ flotily nikdo nehrne… USA k tomu učinily další podivuhodný krok, když uvalily sankce jmenovitě na íránského ministra zahraničí Džaváda Zarífa, sankce, které blokují veškerý jeho majetek a finanční zájmy v USA… možná nepřekvapí, že Zaríf v USA žádný majetek nebo zájmy nemá… sankce byly vyhlášeny vzápětí poté, co Zaríf nabídl rozhovory dokonce i Saúdské Arábii a USA odmítly jeho návrh, že Írán přistoupí na dodatečný protokol k paktu o nešíření jaderných zbraní výměnou za uvolnění amerických sankcí… USA tvrdí, že budou navíc rozhodovat o Zarífových zahraničních cestách a posuzovat je ad hoc… takže Zaríf v září možná přijede na Valné shromáždění OSN do New Yorku… a možná taky ne… sám Zaríf na sankce zareagoval na svém twitteru: “USA na mě uvalily sankce, protože jsem prý “přední mluvčí ve světě”. To pravda bolí až tak? Děkuji, že mě považujete za tak velkou hrozbu pro svou propagandu…” fascinující…
T. Spencerová, FB
Svět migračních toků zasáhl tento týden brutální případ v německém Frankfurtu nad Mohanem, kde muž afrického původu (Eritrejec) shodil z nástupiště vlakového nádraží ženu a jejího osmiletého syna přímo pod jedoucí vlak, přičemž chlapec okamžitě zemřel a žena stačila z profilu vlaku utéci. Tragická událost otřásla nejen Německem, přičemž tragické a zároveň nepochopitelné (a rozhodně jako poučující precedens) je fakt, že tento člověk (dá-li se tak nazvat) nelegálně „přicestoval“ do Švýcarska v roce 2006, po dvou letech mu byl udělen azyl a sloužil propagandě jako vzorový příklad úspěšné integrace, přičemž evropský styl života jej zřejmě přestal bavit a ještě než odjel ze Švýcarska, stačil svou sousedku ohrožovat nožem, škrtil ji a nakonec zamkl v jejím bytě, načež na něj zdejší úřady vydaly zatykač. Na frankfurtském nádraží se nakonec pokusil shodit do kolejiště ještě jinou ženu, ta si naštěstí odnesla jen lehké zranění. Dalo se čekat, že multikulturní politruci (včetně hlásné trouby ČT) označili muže za psychicky nemocného – což se stává běžnou omluvou pro všechny trestné činy migrantů. Prudké diskuse proběhly i naším mediálním prostorem a pod některými webovými periodiky byla diskuse raději „demokraticky“ zrušena. V Německu nejde zdaleka o jediný případ tohoto druhu, nehledě na množství různé další těžké kriminality spáchané za bílého dne, přičemž útočníci dostávají jen symbolické tresty a původní obyvatelstvo se již v této zemi pomalu ale jistě dostává do společenského konfliktu. Podobně neradostná situace panuje ve Švédsku, které se v posledních několika letech potýká s válkou pouličních gangů, jež používají i střelné zbraně – nejčastějšími zbraněmi však i nadále zůstávají nože a mačety a díky bodným a sečným ranám začínají nemocnicím docházet zásoby krve. Za pozadím tohoto násilí ovšem nestojí jen barva kůže, ale především ideologie.
Diskuse o migraci nabírá na intenzitě i v našich zeměpisných šířkách a délkách, přičemž jednotlivé politické partaje razí ty svoje „vize“ – jednoznačně promigrantská je i vládní ČSSD a ve stínu stojící KSČM, byť i v těchto stranách se najdou jednotlivci s kritickým pohledem. Nesporným faktem ovšem je, že počet muslimů se ve zdejších končinách zvyšuje a rovněž čísla cizinců bez povolení k pobytu i díky Schengenskému prostoru rostou. Evropská unie však tento druh evropské genocidy podporuje a nová šéfka EK U. von der Leyenová by ráda viděla nový pakt o migraci, přičemž alarmující zprávy o počtech nových běženců přicházejí jak z oficiálních míst Libye, tak i z Turecka a balkánská trasa opět otevírá svá stavidla. Jinou skutečností – a zcela v souladu s evropskou politikou sebedestrukce – je, že většina odmítnutých žadatelů o azyl tak jako tak v Evropě zůstává a nekontrolovatelně se pohybuje po Schengenu. Převaděči (pašeráci lidí) na tomto přesunu obyvatelstva nehorázně profitují a místo trestního stíhání za nelegální činnost bývají odměňováni potleskem „sluníčkářů“ a nezřídka i politiky. Z několika málo zemí EU, které vedou neúprosný boj za budoucnost nás všech, patří skutečný potlesk především Itálii, Maďarsku, probírá se i Polsko a Estonsko, naopak rezignovala Francie a nejvyšší představený všech křesťanů se za svůj postoj ke svým ovečkám bude nejspíše zpovídat před soudem nejvyšším.
Klimatická ideologie, jejíž ikona G. Thunbergová v současné době září jako hvězdička, opět nabírá na síle. Upřímně řečeno – samotná Gréta je v celé té „show“ víceméně obětí než hvězdičkou, aniž si sama uvědomuje, do jaké pasti se sama navlékla. Její činnost je totiž výlučně politická, řečněním a objížděním různých demonstrací se klima rozhodně nezlepší a navíc nahrála do noty finančním jestřábům a korporacím, které jí možná za tuto (pro ně) bezplatnou reklamu přihodí nějakou tu zlatku. Prozatím zlatky proudí od různých drobných dárců a ta je rozdává i takovým „firmám“, jako je například Antifa. Důležité ovšem je, že G. Thunbergová rozehrála partii, do které se bezhlavě vrhá celá Evropa (i svět), aniž by racionálně zvážila všechny vědecké argumenty a zejména reálnost dosažitelnosti cíle, které je v tomto případě rozhodně nulové. Selský rozum se odložil i v našich končinách, respektive převládla vidina dobře vydělaných peněz na hlouposti všech klimatických proroků, přičemž v naší metropoli se šance chytil „zelený“ M. Bursík, který rozhodně při své inteligenci nemůže věřit vytýčeným cílům – ale na pár let to vyřeší jeho dobrý příjem. Naše matka Země se prozatím potýká s pitnou vodou, s drancováním přírodních zdrojů a hlavně s neskutečným „hospodařením“ ve světových lesích včetně přírodních katastrof na lesy působících. Obdiv by měla místo Gréty Thunbergové sklidit Etiopie a pro Grétiny učedníky je to šipka ke skutečné slávě.
Z ostatních zpráv:
- Spory o vzdušný prostor mezi Jižní Koreou a Japonskem zasáhly do letecké dopravy.
- Let MH-17 neustále rezonuje, hlavní postižený – Malajsie – protestuje proti výsledkům vyšetřování.
- Síť 5G má již první výsledky – jsou hrozivé.
- Byla objevena potenciálně obyvatelná nová planeta – „jen“ 30 světelných let odtud.
- Skutečné pobavení nabídla belgická armáda se svým „vzorovým“ pochodem.
- Pomalovaný Karlův most a nečekaná dohra.
- Blíží se Velký Listopad – něco do mozaiky.
- Odešel herec Zdeněk Srstka.
